Čeští politici si zamilovali sociální sítě

Naši místní politici si po vzoru amerického prezidenta Obamy oblíbili sociální sítě a Facebook zvlášť. Kouzlu Facebooku podléhají všichni napříč politickým spektrem, pravice i levice. Kromě soukromých profilů jednotlivých leaderů politických stran vznikají i skupiny a stránky, oficiální i neoficiální.

Facebook je u politických stran hitem. Zlepšuje se i kvalita profilů.

Dnes budeme jen těžko hledat českou politickou stranu nebo jejího šéfa, který se nesnaží na Facebooku oslovit ty nejmladší voliče. Facebook je prostě hitem, velké strany následují i ty malé, politici si zakládají profily a fanouškovské stránky. Samozřejmě vznikají i hnutí proti jednotlivým stranám a politikům, dalo by se bez nadsázky říci, že český Facebook nyní žije politikou. Samozřejmě je to tím, že se kvapem blíží volby, ale nával politiky na Facebooku můžeme čekat i po volbách. Prezentovat se na Facebooku patří k české politické kultuře. Před rokem existovalo jenom pár světlých výjimek, nyní na Facebooku nechybí nikdo.
Facebook stírá rozdíly ve velikosti základny a příznivců politických stran, ale dá se na něm i docela dobře pozorovat, komu drží palce česká internetová komunita. Obecně je možné prohlásit, že na Facebooku jsou pravicově zaměření Češi, podporující třeba ODS nebo nově vzniklé strany (Strana svobodných občanů a TOP 09). Už dávno nejde o boj ODS a ČSSD, dvou největších českých politických stran.
Na Facebook postupně přibyli i ostatní, hlavně TOP 09 se daří. A to nejenom díky přízni fanoušků, ale i dobré práci s Facebookem jako médiem. Příkladem zajímavého využití jsou v tomto případě videoblogy – uživatelé pokládají dotazy a představitelé strany odpovídají pomocí videa.

Standardem se stávají také placené hypertextové politické kampaně, jejich počet a intenzita s blížícími se volbami postupně stoupá. Touto cestou se vydávají například občanští demokraté. Ti se mohou chlubit také masivní podporou fanoušků, kteří zakládají nejenom skupiny na podporu svých oblíbenců, ale pracují i na kontrakampaních, tedy na antiskupinách ČSSD. Pokud bychom mohli srovnávat bez bližších přesných čísel, je jasné, že ČSSD se může “pochlubit” největším počtem “antipodporovatelů”. Tento stav je dán zejména věkovým složením uživatelů Facebooku, voliči ČSSD se prostě většinou nacházejí buď jinde na internetu, nebo internet vůbec nevyužívají.
Přes zjevné nepřítelství většiny na Facebooku se sociální demokraté snaží, hlavně v osobní rovině. Čile komunikují se svými příznivci a odpůrci, aktualizují své profily a ve všech směrech se snaží ve využívání Facebooku přiblížit pravici. Aktivní je například Vítězslav Jandák, který ve svém profilu celkem bezprostředně popisuje svůj rozvrh a komentuje aktuální politickou situaci.

Základem je komunikace s uživatelem

Politici se dost dobře uvědomují, že jejich přítomnost na Facebooku se pomalu ale jistě stává nutností. Od posledních voleb do Evropského parlamentu udělali velké pokroky, už to není pouze o založení profilu, ale mnohdy i o aktivní komunikaci. Je dobré sledovat, že se na Facebooku nevěnují politice jenom běžní občané (kteří zakládají skupiny a “antiskupiny”), ale i politici samotní.
Pravdou je, že podle mé zkušenosti mnohdy profil správcuje třeba asistentka poslance či senátora (třeba Richard Falbr to sportovně přiznal a komunikuje za něj členka jeho týmu), jindy se Facebooku věnuje přímo politik, hlavně v případě, že ho Facebook zaujal a baví ho konfrontovat své názory s příznivci i odpůrci.
Občanští demokraté začali s Facebookem ve větším jako první, postupně se přidávali lidovci a další. Ukázkovým příkladem je práce Edvarda Kožušníka, který si sociální sítě vyloženě oblíbil a díky nim získal nemalou část svých fanoušků a v důsledku mu Facebook možná i pomohl ke zvolení do evropské instituce.

Facebook je tradičně spíše pravicové médium

Mladí Češi na Facebooku jsou většinou pravicově smýšlející, takže pravice to má s jejich verbováním daleko lehčí. O to více musíme pochválit levicové politiky, kteří se nebojí jít do virtuálních střetů a musejí počítat s tím, že se do nich každý rád opře. Trochu stranou stojí komunisté, kteří své působení na Facebooku opírají o své leadery, Ransdorfa a Filipa. Ti mají profily, komunikují, glosují, prostě jsou vidět. Jejich snaha se možná může zdát jako zbytečná, ale opak může být pravdou. Co když mezi mladými na Facebooku jsou i potenciální levicoví voliči, kteří se třeba nechají přesvědčit. Že to může být pravda, jsem se přesvědčil osobně, při setkání s mladým silně agitujícím komunistou. Komunisté tedy dnes nestaví kampaň na objíždění vesnických veselit a utvrzování babiček v jejich politických názorech, ale loví i moderně v internetových vodách.
Je dobře, že se na Facebooku politika řeší (alespoň pro politiky samotné), jelikož mladí uživatelé o politická témata jinde nemusí vůbec zavadit. Tím větší je šance, že se nerozhodnuté voliče podaří chytit do osidel některé politické strany. Úspěšnost politických stran na Facebooku můžeme měřit třeba pomocí srovnání počtů fanoušků či členů skupin. V tomto ohledu dominují pravicové TOP 09 a ODS. ČSSD naopak vede v počtu “antiskupin” a dalších aktivit, které mají vyjádřit názor uživatelů. Sluší se ovšem dodat, že i proti ODS existují “antiskupiny”, jejichž členové nemohou politiky s modrou barvou v erbu vystát. Skupin a “antiskupin” věnujících se ODS a ČSSD jako dvěma největším politickým subjektům je několik desítek a mnohdy není jasné, zda jde o oficiální aktivitu strany či neoficiální aktivity jednotlivce. Tady je nutné upozornit na určité tříštění levicových i pravicových sil do několika různých skupin, což trochu znepřehledňuje skutečné rozložení politických sil na Facebooku.

text pokračuje pod obrázky

Jak se politici a politické strany profilují na síti FaceBook:

pokračování článku

Politika je i na Twitteru a YouTube

Pokud se krátce podíváme na ostatní sociální sítě a aktivity českých politicků a politických stran, tak nejvíce oblíbené jsou videoserver YouTube a mikroblogovací Twitter. Na YouTube existují i oficiální kanály politických stran (třeba ODS, KDU-ČSL, TOP09, Strana svobodných občanů...), daleko více se ovšem politice věnují neoficiální videa, která si z aktérů dělají legraci. Nicméně lze vypozorovat, že mnohé politické strany přikládají videoobsahu velký význam a berou ho vázně. Může pro ně představovat jakousi náhražku za televizi, ve které se tak často neobjevují.
Videoobsah je pro mladé voliče přístupným kanálem pro příjem nejrůznějších informací, nemusí jít jenom o zábavu, mnohdy do jejich hledáčku pronikne i vážné téma, třeba politika nebo přímo různé problémy určitých rezortů. Je nutné dodat, že oproti zábavě mají politické kanály na YouTube ubohou sledovanost, příznivci se většinou počítají na desítky či stovky. Nicméně je příjemné sledovat, že známému politikovi stojí za to věnovat čas a úsilí natočení videa, které si nakonec pustí několik uživatelů. Zde je dobré upozornit na fakt, že použití YouTube v kampani může i něco stát, jelikož mnohá videa jsou natočená jen pro jeen jediný účel – aby byla umístěna na YouTube nebo jiný videoserver. V tomto ohledu se dá říci, že kanál na YouTube může ve skutečnosti stát mnohem více času a peněz než stránka či skupina na Facebooku.

Twitter, mikroblogovací systém, samozřejmě také neunikl pozornosti politických stran. Využívají ho hlavně strany menší, pozornost poutá i fakt, že mnohá výhodná jména účtů jsou v rokou jednotlivců, nikoliv politických stan. Obecně se dá říci, že politické strany využívají Twitter špatně. Nekomunikují zpět, nesledují své příznivce ani se nepokoušejí vyhledávat, zda o nich někdo něco píše. Pokud prohlásíme, že s Facebookem to politické strany umějí a YouTube začínají zvládat, tak s Twitterem jsou na tom nejhůře. Asi je to i tím, že mu nevěnují patřičnou pozornost, možná se jim zdá, že s těmi několika tisícovkami Čechů na Twitteru nemá cenu pracovat. Jestliže se u nás Twitter zatím nestal mainstreamem, jde o příležitost, kterou se snaží využívat hlavně menší strany, kterým jde o každého příznivce. Náskok nabytý v začátcích může být později rozhodující. Velké strany Twitter zatím ignorují, malé se učí. Úplně jiná (a daleko horší) je situace u jednotlivců, Twitter zatím používá zmíněný Edvard Kožušník a několik místných celorepublikově neznámých politiků. Na oficiální účet Topolánka či Paroubka si budeme muset ještě počkat. Jak významnou sociální sítí se bude muset u nás Twitter stát, aby přestal být ignorován? Bude to třeba hranice 100 000 Čechů na Twitteru? Možná.

Jisté je, že za pár měsíců mezi volbami se toho na sociálních sítích událo dost. Jsme sice pořád trochu pozadu za USA a vyspělou Evropou, ale politické strany se za svojí prezentaci na sociálních sítích mohou přestávat stydět. Uvědomily si, že i sociální sítě jsou místem, kde se dá vést předvolební kampaň, a to za mnohem méně peněz než v tisku nebo na outdooru a s přímějším zásahem voliče. Stejně tak jak bude stoupat význam sociálních sítí, bude stoupat i snaha politiků zvítězit i na tomto poli.