Jak napsat článek?

Ilustrační obrázek, zdroj: www.sxc.hu

Každého význačnějšího člověka jistě čas od času potká povinnost, jíž se nemůže, ale spíš nechce vyhnout. Za jednu z takových můžeme považovat například žádost odborného periodika o napsání článku, popřípadě žádost nadřízeného o tvorbu odborného materiálu, který bude skvostem vaší webové prezentace. A přiznejme si, ne každý má vlohy pro tvorbu odborných textů a ne vždy má firma chuť platit specialistům (přecijen leckdy by to byla zbytečně vynaložená investice). A pokud nechcete přenechat tvorbu materiálu například své sekretářce nebo podřízenému, asi vám nezbude nic jiného, než se k tomuto (pro někoho ne zrovna příjemnému úkolu) postavit čelem.

Jak začít?

Ještě před tím, než se vrhnete na shánění informací (datamining, grabbing) by měly předcházet dvě fáze, které nejsou zanedbatelné, přestože se to může zdát. Pravda, asi by bylo kontraproduktivní zařazovat je do tvůrčího procesu úplně samoúčelně, pokud se s nimi však naučíte pracovat, dostanete požadovaný „odpich“, který bývá často polovinou úspěchu. O co konkrétního se tedy jedná?

Motivace

Právě jste museli odkývat, že do večera zpracujete pětistránkový odborný materiál a teď sedíte u stolu, okusujete již druhou tužku a kromě desetkrát podtrženého nadpisu nemáte na papíře (či monitoru) ani čárku? A navíc vás to zoufale nebaví a máte pocit, že se s tím do večera nemáte šanci poprat?
Pak jste evidentně zanedbali motivační fázi celého tvůrčího procesu.

"...berte drobné chyby jako nástroje ke zlepšení, nikdy to nebude taková katastrofa, jak si namlouváte...

Motivace, jakkoli je dnes toto slovo zprofanováno, není jen prázdným pojmem. V tomto případě se dá pozvednout ujasněním si několika základních faktů, určitou definicí vlastních schopností a určením motivů, které nás mají postrkovat kupředu. Zkuste zapřemýšlet o těchto bodech:

• Jsem skutečně dostatečně kompetentní? – otázka, kterou byste si měli položit ještě před tím, než přimete nebo odmítnete nabídku na zpracování materiálu. Pokud odpovíte negativně, nastává problém. Buď si nevěříte anebo jste přecenili své schopnosti. V prvním případě je důležité si uvědomit, že nízké sebevědomí může být i znakem určité lenosti. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, překonáním sebe sama stoupnete s ceně pro vás i okolí. V případě druhém je čas hodit zpátečku. Pokud práci objektivně nezvládáte, přiznejte to, akorát byste se trápili a výsledek, pokud byste se k němu dopracovali, by pravděpodobně také za nic nestál...
• Dokážu být sám se sebou trpělivý? – nemá cenu vzdávat to při prvním neúspěchu. Berte drobné chyby jako nástroje ke zlepšení, nikdy to nebude taková katastrofa, jak si namlouváte.
• Proč to vlastně dělám? – zkuste pojmenovat důvod, proč jste práci přijali. Nikdo vás k tomu snad nenutil, jste svobodný člověk a toto bylo vaše dobrovolné rozhodnutí. Chtěli jste vyhovět šéfovi? Pak máte jedinečnou šanci dokázat mu, že se jen tak před něčím nezastavíte! Máte slíbenou finanční odměnu? Výtečně! Každé písmeno, které napíšete, berte jako zlaťák do kasičky. Chcete být vidět? Pak nezapomeňte, že dobrý materiál vás má potenciál přežít. Sice se budete chviličku trápit s jeho tvorbou, ale jakmile bude jednou na světě, budete z něj pouze čerpat!
• Nepřijdu na způsob, jak si tuto činnost lépe přizpůsobit svému naturelu? – spousta problémů může vzniknout jen kvůli tomu, že se upjatě držíte zadání. Článek nemusí být vždy to suché povídání o tom či onom! Buďte hraví! Používejte přirovnání, která jsou vám samotným blízká, ocení to i čtenář a váš materiál vynikne. Hrajete rádi golf? Popisujte problém jako postup po golfovém hřišti, tvorba vás bude bavit o dost víc.

Brainstorming

Brainstormingem se rozumí shánění nápadů a zajímavých informací, které byste mohli v materiálu zúročit. Měl by předcházet řádnému shánění odkazů a dat, které budeme při psaní článku potřebovat.
Vezměte si nejlépe čistý papír a pokuste se zachytit na něj veškeré asociace, které vás k tématu napadnou. Neomezujte se místem, použijte jeho celou plochu, vytvářejte vazby, používejte symboly. Nebuďte upjatí, pojměte to spíše jako legraci – sami budete překvapení, nakolik je takováto věc užitečná. Klidně zpovídejte i kolegy, leckdy vám dají dobrý tip.
Pokud se rozhodnete zpracovat informace do myšlenkové mapy, postupujte trochu systematičtěji, rozdělte téma na vícero podtémat a ty pak dále na dílčí problémy.

Úprava pracovního prostředí

Věc, která je také podstatnější, než by se mohlo zdát. Přesvědčte se, že místnost, ve které pracujete, je vyvětraná. Ukliďte stůl tak, aby se vám u něj sedělo příjemně. Přineste si sklenici s nápojem, popřípadě něco drobného k „uzobávání“. Pokud máte rádi zvukovou kulisu, pusťte si hudbu, která vás nebude rozptylovat, vyvarujte se mluvenému slovu.

Začínáme s psaním článku

Pokud máme dvě úvodní činnosti za sebou, přistupme k dílu. Na jaké body tedy tvorbu článku rozdělit? V podstatě můžete použít systém tvorby schématu, hledání zdrojů, časového plánu a realizace. Anebo jakýkoli jiný, vyhovuje-li vám více.

Schéma článku

"...na základě zhodnocení svých formulačních schopností odhadněte, kolik budete potřebovat času ke zpracování jednoho bodu osnovy...

Při brainstormingu či tvorbě myšlenkové mapy by se vám měly utvořit zárodky členění tématu. Tyto pododíly můžeme pojmout jako jednotlivé kapitoly. Pakliže zatím nemáte pocit, že je téma dostatečně rozdělené, udělejte to nyní. Schéma článku je totiž velmi důležité, pomůže vám rozdistribuovat znalosti tak, aby se čtenář v textu orientoval a chybět nesmí zejména při tvorbě rozsáhlejších materiálů.
Členění tématů může proběhnout podle velkého množství znaků, záleží jen na tom, které jsou pro naši látku nejvýznačnější. Máte napsat odborný text o oboru, ve kterém pracujete? Pak se zřejmě nejlépe hodí chronologický rámec. V jiném případě použijete spíše kvalitativní – například při popisu různých cest, kterými lze dosáhnout stejného cíle.
Pokuste se sepsat osnovu článku za předpokladu, že její jednotlivé body budou přibližně podobně dlouhé. Máte-li pocit, že některý z nich pojme více informací než ostatní, rozdělte jej na další drobné body.
Každý prvek osnovy pak bude představovat stejný úsek textu. U kratších materiálů odstavec, u delších klidně půlstranu či normostranu.

Zdroje informací

Vaše osnova je hotová, co dál? Projděte si jednotlivé body a dopište k nim, odkud hodláte čerpat. Pokud se v tématu orientujete více než dobře, je pravděpodobné, že jednotlivé informace (zejména u kratších materiálů) budete schopni napsat tak říkajíc „z hlavy“. V jiném případě vám nezbude než najít vhodné informační zdroje: knihy, časopisy, internetové stránky… Nepouštějte se do psaní, dokud nebudete mít jistotu, že u každého bodu osnovy máte zdroj, který jej bude schopen celý obsáhnout.

Definice časového plánu

Často se můžete setkat s otázkou: ‚Kdy to budeš mít hotové?‘ Je dobré, abyste měli pořádek i v této věci a termín dodělání příliš neodsouvali. Na základě zhodnocení svých formulačních schopností odhadněte, kolik budete potřebovat času ke zpracování jednoho bodu osnovy. Číslo raději tak o čtvrtinu navyšte. Pravděpodobně vám nebude trvat každý bod stejně dlouho, ale získáte tím rámcový „jízdní řád“, který vás bude motivovat a varovat v případě, že budete ve skluzu. Pokud záhy po psaní zjistíte, že jste se přecenili, plán raději upravte, ať vás nefrustruje.

Realizace

Veškeré přípravy jsou za vámi, takže vzhůru do toho! Máte jasnou představu, o čem budete psát a jak dlouho by vám to zhruba mělo trvat. Teď je pouze na vás, jak přetavíte myšlenky v text.
Možná se ihned v úvodu vyděsíte, když zjistíte, že odstavec, se kterým jste se trápili déle než byste chtěli působí pro čtenáře jako jednohubka. To je běžný jev, naučte se psát o trochu obsáhleji, uvítá to i čtenář.
Pokud máte problém s formulací, představte si, že na dané téma vedete přednášku. Je častým jevem, že slovní projev jde lidem lépe než ten písemný. Klidně si jednotlivé věty předříkávejte, alespoň uvidíte, jak znějí. Pokud nezabírá ani toto, použijte metodu dialogu. Ptejte se sami sebe na otázky, související s tématem a odpovědi zaznamenávejte.
Text, který tvoříte, nemusí být od počátku souvislý, vyhovuje-li vám to více. Jen si pak dejte pozor, až budete spojovat jednotlivé pasáže, aby vám neunikl smysl.
V případě, že si nejste jisti s formulací, použijte tu, která lépe zní vašemu uchu (nebo kterou vám poradí kolega). Hlavně nad tím nepřemýšlejte příliš dlouho.
Pište s tím, že text po vás bude ještě někdo číst, respektive se ujistěte, že tomu tak bude. Nejste jazykovědci, nikdo po vás tedy nemůže chtít zodpovědnost za pravopis. Přesto si po sobě nezapomeňte text přečíst (budete překvapeni, jakých školáckých chyb se občas dopustíte), popřípadě poproste kolegu, aby udělal totéž.

Doufám, že pro vás byl tento materiál užitečný, pokud chcete, podělte se s námi v diskuzi o vaše poznatky při tvorbě nejrůznějších materiálů. Přejeme všem autorům článků jasnou hlavu, skvělé myšlenky a nerozvrzané pero!