Jak vydělat na mediálním strachu

Děsí vás novinové zprávy o hrozící hospodářské recesi? Bojíte se konce světa? Straší vás havárie a katastrofy a obáváte se co přijde? Možná je čas začít na tom vydělávat.

Pokud bychom se na svět, ve kterém žijeme, dívali pohledem médií, jež o tom světě informují, zjistili bychom, že se nacházíme uprostřed jednoho obrovského konce světa. Z jedné strany útočí ekonomická krize, z druhé teroristé, odevšad pak zákeřné choroby.

Ne, svět není ideální. Ovšem viděno perspektivou novinářů je něco mezi válečným polem, ke zkáze předurčeným místem a petriho miskou plnou nebezpečných breberek. To je fakt, se kterým prakticky vzato nemůžeme nic udělat.

Položme si ovšem otázku, nešlo by na tomto černém vidění světa nějak vydělat? Samozřejmě!

Ve službách médií

Jedna věc, kterou si často neuvědomují ani sami novináři je, že jejich krizové informování má tendenci přetěžovat publikum. Lidé dostávají více negativních informací, než kolik jsou schopni konzumovat a hledají alternativní cesty, jak se s těmito informacemi vyrovnat. Někdo takovou cestu nachází mimo svět médií, někdo v něm.

Co ale můžeme udělat my je, že negativistického informování využijeme ve svůj prospěch tím, že ho budeme karikovat.

Dobře připravená karikatura, která si dělá legraci z aktuální mediální krize (lhostejno, zda má ekonomický, politický či jiný podtext) má potenciál zasáhnout velmi široké publikum a především velmi podstatným způsobem na toto publikum zapůsobit. Inzerent tak dává najevo, že rozumí aktuálním tématům, ale současně, že dává mediálnímu publiku alternativu svým komerčním sdělením.

Takové sdělení má potenciál být přijato velmi pozitivně a co více – publikum bude daleko spíše reagovat pozitivně na zboží nebo na službu, která je s ním spojena.

Někomu se využívání mediálních krizí trvale daří (pivovar Bernard). Někdo se na něm snaží vydělat nepřímou proklamací (třeba síť hypermarketů Globus), ale vtip poněkud zaniká právě v oné nepřímosti.

Obecně platí, že nejlepší službu nám novináři, jejichž práce se dělí – řečeno hezky s jistým anglickým vtípkem – na „bad news“ a „worst news“ udělají tehdy, pokud jsme na ně schopni reagovat pružně, a pokud možno v krátké době; tedy kdy mezi příslušnou katastrofickou informací a naší propagační reakcí leží pokud možno co nejkratší doba.

Co na to média?

Je zřejmé, že novinářům se podobné snahy nelíbí. Jednak je považují za parazitování na jejich práci – což tak trochu oprávněně jsou – jednak – a to je důležité – za znevažování jejich práce. Protože ale na ně neumí reagovat jinak než aktivně, někdy se stane, že se reklama dělající si legraci z obsahu a formy zpráv stane jejich předmětem; tedy že jí uvidíme ve zprávách.

Bez ohledu na to, co je o takové reklamě sdělováno se její efekt stává synergickým. Prostě je ještě populárnější, než by byla jinak a funguje na cílovou skupinu ještě lépe.

Co na to posluchač?

Média jsou v těžko řešitelném stavu, kdy je k negativistickému informování nutí konkurence a současně si mnoho z nich uvědomuje, že tím přichází o určitou část publika. Využití tohoto trendu k propagačním účelům je naprosto legitimní a pro publikum představuje vítanou alternativu, kterou mu novináři samotní poskytnou nedovedou.

Nevýhody spojené s takovou reklamou (tj. riziko že můžeme „přestřelit“, být neaktuální, a nebo zůstat nepochopeni) přitom nevyrovnají ani zdaleka pozitiva, jež můžeme touto cestou získat. Ke své spokojenosti a hlavně k tomu že posluchač (čtenář, divák), bude rád.