Nejlepší interní magazín Evropy je tvořen "in house"

Interní magazíny mají svůj význam a mohou být velice atraktivní. Obvykle ale taková firemní periodika nevznikají na koleně ve volných chvílích zaměstnanců, ale za asistence profesionálů, kteří mají přístup do fotobank a zvládají hravě postprodukci, grafickou práci i psané slovo. Alespoň to bylo hlavní poselství článku Interní časopis nemá být hlásná trouba pana generálního. Nemusí to ovšem platit zcela ve všech případech. Důkazem je interní magazín T-Mobile Czech Republic, Echo. Ten byl dokonce oceněn v rámci soutěže FEIEA Grand Prix jako nejlepší interní magazín Evropy za rok 2011.

Jak vzniká? Dva lidé uvnitř firmy mu věnují jeden a půl úvazku. Mají ale další dobrovolnou interní pomoc, redakční rada je dvacetičlenná. Bez nároku na honorář se ovšem realizují i další. V tak velké organizaci lze nalézt i šikovné fotografy a zaměstnanci jsou povzbuzováni i k psaní textů.
Externě se zadává jen tvorba specifických fotografií, grafické „zalamování“ a následný tisk. Náklad je 3 tisíce kusů. Grafická tvorba layoutu vyjde zhruba na 40 tisíc, tisk pak na 70 tisíc Kč.

Profesionální fotografové se využívají nárazově a na více akcí najednou. Fotí covery a snímky pro téma čísla. Snímky na obálce jsou proto schopné konkurovat i komerčním titulům. Na první straně figuruje někdo ze zaměstnanců a fotografie je podobně jako článek sekce Profil tematicky svázaná s jeho hlavní zálibou.

Ilustrační fotografie se obvykle pořizují v databankách. Echo ovšem i tady spoléhá na vnitřní zdroje. Na snímcích pánů u vysílačů s vyhrnutými rukávy košil a ochrannou přilbou na hlavě, dam smějících se na obrazovku svého smartphonu, pohledných manažerů v korporátních růžových košilích i momentek ilustrujících příkladnou spolupráci mladých krásných lidí v zasedací místnosti figurují zaměstnanci. Motivy podobných fotografií se opakují, jde tedy jen o to sehnat dobrovolníky, kteří dostanou jako odměnu hezké snímky, a pak nechat fotografa dělat svoji práci. Dá se tak nastřádat „ilustrační materiál“ do zásoby a vyjde to ve srovnání s nákupem jednotlivých snímků z databanky o poznání levněji. Navíc to pochopitelně zvyšuje zájem lidí o časopis.

Co se týče tematického rozdělení, je Echo vyvážené. Je psáno srozumitelně a lehkou rukou, ale nevyhýbá se ani vysvětlování technologických inovací, nabídek operátora, jeho řešení nebo vnitřních organizačních změn. Například článek vysvětlující pojem Lean Company a rozhovor s člověkem, který bude za prosazování tohoto přístupu řízení firmy zodpovědný, asi nebude budit mezi přeživšími zeštíhlování ty největší sympatie, jistě si ale texty velice pozorně přečtou.

Dobré je, že se neuzavírá před venkovním světem. Pravidelná rubrika je věnována monitoringu tisku, kde nejsou tutlány ani případné negativní reakce. Prostor je dán i příspěvkům z korporátních kanálů na Twitteru a Facebooku a své čtenáře si jistě najdou i nej z telefonické linky zákaznické podpory. Užitečné je i srovnání v rubrice Konkurence nespí. Pokud má konkurenční operátor novou nabídku, je řečeno, čemu konkuruje na straně T-Mobile.

Výjimečné je nicméně zapojení zaměstnanců do tvorby obsahu. Echo razí přístup, že i mezi zaměstnanci se dají najít talentovaní fotografové a autoři. Lidé tak píšou třeba ne vždy zcela obvyklé tipy na dovolenou, které v sobě mají více života než papouškování bedekrů. Přítomná byla donedávna i sekce „24 hodin s …“ představující den konkrétních lidí na určité pozici. Lidský dotek se snaží přidat i v případě jinak hůře čitelných témat jako je např. CRM systém. Emoce zaměstnanců s takovými zprávami spojené se pohybují někde na škále „strach – opovržení“. I proto Echo například nechalo napsat článek firemním IT specialistům, kteří se jeli školit do dalekého zahraničí. Ti se v něm věnovali především tomu, jak na ně samotná země působí. IT schopnosti čtenářů článku se tak určitě nezlepšily, na druhou stranu si mohli spojit i s ryze technickým tématem nějakou pozitivní emoci

Velkou popularitu má také sekce Životní příběhy. Velký úspěch zaznamenal například článek o paní vydávající v účtárně mzdy, první zaměstnankyni české pobočky společnosti, která to v T-Mobile dopracovala až do důchodu. V návaznosti na vydání časopisu pak při svém odchodu rozeslala po poradě s oddělením interní komunikace celé firmě veselý email na rozloučenou s tím, že od zítřka už nedostanou peníze. Právě díky spojení s článkem měl email nadšenou odezvu i v korporátní kultuře, kde se „reply to all“ emaily setkávají obvykle s nevraživostí.

Na posledních stranách magazínu se najde prostor pro fotografie novorozenců v rodinách zaměstnanců a jednou se i dostalo na psy. Sami zaměstnanci přispívají i kulturními tipy formou recenzí filmů a knížek.

Právě díky kombinaci relevantního a zároveň stravitelného korporátního obsahu s tím, který zaměstnance sbližuje, je Echo úspěšným interním magazínem. Tomáš Poucha, který seděl v porotě FEIEA Grand Prix rozhodující o nejvyšším ocenění pro interní periodika v rámci Evropy, se vyjádřil, že posuzovali mnoho magazínů, kterým nebylo co vytknout – byly přinejmenším srovnatelné s kvalitními komerčními tituly. Echo mělo oproti tomu něco navíc, byl to právě lidský rozměr a zájem zaměstnanců o podobu časopisu.