Komunikace formou dialogu

Víte, že až 70 % úspěchu spočívá v umění komunikace? Údaj platí obecně pro všechny její typy – od osobního rozhovoru v rodině přes obchodní jednání až po prosazení nové firmy na trhu. Psychologie komunikačního vztahu spočívá v mnoha různých náležitostech.

Nejzákladnějším a nejpřirozenějším druhem komunikace, a to jak historicky, tak individuálně od momentu našeho narození, je osobní kontakt, z jehož významu vycházejí veškeré další varianty verbální i neverbální komunikace, k nimž samozřejmě patří i ta v rámci pracoviště například prostřednictvím e-mailové pošty nebo třeba vůči veřejnosti v médiích. Jelikož má komunikace v marketingu jeden z nejdůležitějších významů, seznamte se s několika náležitostmi při osobním kontaktu.

Osobní komunikace

Samotný začátek komunikace ve dvojici nebo v malé skupince zúčastněných kupříkladu při obchodním jednání nastává již dlouho před schůzkou. Při její přípravě si musíme ujasnit záměr, cíl a zvolit strategii hovoru. Zároveň je důležitá volba místa a termínu setkání a zasedací pořádek u stolu.
U osobní komunikace máme tu výhodu, že je nám dopřána okamžitá zpětná vazba – ihned známe reakci komunikantů (ten, který sděluje, je komunikátor), jež signalizuje jasný význam.

První dojem

První dojem bývá velice důležitý, protože nadlouho utkví v paměti. Neměli bychom ho sice přeceňovat, ale... leccos se dozvíme a leccos sdělíme my o sobě. Co upoutá vaši pozornost na druhém, to přinese mnohé poučení i nám. Člověk vizuálně vnímá především výšku postavy, účes, oblečení – vlastně celý zevnějšek a ten má vliv na naše následující chování. Při setkání a představování si podáváme ruku. Uchopení a síla stisku také mnohé napoví o povaze nebo alespoň o momentální náladě člověka.

Samotné jednání

Jednání vedeme v duchu dobré nálady. Otevřeností a upřímností si získáme důvěru. Snažíme se mluvit zřetelně, jasně, výstižně a nevedeme dlouhý monolog. Obdobné umění je i umění naslouchat. Však i nám se lépe hovoří, když vidíme, že dotyčný projevuje zájem o naše slova, přikyvuje, klade doplňující otázky a udržuje kontakt očima.
Vyplatí se i empatie – vcítit se do druhého. Do jednání se totiž nechtěně zapojuje lidská povaha – poznáme ihned člověka nabitého energií a otevřeného, stejně tak i plachého a uzavřeného. Rozhovor ovlivní zároveň prožité události onoho dne, takže pochopení všichni vždy ocení.
Stranou nezůstávají ani emoční prožitky, které se nevědomě projevují v gestikulaci a mimice obličeje a samozřejmě i v hlase. Harmonie vyřčeného a gestikulace nám v mnohém napomůže.

Čeho se vyvarovat

Komunikaci nám znesnadní unáhlené hodnocení, překroucení informace, významová nejasnost, nedůvěra, ale také malá slovní zásoba, rychlé nebo pomalé tempo řeči, opakování slov – tzv. parazitní slova (když, jako, takže...). Pozornost druhého rozptylují nedostatky v účesu, na oděvu. Nikomu neprospěje, pokud přistupujeme k lidem s předsudky, generalizujeme a podceňujeme či posuzujeme podle své hodnotové stupnice.
K druhým bychom se měli nejen při osobní komunikaci chovat slušně, ale ne servilně, hrdě, ale ne nafoukaně, nemanipulovat s nimi kvůli dosažení svých záměrů, ale také se nenechat zaskočit jejich neadekvátním chováním. A nezapomeňme, že humor je králem komunikace.

Čemu se lze naučit

• ovládat emoce a mimiku obličeje
• mluvit plynule a výrazně
• mít klidný hlas
• přímému pohledu do očí
• vlídnému vystupování
• uvolněné, sebejisté gestikulaci
• vyjadřovat svá přání a potřeby vhodným způsobem
• naučit se říkat “ne”, “nevím”, “nerozumím”, “nechci”...
• respektovat práva druhého, pochopit jeho stanovisko a vážit si jeho názoru