Vyplatí se twítovat?

Českému Twitteru klesá návštěvnost, a firemní účty stagnují. Znamená to, že je zbytečné investovat čas do prezentace na této mikroblogovací síti? Záleží na tom, kdo jste, a co od Twitteru očekáváte

Když se řekne sociální síť, vybaví si velká část české populace server Facebook. Prezentace na něm je víceméně nutností pro každou firmu, která chce oslovit lidi, jež se na této službě pohybují, jejich počet se pomalu blíží „plně saturovaným“ třem milionům. Co ale ostatní sociální služby, jmenovitě co Twitter? Některá data ukazují, že Twitter pokud jde o firemní prezentace a jejich publikum stagnuje. Co hůře, že jeho návštěvnost pomalu klesá.
Twitter je podle všeho aplikace, do které byly vkládány veliké naděje, ale která je nesplnila. Hledat zde viníka by nemělo smysl. V některých zemích, hlavně v USA, kde vznikl, je Twitter masovou záležitostí. Jinde, a to platí i pro Českou republiku se ale příliš neuchytil. Hledat zde důvody by nemělo příliš veliký smysl, za fenoménem stojí částečně kulturní odlišnosti, částečně popularita „konkurenčního“ Facebooku, ale částečně asi také náhoda. Přesněji, faktory, které se nikdy nepovede najít a pojmenovat. Znamená stagnace Twitteru a jeho ne právě veselé perspektivy, že je čas se z této sítě stáhnout? Vyřadit ji ze seznamu svých marketingových kanálů?

Úzká skupina

Twitter je koncipován a zamýšlen jako masová záležitost. Možná poněkud paradoxně to, že masovou záležitostí u nás není nemusí být nutně na jeho škodu. U podobných aplikací totiž platí, že i pokud nepřitáhnou širokou masu uživatelů, mohou přitáhnou uživatele zajímavé. Neexistuje statistika (alespoň o tom nevíme), která by demograficky popisovala české uživatele Twitteru. Můžeme ale kvalifikovaně odhadnout, že jsou to lidé se specifickými zájmy. Z Twitteru odcházejí teenageři a ti, kteří chtějí sociální sítě používat jen proto, aby „někde byli“. Takoví lidé jsou cílovou skupinou některých produktů a služeb. Naproti tomu ale zůstávají (a přicházejí) odborníci. Princip Twitteru je pro ně totiž v mnoha ohledech výhodnější, než princip Facebooku. Vznikají tak sice úzké, ale zato velmi specializované a odborné skupiny kvalitních uživatelů. Tito uživatelé samozřejmě nejsou zajímaví pro každého, nicméně pro mnoho firem ano. A i kdyby ne pro „prvoplánové“ PR, pak pro jiné formy vnější komunikace.

Prodej vs informace

Smyslem každé komerční prezentace je prodávat. Když před několika léty vrcholila vlna zájmu o blogy, blogování a amatérskou žurnalistiku, nabídali odborníci firmy, aby si vedly své blogy jako neformální kanál komunikace s partnery a s klienty. Někdo to fungovalo, někde ne. Nefungovalo to tam, kde firmy nepochopily pravý potenciál weblogů a místo kvalitního (čti: drahého) obsahu na ně prostě kopírovaly své tiskové zprávy. Vedle těchto neúspěšných ale existovaly společnosti, které prostřednictvím blogů udržovaly kontakt s odborníky ze svého oboru, s odbornými novináři a se zainteresovanou veřejností.
Stejný potenciál má, přinejmenším v některých oborech nyní právě Twitter. Od počátku byl stavěn jako médium, které mělo informovat. Na Twitteru se dalo především prezentovat, sdílet informace. I když jeho tvůrci postupně implementovali funkce, které z Twitteru udělaly svého druhu diskusní klub, a mnoho uživatelů jej také tak používá, v principu je jiný. Twitter umožňuje publikovat. Zajímavá a nosná informace se v něm může relativně k počtu uživatelů a skupin šířit rychleji než na Facebooku. Je také snáze srozumitelná, a nemá tendenci ztrácet svůj původní obsah – což je jedna z velkých vad největší sítě. Twitter tak může sloužit k informování veřejnosti. Ne však jakékoli veřejnosti, ale veřejnosti zainteresované.
I když je Twitter využíván ke sdílení odkazů na webové stránky, a v této oblasti sebou nese velké bezpečnostní riziko nečitelných krátkých URL adres, je velmi vhodný pro publikaci vlastního, čili primárního obsahu. Je sice těžké takový obsah vytvořit (limit zkrácené SMS zprávy je doslova drtící), zásah cílové skupiny obsahem může být podstatně větší než u Facebooku. Pokud jsme samozřejmě schopni tuto cílovou skupinu identifikovat. Není přitom vůbec nutné, abychom v rámci Twitteru diskutovali, odpovídali, zasílali soukromé zprávy. Samotná publikace kvalitních věcí stačí k získání povědomí následovníků.

Co z toho?

Krátce řečeno, Twitter není médiem, jehož prostřednictvím by se dnes vyplatilo oslovovat široké masy spotřebitelů. V řadě oblastí lidského života je ale užitečný a může poskytnout při neformální veřejné komunikaci se zainteresovaným publikem lepší službu, než Facebook. To, že počet jeho uživatelů klesá může být paradoxně výhodou, ne nedostatkem.
Twítovat se vyplatí. Nesmíme však za tím vidět prvoplánovou snahu o prodej výrobku nebo služby. Twítovat je přes malou velikost zpráv, přesněji právě kvůli ni, náročná záležitost a kvalitně to neumí každý. Twitter je dnes tam, kde kdysi bývaly blogy, a možná že nabízí stejné perspektivy. To, co jsme zde nastínili, mnoho „skalních“ uživatelů Twitteru neocení (zejména pokud jde o ty, kteří se na síti realizují diskusemi), přesto najdeme-li úzkou skupinu oborových insiderů, to je užitečné. Berete-li Twitter jako zadní vrátka komunikace pro zasvěcené, zůstaňte u něj. Berete-li jej jako platformu pro oslovení teenagerů, běžte jinam, protože na Twitteru bude pro vás brzy mrtvo.