Drží nás sociální sítě v síti?

Přestože problematiku ochrany soukromí na internetu vnímá stále zlomek uživatelů, v poslední době vidíme pozitivní příklon ke stále větší informovanosti. S trochou nadsázky se dá říci, že abecedu soukromí dnes zvládá každý, kdo se k internetu připojí – sdělit adresu, telefon a věk už nám nepřijde tak normální jako v minulosti, kdy jsme k podobným údajům často připojovali ještě další intimní informace. O možnosti zneužití se před pěti – deseti lety teprve začínalo mluvit, aniž bychom měli jediný exemplární případ.
Jenže se sociálními sítěmi se situace radikálně proměnila. Tentokrát již totiž nešlo pouze o naše osobní údaje, ale o veškerou naši internetovou stopu. Najednou jsme zjistili, že všechno, co na internetu zanecháváme, může být lehce použito proti nám.
Setkali jsme se s prvními případy lustrace naší osobnosti v pracovních řízeních a plíživě jsme, třeba na příkladu vlastních dětí, začali chápat, co všechno dovede způsobit cyber šikana. A najednou nám došlo, že internet už dávno není o té zaslíbené anonymitě a že bychom se měli konečně zajímat o to, co všechno o nás ví.

Řešíme spíše svůj obraz, ne soukromí

Že soukromí na internetu přestává být prázdnou frází, dokazují mnohé průzkumy. Přestože se za posledních pět let povědomí o tomto pojmu radikálně zvětšilo, čísla často naznačují, že spolu s nástupem sociálních sítí jsme ve svém konání čím dál tím méně ostražití. Uživatelé se spíše zaměřují na hlídání své online reputace.
Například nedávná studie Pew Internet & American Life Project zaznamenala, že zhruba třetina uživatelů mezi osmnácti a 64 lety se stará o to, jaké informace jsou o nich na internetu k dostání. Nejvíce se k ochraně svého soukromí hlásily osoby mezi 30 a 49 roky života, naopak nejmenší obavy měli uživatelé nad 65 let.
Přitom v roce 2006 nebylo šíření informací soukromého charakteru lhostejné více než 38 % respondentům. Ze skupiny 30 – 49 se v roce 2006 o své soukromí staralo o 7 % uživatelů více, ve skupině 50 – 64 to bylo zrovna tak. Výraznější rozdíl nenajdeme pouze u skupiny 28 – 29, která si v průběhu let hlídá své soukromí ze 45 %.

Mladší ročníky jsou tradičně ostražitější

Největším problémem při ochraně soukromí je pro starší uživatele fakt, že ochrana často soukromí vyžaduje úpravu defaultního nastavení jednotlivých platforem. Schopnost, chuť a potřeba změnit výchozí nastavení je přitom největší mezi 18 – 29 lety, kdy tak učiní téměř tři čtvrtě všech uživatelů. V případě skupiny 50+ se k tomu uchýlí „pouze“ 52 %.
Obdobně uživatelé přistupují také k udržování svého friendlistu. Zatímco většina uživatelů nad padesát let zpravidla nemaže přátele, které si jednou přidali, mezi 18 – 29 lety tak učiní 64 % všech uživatelů.
Ještě méně osob pak filtrování svých příspěvků mezi dobré přátele a známé. Tuto možnost však stále využívá více než 50 % uživatelů do 49 let.
Rozdílně se různě staří uživatelé staví také k mazání komentářů nebo tagů na fotografiích. Ve skupině 18 – 29 se 47 % respondentů přiznalo k vymazání komentáře a 41 % k odstranění tagu na fotografii, u uživatelů ze skupiny 30-49 let se jednalo o 29 a 24 % a u uživatelů starších padesáti let o 24 a 16 %.

Radikální řez nemá šanci na úspěch

Výzkum také demonstruje, jak zodpovědně přistupujeme k informacím, které v rámci internetu šíříme. Zatímco 19 % respondentů ze skupiny 18 – 29 přiznalo, že se jim stává, že později litují zveřejnění některých komentářů, fotografií nebo videí, ze skupiny 30 – 49 let to bylo pouhých 9 %, ve skupině 50+ se jednalo již o necelá 4 %.
Otázka soukromí na sociálních sítích je ovšem stále živá – ovšem častěji na stránkách novin a blogů než v hlavách uživatelů. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit v rámci iniciativy Quit Facebook day. Přestože se jí dostalo značné mediální popularity, celý výsledek demonstruje přístup k soukromí na internetu a sociálních sítích, který ve světě panuje. Podle nejnovějších informací si profil vymazalo pouze něco okolo 33 000 uživatelů. A to i přes to, že v nejrůznějších průzkumech se k celkovému skoncování se zlotřilým Facebookem hlásila nepoměrně větší část osob.
Paradoxně tak nastává situace, kdy vlastně nejsme spokojeni s tím, jakým způsobem sociální sítě pracují s naším soukromím, ale již nemáme sílu to změnit. Rozhodně ne žádným radikálním způsobem. Sítě nás zkrátka drží v síti.