Government affairs

Původ government affairs

Mezi první pokusy o vznik řízené komunikace mezi vládními institucemi, úřady státní správy a firmami se řadí počin prezidenta Andrewa Jacksona z 30. let 19. století. Ten si začal najímat bývalé novináře jako tiskové asistenty, jejichž úkolem bylo zajistit, aby se k americkým občanům dostala potřebná sdělení. Americký model praxe PR ve státní správě tradičně zahrnoval demokratické formy informování veřejnosti prostřednictvím svobodných, nezávislých a soukromě vlastněných zpravodajských médií. Od tohoto okamžiku až do současnosti prošly government affairs (GA) dlouhým vývojem, na němž má zásadní podíl i komunikace v období světových válek, krizí a teroristických útoků. O tom, konec konců, svědčí například i fakt, že federální vláda USA je v současné době jedním z největších zaměstnavatelů specializovaných PR pracovníků na světě – pracuje zde přes 10 000 osob s tímto funkčním vymezením. Co tedy přesně znamená pojem „government affairs“?

“Government affairs” je termín označující vztahy mezi státním a veřejným sektorem a soukromými organizacemi, přičemž je potřeba slovo government nevnímat jen jako nejvyšší výkonný státní orgán, ale jako pojem, který zahrnuje také městské rady, zastupitelstva, krajské úřady, detašovaná pracoviště nebo naopak nadnárodní instituce jako Evropská unie či NATO.
Často dochází k záměnám pojmů „government affairs“ a „public affairs“ (PA), což je pochopitelné s ohledem na fakt, že práce většiny lidí v oblasti public affairs má jistý politický aspekt. Nicméně i přesto, že GA jsou klíčovým elementem PA, jsou značně odlišné. V nejširším slova smyslu označují PA vztahy s obrovskou skupinou investorů, klientů, zákazníků, dodavatelů, médií, obchodních komor, podílníků a řadou dalších organizací pracujících ve stejném sektoru.

Zaměření government affairs

Čím se konkrétně zabývají profesionálové působící v oblasti GA? V tisku je jejich činnost nejčastěji označována slovem lobbing. Což je, s ohledem na rozsah práce v daném sektoru, poněkud nepřesné. Toto zjednodušení vyplývá z monitoringu aktivit parlamentních a jiných účastníků politického procesu skrz plánování a řízení hlavních komunikačních kampaní, které jsou dimenzovány podle změny zákona dané země (nebo naopak jako prevence proti změně).

„Vládní vztahy“ nezahrnují jen kontakt se současnými členy vlády, ministerstvy, ministry, jejich poradci a civilními spolupracovníky, ale také s potencionálními ministry z jiných stran a se všemi, kdo mohou nějak ovlivňovat legislativní a politické procesy. Lze tedy říci, že do zainteresované skupiny patří množina interních i externích cílových skupin s různými programy (např. vedoucí pracovníci a zaměstnanci ve výkonných, legislativních a soudních orgánech státní moci, skupiny veřejných zájmů, vedoucí představitelé politických stran, politické akční výbory, představitelé soukromého podnikatelského sektoru, profesionální zájmové skupiny, obecná veřejnost, média atd.)

Při komunikaci v rámci GA jsou cíle, charakter a funkce PR ovlivňovány třemi hlavními faktory:

• osobní styl komunikace vedoucích činitelů, pod kterými pracují
• sdílené názory a kulturní normy převažující v dané organizaci a daném státě
• formální a neformální prvky politického procesu v konkrétním systému státní moci

Známe – li účastníky komunikace řízené v rámci GA a hlavní faktory, které je ovlivňují, měli bychom se zaměřit i na to, proč se vlastně existencí public relations v orgánech státní správy v rámci demokratické společnosti zaobírat. Existují pro to tři hlavní teze:

• Demokratické vládě nejvíce prospívá volný, obousměrný tok myšlenek a přesných informací, kdy občané státní správy mohou přijímat kvalifikovaná rozhodnutí.
• Demokratická vláda se musí zodpovídat ze své činnosti občanům.
• Občané jakožto daňoví poplatníci mají právo na informace týkající se státní správy – ovšem s jistými výjimkami.

Výjimky pro zcela otevřený tok informací se týkají záležitostí jako je např. národní bezpečnost, citlivé obchodní záležitosti, občanská práva na soukromí a spravedlivý proces apod. Pracovníkům PR se proto občas stává, že musí s právníky řešit nejasný vztah mezi právem veřejnosti na znalost nějaké informace a její zákonnou ochranu na základě některé z uvedených výjimek.

Základní strategické přístupy

Existují čtyři základní strategické přístupy v rámci GA, jejichž základním předpokladem je dvousměrná komunikace mezi státní správou a občany:

Politická komunikace

Cílem politické komunikace je přesvědčit sledovanou skupinu a získat její souhlas s, novou nebo navrhovanou politickou linií, rozpočtem nebo opatřením vlády, a to buď na domácí, nebo mezinárodní scéně. Zjednodušeně řečeno je to bitva o veřejné mínění a o získání veřejné podpory.

Informační servis

Jde o tzv. informace na druhou. Poskytování informací různým skupinám veřejnosti o tom, že existují informace, o kterých by měli vědět. O tom, že se něco děje nebo že vzniká něco nového, co by jim mohlo usnadnit život. Za všechny na příkladu vzniku Czech POINTu, tedy Českého podacího ověřovacího informačního národního terminálu.

Vytváření a ochrana pozitivního institucionálního image

Cílem tohoto strategického postupu je vyjádření podpory určité složce státní moci, případně snaha o naklonění veřejného mínění ve prospěch dané instituce. Tato činnost bývá spojena se značnými neshodami i kritikou. V případě snahy o prosazení pozitivní image mohou vládní činitelé očekávat kritiku, nepříjemné reakce i odpor. Hlavním argumentem bývá fakt, že taková kampaň je hrazena z prostředků daňových poplatníků.

Generování veřejné zpětné vazby

Při práci ve vládním a veřejném sektoru se pracovníkům často stává, že jsou „odříznuti“ od obyčejných lidí, tedy od těch, pro jejichž dobro pracují. Proto je nezbytně nutné, aby právě PR pracovníci, kteří se naopak s obyčejnými lidmi setkávají denně, měli prostor pro to předložit svým nadřízeným zpětnou vazbu. Názory, reakce, kritiku. Proto často probíhají průzkumy veřejného mínění financované státem. V ideálním případě by se jak zpětná vazba od PR pracovníků, tak i výsledky veřejných průzkumů, měly stát nedílnou součástí v procesu rozhodování.

Komunikační kanály government affairs

První místo patří jednoznačně internetu, médiu, které umožňuje poskytování interaktivních služeb a informací, pravidelnou aktualizaci, úplný a jasný přehled a také přímou kontrolu. Minimalizují se tím informační šumy, nepřesnosti apod. Lze říci, že elektronické prostředky (zdaleka nejen internet) jsou pro státní správu nejrychlejším a ekonomicky nejvýhodnějším způsobem komunikace s občany.

Kromě internetu patří k optimálním informačním kanálům pro komunikaci mezi státní/veřejnou správou a občany také: systémy elektronických BBS (bulletin, board system), informace na datových nosičích, interaktivní multimédia, elektronické kiosky, elektronická pošta, online počítačové konference, intranet, atd.

Hlavní pracovní náplní, posláním lidí, kteří se government affairs věnují je zajistit občanům svobodný přístup k informacím. Právě proto bude nezbytné, aby se v budoucnosti naučili, podobně jako jejich kolegové z komerční sféry, aktivně vyhledávat a plně využívat nových technologických možností, které nám nabízí dnešní doba. Jen tak se jim povede naplnit elementární poslání své činnosti.