Interaktivní Hyde park. Co mu vytknout a za co ho pochválit?

Česká televize včera premiérově představila "první český zcela interaktivní pořad" Hyde Park. Pořad, který by se měl stát dalším mostkem mezi pozvaným hostem a širokou diváckou základnou, a to za využití těch nejmodernějších komunikačních prostředků. Pojďme se tedy kritickým okem podívat, co se povedlo, co se nepovedlo a nakolik se České televizi podařilo nastartovat a atraktivní a moderní formát.

Charakteristika

Na začátek neuškodí několik základních údajů o pořadu. Hyde park je určen pro čtyřiadvacítku a startuje deset minut po osmé – tedy jakmile skončí zpravodajská relace. Vyhraženo mu je celých padesát minut a setkávat se s ním budeme každý všední den. V otázce cílové skupiny pak míří v podstatě na všechny obyvatele ČR, samozřejmě s filtrací podle jednotlivých hostů.

Ke komunikaci mezi divákem a studiem (a tedy navozením proklamované interaktivity) slouží několik kanálů. Divákům je k dispozici kromě klasických telefonátů či esemesek i systém přímého vkládání dotazů, facebooková fanpage a twitterový účet. Ze hry byl ovšem trochu překvapivě vyřazen portál YouTube, který by mohl celkové koncepci prokazatelně prospět – dá se však předpokládat, že i s tímto komunikačním kanálem bude dříve či později pracováno.
Právě sem míří jedna z hlavních výhrad: Jestliže měl být Hyde park prvním opravdu interaktivním pořadem, chyběla tam pak ve větším měřítku právě ta interaktivita. Jeho největším problémem totiž bylo chabé využití možností nových technologií, sociální sítě tu tak jednoduše suplují emaily nebo dopisy. Nic jiného. Přitom by nemusel být zas až takový problém zařadit do pořadu například prvky občanské žurnalistiky, které na současné televizní scéně chybí a pro které jsou sociální sítě dobrým živitelem.

Dobrý moderátor, špatné časování, chraptivý vox populi

Premiérový díl moderovala Pavlína Kvapilová. Kromě ní se v Hyde parku budeme setkávat i Danielem Takáčem a Jaromírem Bodákem.
Kvapilové nakonec není příliš co vytknout. Rozhodně nebyla leklou rybou, diskuzi regulovala věcně, snad akorát přílišné překřikování pana Janoty svými poznámkami bylo trochu křečovité. Možná by neuškodil trošičku větší „drive“, ale ten pochopitelně nepatří do přirozeného projevu každého moderátora a tudíž je jeho absenci možné lehce odpustit.
Přestože je Hyde park postaven zejména na dotazech a reakcích diváků, rozhodně nejde o studiový rozhovor. Z nepřeberného množství dotazů, které přicházely nejen v průběhu pořadu, ale již desítky hodin před jeho zahájením, byl vybrán jen nepatrný zlomek. Zbytek byl trošku nelogicky zařazen do horní textové lišty, která se tak, namísto místa, kde se budou promítat názory diváků, stala odkladištěm nezodpovězených otázek.
Dalším kamenem úrazu pak byla stopáž a celková organizace vystupujících, od reagujících diváků po pozvané opavské občany. Jako by v této věci chyběla potřebná instruktáž volajících a tazatelů. Celou dobu bylo vidět, že pořad tlačí čas. A to i přes to, že tempo rozhodně nebylo nijak zběsilé – spíš se, lakonicky řečeno, jednalo o velmi „ukecané“ a odbíhající projevy, které celkově snižovaly kvalitu a ubírali čas věcné diskuzi ve studiu nebo přímo odpovědím pana Janoty. Pořad, který by měl být dynamický, se velmi často dostal do tišiny, kde rychle začal nudit. Zoufale působilo právě například přizvání šesti opavských občanů do tamní kavárny. Tito měli v hrubém průřezu reprezentovat jednotlivé sociologické skupiny, dalo by se tedy očekávat, že jejich dotazy budou věcné a rozproudí diskuzi žádaným směrem. Výsledek byl však tristní – v případně jednoho z přizvaných to dokonce vypadalo na osobní exhibici před kamerou, kdy se v několika minutách monologu utopil nejen dotaz, ale i smysl jednotlivých vět. Celá relace tak musela být ke konci krácena tak zběsile, že to každého muselo udeřit do očí.

Je tedy s podivem, že právě tito přizvaní diváci (kteří rozhodně nevypadali jako rychle vytažení z ulice) nebyli instruováni, jak by měl jejich projev vypadat a jejich otázky vypadaly slušně řečeno jako právě vycucané z prstu. Opavský hlas lidu tedy v případě Hyde parku zklamal.
Překvapily však textové divácké dotazy. Pokud editoři splnili, co slíbili – tedy že nebudou zasahovat do obsahu diváckých příspěvků, kvalita surových dotazů byla poměrně dobrá. Samozřejmě že jsme se setkali s oblíbenými štěky typu: „Ať poslanci pracují zadarmo a bude po krizi.“, objevil se však i dostatek věcných reakcí, na kterých bylo možné pořad postavit, aniž by sklouzával k někdejšímu nováckému Kotli.

Závěrem

Pořad rozhodně ukázal, že má potenciál stát se výrazným doplňkem české televizní scény. První díl ovšem působil spíše jako nepovedená generální zkouška než jako ostré vysílání.
Podíl na tom má i technický personál, zejména zvukař by si zasloužil pokárání. Studiový mikrofon nepříjemně bzučel, při prvním vstupu do Opavy téměř nastala vazba kvůli zde zapnuté televizi, při druhém vstupu do zvuk vypadl zcela. Na druhou stranu – práce s dotazy položenými elektronickou cestou probíhala hladce, dobře působily i zařazené telefonáty.
Takže buďme shovívaví, Hyde park stojí teprve na začátku neprobádané cesty a jeho koncepce je natolik pružná, že nebude problém vybrousit ho časem téměř k dokonalosti. Stačí, aby se jeho organizace stala rutinou a tazatelé pochopili, co se od nich žádá. Zapojení sociální sítí a interaktivních komunikačních kanálů tak nebude působit zoufale samonosně a skutečně splní svůj účel.