České tištěné magazíny si na tabletech vylámou zuby

Na první pohled možná trochu černobílé a až příliš odvážné tvrzení, říkáte si. Na pohled druhý mi možná dáte za pravdu. A možná taky ne. A víte co, to je jedině dobře, protože alespoň se o své odlišné názory budete moci podělit v komentářích.

V supermaním obleku ku prospěchu světa mediálního

Pokud bychom měli popsat nejsilnější atribut, který k sobě šílenství kolem nástupů tabletů za krátkou chvíli připnulo, pak to bude pravděpodobně aura „zachránce novin a časopisů“. Tahle placatá věcička dokázala dát naději vydavatelským domům, jejichž majitelé a akcionáři se každé ráno budí s hrůzou, o kolik zase klesl náklad jejich deníků a výnosů z inzerce.

A tak, podobně jako Apple strhl lavinu na poli technologickém, strhl lavinu Rupert Murdoch. Tak jako Steve Jobs věří svým sexy výrobkům, tak věří Murdoch své neomylné intuici (a MySpace byla pouze výjimka potvrzující pravidlo). Ohlášený deník The Daily, vydávaný speciálně pro tablet, se měl stát prototypem zcela nového mediálního formátu pro jedenadvacáté století. Ani ryba ani rak, ani online ani offline, spíš všechno pěkně dohromady.
A tak, jako se ostatní výrobci začali předhánět v ramenatých výrocích o iPad killerech, začala se malá i velká vydavatelství chystat po vzoru The Daily a později Projectu na vstup do této země zaslíbené.

Chiméra rychlé návratnosti investic

Kromě sexy image, která se bude kolem tabletů ještě chvíli držet (a která nutí výrobce ponižovat se tím, že na CESu ukáží načerno nalakovanou překližku a tvrdí, že za půl roku to bude nejúspěšnější tablet na trhu) je obrovskou motivací pro přechod na tuto platformu také fakt, že dokáže vydělat. Tedy podle odhadů. Dokáže nabídnout bezkonkurenční poměr výdělku a nutných investic.

Na první, možná na druhý pohled. Ve skutečnosti je tvroba magazínu pro iPad (anebo tablet obecně) mnohem náročnější než vedení klasického zpravodajského serveru a za oboustranně výhodných podmínek se může vyplatit jen v zemích, kde se hovoří anglicky nebo čínsky. Pro ostatní vydavatelství bude návratnost investice zajištěna teprve ve chvíli, kdy Google dovede k dokonalosti svůj automatický translátor.

Troufám si tvrdit, že model předplaceného elektronické zpravodajství může fungovat jen do té doby, než čtenářům některý z vydavatelských domů v honbě za maximálním pokrytím nabídne zdarma produkt v kvalitách těch placených…

Co to znamená pro Českou republiku?

A teď se pojďme podívat konkrétně do České republiky a na důvody, proč obsah čtenářům poskytovat i na tabletech. Jinak to pochopitelně uvidí vydavatelé, jinak čtenáři.

Zatímco pro redakci se tablety pravděpodobně stanou potenciálně zajímavou cestou, jak jednoduše vygenerovat další zisk ze svého online a částečně i offline zpravodajství, čtenářům půjde především o specifický prožitek, který tablet přináší (v linii „když už jsem si to koupil, tak ať si to taky užiju“). Nutno ovšem dodat, že tyto dva náhledy na celou věc bohužel nemají (alespoň v našem českém mediálním rybníčku) příliš mnoho průsečíků.Samozřejmě, dá se oponovat, že vydavatele podceňujeme, ale ruku na srdce, který z vydavatelských domů by měl potenciál vytvořit českou obdobu The Daily co do pokrytí, zásahu a hlavně kvality provedení? Mladá Fronta, která své „první české iPad magazíny“ nabídla jako trapný polotovar? MAFRA, u níž se nedá předpokládat, že by měla lidské a finanční zdroje pro tvorbu vyloženě tabletového obsahu? Ringier? Economia?

Pravděpodobně nikde teď nenalezneme tým, který by si vzal na triko riziko, související s přechodem na novou platformu. Zvláště ne v době, kdy se krizový stav v redakcích jakž takž stabilizoval a všechno šlape křehce a pomalu.

Déjà vu

Celá tahle situace totiž připomíná vývoj, kterým médium prochází při každé nutnosti konvertovat obsah. Setkali jsme se s tím při přechodu tisku do online podoby, při konverzi zpravodajství do mobilních telefonů a v podstatě i při vstupu média na sociální sítě.

V podstatě v každé takové chvíli se redakce zabývá věčným dilematem - udělat to dobře a hledat lidské a finanční zdroje anebo „to ošulit, aby něco bylo“, vlk se na první pohled nažral a koza zůstala celá?
Odpověď je samozřejmě naprosto jasná, stejně jako je naprosto jasné, že jen malé procento redakcí (zejména s ohledem na situaci) se podle toho zařídí. Výsledkem jsou pak neslané nemastné a často také nefunkční konverze tištěného obsahu s tím, že veškerá interaktivitu, kterou tablet nabízí, spočívá v tom, že si můžu listovat ze stránky na stránku.

Důvodem může být buď utkvělá myšlenka, že je nutné jít s dobou a že tento trend je univerzální továrnou na peníze (zkrátka že bych měl být na těch tabletech, i když to pořádně neumím a moc tomu nerozumím), nebo fakt, že v průběhu realizace projektu se objeví potíže (nabobtnání nákladů, technické problémy), které nelze jednoduše zvládnout a alternativním řešením je pochopitelně co největší zjednodušení projektu.

Čeští vydavatelé, kteří to s tablety zkusí, tak pravděpodobně projdou stejným cyklem. Na chvíli vzbudí pozdvižení (je to sexy, zvláště jedná-li se o první vlaštovky), ale později to prostě omrzí a pokud se s tím nic neudělá, projekt dožije v poklidu a tichosti jako poustevník v Samuelově jeskyni. Investice se pochopitelně nenavrátí a výsledek znechutí a odradí pro další pokusy jak vydavatele, tak čtenáře.

Jistou naději v horizontu roku - dvou tak vidím v záměrech investičních skupin. Věřím, že pokud by PPF Media bývala byla zainvestovala namísto do hyperlokálu do tabletového zpravodajství (ale kdo mohl tenkrát tušit, že se tenhle business corner Jobsovi skutečně podaří nakopnout), mohla se teď hřát na výsluní zájmu. Zároveň bych nespouštěl oči z projektů, které dnes fungují na rozhraní blogu a zpravodajského serveru. Protože přechod na tablet bude v jejich případě prvním logickým expanzním krokem, který by mohl dopadnou úspěšně.

Nicméně jejich cesta k úspěchu povede kolem krajnic plných vymlácených zubů…