Ohlédnutí za momenty předvolební kampaně

Ať už volby dopadnou jakkoli, jednu pozitivní věc s sebou přinesou. Po tomto víkendu si budeme moci oddechnout. Po dlouhých měsících na nás nebude z billboardů útočit předvolební agitka, schránky začnou opět sloužit poště a ne předvolebním letákům, a pokud nám někdo zavolá, bude větší pravděpodobnost, že se nebude jednat o oranžový tým.
Extrémně dlouhá předvolební kampaň a agitace s sebou ovšem přinesla nové a neotřelé nástroje a zajímavé výhry a prohry. Pojďme se zpětně pozastavit nad některými zajímavými momenty uplynulých osmi deseti měsíců.

Co se povedlo

Vybuzený zájem občanů

Jedno je letošním volbám nutné přiznat - lidé o nich mluvili dlouho (zejména kvůli listopadovému odkladu), často a dokonce i mimo hospody. Více než jindy jsme měli možnost skrze blogy, YouTube nebo sociální sítě sledovat názorové proudy běžných občanů. A jejich témata si navíc našla cestu i do médií. A diskuze byla kupodivu mnohem konstruktivnější, než před krajskými nebo evropskými volbami, kdy jsme často nepřekročili hranici třicetikorunového poplatku.

Komunikace na sociálních sítích

I v politické komunikaci byly letos sociální sítě číslo jedna. A přestože zdaleka ne každá strana se na nich cítí jako ryba ve vodě, alespoň snahu projevily téměř všechny. A lépe to jde již tradičně pravicovým a menším stranám. Výtečně to zvládá například TOP 09 a Zelení. Pochválit lze také některé stranické jednotlivce napříč politickým spektrem, kteří dokázali, že politické strany tvoří skuteční lidé se samostatným myšlením.

Ikonický kníže

Dovedete si představit, že by si lidé ve stovkách kusů pořizovali polštáře, trička nebo sedací vaky s podobenkou Jiřího Paroubka, Petra Nečase nebo Vojtěcha Filpa? Nedovedete? Nejste pravděpodobně jediní. Zato Karla Schwarzenberga si domů rád nastěhuje kdekdo. Laskavý kníže se stal dokonalou ikonou nové strany, použitelnou na tisíc a jeden způsob. Z marketingového hlediska je jeho obličej dokonalým nástrojem.

Jaro na železnici

Na krok Radima Jančury se můžeme koukat ze dvou hledisek. Buď Student Agency jednoduše použila horkého politického tématu a přihřála si na něm svou železničářskou polévku anebo se Radim Jančura rozhodl zabojovat proti podezřelému jednání oranžových hejtmanů, které bylo přinejmenším v rozporu se zdravým rozumem (a pravděpodobně i s evropským právem).
Nebo nejspíš obojí. Ať tak či onak, jeho krok zabral. Noviny byly plné žlutých článků, glos a komentářů a České dráhy se najednou začaly zajímat, v čem vozí lidi na regionálních tratích. Což je dost silný argument pro ty, kteří tvrdí, že konkurenční prostředí drah nebude k užitku.

Co mělo své mouchy

Telemarketing ČSSD

Horká novinka, inspirovaná světovým politickým marketingem. Tak nějak byla představena telemarketingová kampaň ČSSD, kterou si připravila pro pražské voliče. A jak dopadla? Rozporuplně. Pražané nemají rádi, když jim politika zasahuje příliš hluboko do soukromí, zvláště když je to ta oranžová. Naopak marketingové odborníci chválí - podle nich si ČSSD ukousla velké sousto, které se však nevymklo její kontrole.

Hlídky po vzoru PSVB

Původně dobrý nápad, špatná realizace. A na vině byla nejen nevhodná prezentace a přehlížení rozumných protiargumentů, ale také fakt, že s podobnými hlídkami se nedávno vytasila Dělnická strana a postavila tak podobné nástroje zcela mimo etickou normu. I politologové se vesměs shodli, že příště by Věci veřejné udělaly lépe, kdyby transparentně podporovaly ty, kteří se o zvelebování městského prostředí zasazují. Takto na sebe vzali více zodpovědnosti, než může politická strana unést.

Kupony pro myslivce

Z pohledu inovace ve volební kampani nelze jinak než pozitivně hodnotit snahu KDU-ČSL spojit se v rámci předvolební agitky se soukromou společností Meopta. Jenže tím celá pozitivní stránka věci hasne a druhá strana mince úplně pochvalná není. Jakákoli otevřená podpora firem politickými stranami má totiž v tuzemsku bohužel nádech korupce.
Progresivní myšlenka tak vyvolala nejen negativní zájem médií a spoustu spekulací, ale také odmítavý postoj voličů - včetně těch lidoveckých.

Infarktová složenka

Politologové a marketingoví odborníci se vesměs shodli, že co do stranické komunikační strategie TOP09 bylo rozesílání složenek na uhrazení státního dluhu velmi dobrým nápadem. Celková realizace však byla více než nedokonalá. Zejména špatná formulace doprovodného textu mohla vyvolat paniku především v řadách starších občanů, z čehož se na pár dní stalo horké mediální téma dotažené ad absurdum. Ostatní strany pak zdarma dostaly kvalitní munici, která celý počin dokázala obrátit proti jeho tvůrci. Kalousek se tak "složenkovou kampaní" v očích průměrných voličů ponejvíce vyprofiloval jako chamtivec, který nechce uznat svůj podíl na špatném hospodaření státu a své chyby chce zaplatit od ostatních.

Co se nepovedlo

Nikým nesledované televizní spoty

Předvolební televizní spoty českých stran se netěší přílišnému zájmu diváků - a kdo viděl ty letošní, tomu je jasné proč. Selhala jak ODS, která vytvořila spot s patinou poloviny devadesátých let, tak ČSSD, jejíž klip připomínal spíše regionální turistické lákadlo na hlavní atrakci - manželé Paroubkovy. Lepší než toto by bylo postavit se k tomu jako kdysi Komunisté - darovat peníze na produkci spotu tam, kde jsou opravdu potřeba. Jediná světlá výjimka TOP 09 se tak utopila v moři naprostého amatérského balastu.

Uražený pan P.

Jiří Paroubek má problém s médii. Jeho žalování na novináře (pravicové šmoky v žoldu modrých diktátorů) však tentokrát přerostlo únosnou mez. Zejména když vyhlásil bojkot ČSSD některých deníků, který v podstatě dodržoval jen on sám. A přitom důvodem malého zájmu médií může být třeba i fakt, že Jiří Paroubek není tím nejlepším partnerem pro rozhovor. Jeho odpovědi totiž často nepřekročí stín nalinkovány marketingovou strategií ČSSD. A to jsou věci, které redaktory a čtenáře už prostě nebaví.

Zpolitizované povodně

Urputnost, s jakou se politici objevovali na územích zasažených velkou vodou si často nezadala s výjevy z kašpárkového divadla. Přestože se nedá hovořit o úplném povodňovém hyenizmu, slov bylo i tentokrát mnohem víc než opravdové pomoci. A přitom stačilo málo - například více mobilizovat obyvatelstvo a podněcovat ke vzájemné pomoci a solidaritě bez zjevného i skrytého politického podtextu.