Za kolik se dají sehnat osobní údaje?

Stačilo zkopírovat pár cédéček

Pavel Roman do loňského roku pracoval, tak jako desítky jiných, jako PR manažer. Za tři roky na své pozici nasbíral velkou spoustu neveřejných kontaktů, zejména osobní telefonní čísla a emaily. Kromě toho měl poměrně rozsáhlý seznam profilů účastníků soutěže, tentokrát již s podrobnějšími daty – adresami, věkem, zájmy…
Když jej v listopadu přetáhla jiná agentura, odnesl si kromě dalších interních materiálů i zmiňovaná data.
„Stačilo zkopírovat pár cédéček,“ přiznává Roman. „Považoval jsem to a považuji za běžnou praxi. Ruku na srdce, v novém zaměstnání o mne mimo jiné měli zájem i kvůli mým kontaktům a neveřejným datům…“
Pavel Roman je bohužel archetypem běžného českého pracovníka. I odborníci se shodují, že poskytnout někomu databázi neveřejných osobních údajů bývá považováno za menší prohřešek než kradení kancelářských potřeb. Přitom jinde ve světě je takové jednání posuzováno jako trestný čin a hrozí za něj vysoké tresty.

Kupčení s daty je normální

Nicméně výměnou dat mezi kolegy či partnery to nekončí. Petr Svoboda ze společnosti MIS, zabývající se marketingovou kriminalitou připouští, že i v České republice bylo možné setkat se s předáváním a vynášením firemních dat za úplatu.
„Situace je poměrně komplikovaná,“ konstatuje Svoboda, „Navíc v podstatě není možné potrestat někoho za to, že pracuje s daty, které mu poskytla druhá strana.“
A logicky vyplývá i to, že ten, kdo data koupí, nebude mít zájem na odhalení toho, kdo mu je poskytl.
Jakým způsobem ale vůbec jde zjistit, že někdo neoprávněně nakládá právě s vašimi daty? Ukazatelů je víc, málo z nich je však zcela průkazných.
„Problém je zejména to, že si firmy nedělají pojistky, které by odhalily případné zneužití. Ještě horší je fakt, že se nejedná o nevědomost, ale nezájem,“ kritizuje Svoboda. „Kupčení s daty je u nás prostě normální.“
Přitom je podle něj velmi jednoduché a funkční vložit do databází několik „šedých duší,“ které budou kontrolovat, zda nebyla data vykradena.
„Jakmile například na mejlovou adresu, která byla vložena pouze do tohoto seznamu, začne chodit neznámá nabídka, je téměř stoprocentní, že došlo ke zneužití databáze,“ vysvětluje Svoboda. „Šetření, které by vedlo k odhalení viníka je však na delší dobu a poškozený by si na něj měl najmout profesionální agenturu.“

zdroj: MIS

Profesionální datakopectví – desetitisícové výdělky

I malé množství stížností je důvodem, proč se datovému obchodu v České republice daří. „Není-li žalobce, není soudce,“ připouští Svoboda. „Často nám nezbývá, než proaktivně vyhledávat možné úniky a teprve pak nabízet jejich šetření postiženým.“
Existují dokonce skupiny, kteří si na agregaci dat staví svoji živnost.
„Leckdy jde o plně legální aktivity,“ vysvětluje Svoboda, „setkáváme se však i s lidmi, kteří shánějí právě neveřejné údaje. Výdělky jsou pak samozřejmě vyšší.“
Na kolik se cení například deset tisíc záznamů, které kromě jména obsahují i věk, zájmy a adresu uvedené osoby?
„Cenu je pochopitelně složité určit, vždy vychází z kvality dat, jejich komplexnosti a ověřenosti. Roli hraje i způsob získání záznamů. Pokud jde o obchodní data, budou mít nižší cenu než databáze, získaná průnikem do cizího počítače.“ Svoboda dále připouští, že opravdu dobrá data by v takovémto množství mohla mít cenu až kolem půl milionu.

Uživatelská data mají cenu zlata

Přesto existuje místo, které je schopné automaticky agregovat miliony uživatelských dat a to zdarma. Řeč je o sociálních médiích, konkrétně Facebooku. Hnutí Big Brother nedávno uvedlo, že Facebook má v současné době v polovině zemí podrobnější a přesnější údaje než statistické úřady.
Facebook je jedním z největších obchodníků s uživatelskými daty. Plně legálně samozřejmě. Předpokládá se, že v ne příliš vzdálené budoucnosti přesáhne přesnost cílení reklamy na cílovou skupinu 95% a tato sociální síť se tak stane v otázce reklamy tím nejpřesnějším médiem.