Vesmírný marketing

Účinná reklama byla vždy ta, která se dotýkala marketingem doposud netknutých míst. Proto je logické, že se dodnes najdou místa, která pravidelně odolávají reklamním adventuristům. Většinou musí splňovat jen dvě základní poučky – musí o nich vědět veřejnost a musí mít potenciál zaujmout. Vesmír je jedním z nich.

Snad každou noc, kdy se člověk dívá na hvězdy
Tedy abychom byli zcela přesní, vesmír je místo s obrovským potenciálem, který je však soustavně čerpán několik uběhlých století. Avšak ve srovnání s celkem v natolik nicotném měřítku, že universum skutečně můžeme považovat za prostředí, které dosud posloužilo pouze nepatrně.

Pokud však máme zmínit, kdy již „vesmírný marketing“ zafungoval, vzpomeňme na doby, kdy bylo vědění o vesmíru součástí vladařské prestiže všech panovníků. Již tehdy vesmír posloužil pro budování osobního PR. Nové a šokující objevy bořily natolik zažitá dogmata, že si dodnes připomínáme státy, ze kterých pocházeli osvícení učenci, obracející dosavadní pravdy vzhůru nohama.
Ke zvýšení kreditu ve větší míře posloužil vesmír ještě jednou, a to v době studené války. Tehdy se poprvé člověk odpoutal od země a zamířil

Přesto je zjevné, že doposud sloužil zejména jako nástroj pro měkké nástroje marketingové komunikace. Kdy se tedy můžeme těšit na využití v rámci čisté nadlinky? A je to vůbec v našich technologických možnostech? Kam jsme ve „vesmírném marketingu“ doposud došli a co nás teprve čeká?

Ukradený Měsíc

Přestože člověk se v rámci vesmíru nedostal dál, než na vlastní humna, již dnes se najdou tací, kteří byli schopni přeměnit část sluneční soustavy na dolary ve vlastní kapse. Určitě neuděláme chybu, když jako jeden příklad za všechny zmíníme pana Denise Hopa.
Pokud vám toto jméno nic neříká, vězte, že to je právě on, kdo stojí za společností Lunar Embassy, jež se zabývá prodejem parcel na planetách sluneční soustavy.
Hopovi business překvapivě vychází. Samozřejmě zejména díky jeho recesistickému charakteru, který z něj činí velmi lákavou kuriozitu. Jak to funguje v praxi se můžete přesvědčit zde.

O co jde? V roce 1980 se dostal jistý Denis Hope na mizinu a protože bída naučila Dalibora housti, rozhodl se, že zkusí své štěstí a rozprodá pozemky na Měsíci. Odvolával se při tom na dva oficiální dokumenty. Prvním je Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, již schválilo OSN jako reakci na probíhající kosmické programy. V něm se sice praví, že vesmírná tělesa si nemůže nárokovat žádný stát, ale o jednotlivcích tam není ani slovo. Druhým dokumentem byl zákon, jež platí v USA od pionýrských dob a jež praví, že každý se může stát vlastníkem půdy, pokud nikomu nepatří a on o ni projeví zájem jako první. Denis Hope se tedy prohlásil vlastníkem Měsíce a dalších těles Sluneční soustavy.

Za 25 let provozu Lunar Embassy vydělal přes 8 milionů dolarů. V prvních 15 letech prodal 3.500 pozemků, pravé žně však přišly až s přesunem projektu na internet, kdy se zisky zdvojnásobily.Celkem Měsíc a jiná tělesa vlastní 3 200 000 majitelů, z toho zhruba 8000 pochází z České republiky. Jen dodejme, že Hopeovy pozemky si koupily mnohé světové celebrity. Vlastnictví povrchu vesmírného tělesa bylo jeden čas velmi dobrým budovatelem PR – tiskovými zprávami typu „Společnost XY na Měsíci“ se to jeden čas opravdu hemžilo.

Ti, kteří Lunární ambasádě její kontroverzní business nepřejí, se těší na chvíli, kdy bude některý z majitelů požadovat peníze po vesmírné agentuře, jež přistane se sondou na jeho parcele. Dá se předpokládat, že podobný konflikt by vyvolal vlnu žalob a Denis Hope by lehce pozbyl, podobně jako nabyl.

Přesto bude zřejmě jedním z prvních, kteří vedli po náležitě dlouhou dobu skutečně vesmírný business, jemuž dokázali za pomoci marketingu zajistit skutečně silné postavení na trhu.

Vesmírný sponzoring

Přestože dosavadní státní aktivity v rámci vesmírného výzkumu striktně vystupovaly jako čistě vědecké, aniž by daly prostor potenciálním inzerentům (bílý povrch rakety či raketoplánu je pro reklamu jako stvořený), jinak se k věci staví soukromé subjekty.
Velmi slušný rozruch vyvolala například společnost Virgin, která se stala prvním soukromým poskytovatelem letů do vesmíru, jehož projekt přistoupil ze stádia konceptu k realizaci.
Virgin je pochopitelně mocným subjektem, který si podobné investiční šílenství může dovolit, navíc se dá předpokládat, že do projektu vložené peníze skutečně zhodnotí.
Pro svůj podnikatelský záměr využil Branson první soukromý raketoplán společnosti Scaled Composites, tedy výherce prestižní ceny X-prize. V podstatě zasponzoroval vývoj druhé generace tohoto vesmírného plavidla a rozjel prodej letů na okraj atmosféry.
Právě koncepce celého projektu dovolila snížit cenu na snesitelnou hranici 200 000 dolarů za let včetně předletové přípravy. Virgin Galactic již přijala několik desítek rezervací a pokud vše půjde hladce, ostrý provoz by mohl začít již příští rok.
Navíc, pokud se projekt vydaří a ukáže jako rentabilní, počítá Virgin Galactic s vývojem třetí generace plavidla, jež by turistům umožnilo kroužit kolem zemské orbity.
Kouzlo celého Bransonova počínání tkví v tom, že dodnes není nikdo schopen říci, zda skutečně odstartuje novou éru dobývání kosmu anebo se stane pouhým kuriózním doplňkem adrenalinových zábav. Pokud nastane první varianta, dá se předpokládat, že komercializaci vesmírného prostoru nebude nic stát v cestě…

Vesmírná turistika

Po skončení studené války se vytratily i megalomanské vize. Z vesmírného programu se leckde stal finančně přiškrcený apendix ostatních výzkumných projektů, který byl donucen ke spolupráci se soukromou sférou. Přestože „taxikaření“ pro družice soukromých subjektů pokrylo ne nepodstatnou část nákladů, stále bylo třeba hledat cesty, jak celou proceduru finančně zefektivnit.
Protože ruský Roskosmos byl přecijen značně podvyživenější, než konkurenční NASA, navíc potřeboval krýt provoz kazachstánského Bajkonuru, jež ztratil po rozpadu SSSR, je logické, že myšlenka na vesmírnou turistiku byla zrealizována právě pod jeho taktovkou.
Dalším důvodem také může být, že právě Rusko má schopnost vygenerovat alespoň nějakou poptávku z vrstvy svých solventních obyvatel.
Roskosmos poprvé nabídl, prostřednictví americké agentury Space adventures, jež propaguje a prodává vesmírné lety, místo účastníka mise soukromé osobě v roce 2001. Jedinečnou šanci využil Američan Denis Tito – za cestu zaplatil 20 milionů dolarů. Po něm pak následovali další čtyři muži (Jihoafričan a tři Američané) a jedna žena americké národnosti.

Protože účastníci vědecké mise musí projít náročným školením a přímo ve vesmíru jsou plnohodnotnými členy posádky, začaly postupně vznikat i projekty, které byly tvořeny pouze pro turisty jako takové. Do fáze, kdy už jej musíme brát vážně se zatím dostal pouze jediný – Virgin Galactic Richarda Bransona, o kterém jsme již hovořili v kontextu vesmírného sponzoringu.

Za zmínku ještě stojí projekty vesmírných hotelů. První z nich plánuje (či spíše plánovala) společnost Bigellow aerospace, zabývající se výrobou součástí pro vesmírná dopravní prostředky. Společnost provedla první testy, podařilo se jí nafouknout miniaturní modul, který se ve větším měřítku měl stát základní stavební buňkou hotelu. A Robert Bigellow byl rád, neboť se o něm v té souvislosti po nějaký čas hovořilo.
Obdobně je na tom projekt Galactic suite – hotel, jehož spuštění je plánováno na rok 2012 a který již prodal své první rezervace. Ten, na rozdíl od konkurence nepředvedl nic, ale jeho prohlášení a smělé plány ho vyšvihly na titulky všech médií. I když značka své předsevzetí nesplní, dá se předpokládat, že dosáhla poměrně vysoké hodnoty, což ji bude v budoucnu k užitku.

Měsíc jako billboard

A protože vesmírná turistika není vše, musíme se také pozastavit nad využíváním vesmíru jako prostoru pro nadlinku.
Pamatujete na smělé vize? Satelity nad našimi hlavami budou na vrchní vrstvy atmosféry lasery promítat obří loga. Dalekohledem bude možné sledovat družice s reklamními transparenty. Do prachu na Měsíci bude možné vyrýt jméno vaší společnosti…
Zní to šíleně? Tak vězte, že konkrétně ten poslední projekt se nedávno snažil upoutat pozornost. Že se jedná o recesi, to snad není třeba připomínat. Opět to však dokázalo, že vesmír je pro marketing vysoce atraktivní místo, kde lidé ztrácí smysl pro realitu.
Společnost Moon Publicity se totiž nechala slyšet, že za drobný peníz dokáže svými roboty zbrázdit povrch měsíce natolik, že na něm bude vidět vámi požadovaný obrazec. Za padesát let prý dovede vygenerovat zisk kolem 18 miliard.
To, že společnost nevlastní potřebnou technologii a že cena v přepočtu 850 000 Kč za jedno logo je naprosto směšná je samozřejmě nasnadě.

Měsíc a celý vesmír tak bude pravděpodobně nadlince ještě nějaký čas vzdorovat.