Kam se posouvá televizní zpravodajství?

Má šanci být TV konkurenceschopná internetu?

Převratné technologie na poli médií a komunikace obecně dnes umožňují zkrácení cesty od „události“ k „příjemci“. A je-li zde možnost, nutně vzniká potřeba, ba dokonce nutnost, této možnosti využít. A zatímco tištěná média se ani díky dokonalým komunikačním a polygrafickým zařízením příliš změnit nemohou - stále je možné pouze „komentovat včerejší dění“, internetové zpravodajské portály, rádia a televizní stanice novinek ve svůj prospěch využít mohou. V každém případě však mají navrch média prvně jmenovaná, tedy „on-line“. Je otázkou, co ještě může televizní zpravodajství použít, aby svou konkurenceschopnost vůči internetovým médiím zvýšilo. Podívejme se, co je již běžné a co by mohlo ještě následovat.

Kdo a kde sleduje jaké zprávy?

Na konci loňského roku provedla společnost Mediaresearch výzkum, ve kterém zjišťovala sledovanost zpravodajství v různých typech médií a především, jakému typu zpravodajství dává veřejnost přednost. Z šetření vyplývá, že „nejčastěji sledovaným médiem za účelem zjištění zpráv je internet. Téměř polovina lidí, kteří sledují zprávy na zpravodajských serverech, je sleduje několikrát denně a více než čtvrtina lidí alespoň jednou denně. Výhodou tohoto média je především okamžitá dostupnost a aktualizace zpráv…“ Viz ilustrační údaj o aktualizaci zprávy na obrázku z jednoho z nejnavštěvovanějších serverů: Novinky.cz.

Ačkoliv výzkum proběhl více než před půl rokem, již tehdy byl celkový čas strávený u zpravodajství v televizi a na internetu vyrovnaný: u televize 35 minut a u internetu 36 minut. Výzkum potvrdil, že z tohoto pohledu jde o nejsledovanější média, kterým se z hlediska zájmu o zpravodajství blíží jen rádio (zhruba 30 minut). „Tištěné formě zpráv věnují lidé nejkratší část svého dne (cca 14 min).“
Souhrn jmenovaného naleznete v grafech níže a pochopitelně v nabídce společnost Mediaresearch.

Televize na internetu? Samozřejmost.

A tím se dostáváme k otázce, jak a zda vůbec lze zvrátit tento poměr, který se podle všech očekávání bude stále více měnit ve prospěch internetu.
Dnes je již samozřejmým postupem všech televizních stanic kombinace vysílání a internetového zpravodajského portálu. S velkým očekáváním a také s velmi rozporuplnými „prognózami“ se objevila tato kombinace u televize NOVA. Ta spustila v květnu 2008 své stránky TN.cz. Jak vypadají, viz opět ukázka.
Ačkoliv do projektu bylo investováno hodně peněz, svým „bulvárním“ konkurentům, tedy především portálu Blesk.cz a Super.cz - soudě podle statistik návštěvnosti - příliš zájemců neodlákala. Osobně si myslím, že „novácký“ divák je příliš „líný“ na to, aby hledal na internetu senzační odhalení, na která ho moderátoři zpráv upozorňují, když mu ho bezpracně servíruje v živé a levné podobě TV NOVA sama a navíc se mu každý den podbízí mnoho bulvárních tištěných titulů, kterými může bez nutnosti technického vybavení a opět skoro zdarma listovat.
Lze ovšem předpokládat, že s větší penetrací internetu se tato sázka na on-line zpravodajství televizi NOVA vyplatí, neboť prorůstání klasických a elektronických médií je nasnadě.

Obdobnou taktiku volí i další televizní stanice. Veřejnoprávní ČT podpořila kanál ČT24, když na portálu www.ct24.cz spustila v prosinci 2008 živé internetové vysílání a archiv pořadů v plné televizní kvalitě. Mimo to šéf jejího zpravodajství, Milan Fridrich, avizuje pro příští rok řadu zásadních změn: ČT1 opustí polední a večerní Zprávy a vše se přesune na ČT24, kde se navíc chystají zbrusu nové zpravodajské relace. Argumentuje tím, že pokračující digitální pokrytí umožní bezproblémovou dostupnost všech kanálů ČT a tudíž není již nadále nezbytná jejich duplicita.

Prima TV nabízí na svých internetových stránkách www.iprima.cz rovněž archiv pořadů, včetně zpravodajských relací.

Dalším z velkých hráčů, který se díky probíhající digitalizaci zapojil do boje o „zpravodajstvíchtivé“ diváky je televize Z1. Vysílá od června 2008, a to jak všemi digitálními kanály, tak opět s podporou internetu. Na adrese www.z1tv.cz je k dispozici archiv všech pořadů. Viz náhled titulní strany webu.

Jaké zpravodajství máme na mysli?

Jestliže jsem v předchozích řádcích v nadsázce narazil na neochotu zájemců o bulvární zpravodajství listovat stránkami TN.cz, je nutno se podívat na to, jakou formu zpravodajství máme na mysli v titulku tohoto článku.
Například poslední jmenovaná Z1 má v popisu své programové náplně následující:
„Pilířem programu Z1 jsou zprávy… Denní kontinuální servis doplňují publicistické pořady, specializované ekonomické zpravodajství, diskuse a atraktivní dokumenty v prime-time…“

To je ovšem nesouměřitelná „váhová kategorie“ pro barevnou škálu nehod a skandálů, které nalezneme ve zprávách na komerčních televizních stanicích a na portálech spojených s nejčtenějšími periodiky bulvárního charakteru.
Zde je pro ilustraci přehled návštěvnosti internetových portálů podle provozovatelů. Jednoznačně vede Seznam.cz, který však nelze vzhledem k provázanosti se serverem Novinky.cz, Super.cz nebo Stream.cz považovat za „seriózní“ zpravodajský web.
Podle dalšího z velkých průzkumů společnosti Mediaresearch, opět z konce roku 2008, vítězí v „serióznosti“ iDnes.cz a ČT24.cz. Společnost Mafra však v tabulce NetMonitorOnline obsadila s velkým odstupem v počtu návštěvníků až 3. příčku, přičemž ČT v první desítce nefiguruje vůbec.
Zajímavý, a tak trochu protichůdný, je pohled do tabulky NetMonitorOnline seřazené podle kategorií. Zde naopak v návštěvnosti mírně vedou „zpravodajské“ servery nad „bulvárními“.

Z průzkumu Mediaresearch také vyplývá, „že lidé s vysokými nároky na zpravodajství vyhledávající seriózní zpravodajství věnují nejméně času sledování zpravodajství v televizi, a naopak daleko více času než ostatní věnují zpravodajství v novinách a sledování zpravodajských webů. Naopak lidé inklinující k bulváru tráví nejméně času na zpravodajských webech a nejvíce času stráví konzumací zpravodajství v televizi. Čas věnovaný poslechu zpravodajství v rádiích je u obou skupin vyrovnaný…“ A k poslechovosti rádia bych si dovolil podat, že jde převážně zvukovou o kulisu k jiné činnosti, tedy nelze brát poslech zpráv jako aktivní vyhledávání zpravodajského obsahu. Nemluvě o to, že většina rádií, včetně veřejnoprávních stanic, servíruje zprávy jako „koktejl“, který je zamíchán do proudu hudby.

Televize čerpá z internetu

Vraťme se k otázce v titulku tohoto článku, tedy ke konfrontaci televizního a internetového zpravodajství. Klasickým fenoménem dnešní doby je obliba serveru YouTube, a to jak ze strany široké veřejnosti, tak ze strany zpravodajských stanic. Zatímco první plní YouTube svými více či méně vtipnými, zajímavými nebo dokonce dokumentárními záběry, druzí je používají jako zdroje pro své reportáže. A to hned z několika důvodů: jsou levné, aktuální, originální a zajímavé a vyvolávají dojem jedinečného kontaktu s událostí.
Není tedy výjimkou, že nejen bulvární, ale i seriózní televizní stanice používají ve svém zpravodajství místo vlastních záběrů sekvence z YouTube. Rozdíl je v tom, že zatímco ČT využívá (naštěstí zatím) tyto zdroje převážně jako ilustrační záběry - například pro reportáže z událostí a míst, kam se nedostaneme (jako příklad uvedu šikanu a násilí ve školních třídách), bulvární stanice využívají záběry z YouTube především jako zpestření.
A s tímto fenoménem souvisí hned dva aspekty, které jsou z principu pro televizi nedosažitelné, respektive méně použitelné, než pro internet: prvním je obliba takzvaného „navrhněte a vyrobte si, milí diváci / čtenáři, sami, co vás zajímá“ a druhým je pak přesun od přinášení zpráv a informací k „infotainmentu“.
Zatímco postup „staňte se naším reportérem“ je celkem bez problémů uskutečnitelný v rovině textové (přílohy deníků, především regionálních) a elektronické (videozáznamy a fotografie amatérů v internetových médiích), televize z důvodů technologických těžko může „amatérské“ příspěvky přebírat jako plnohodnotnou součást vysílání. Byť se to - minimálně v případech z YouTube - děje v čím dál větší míře.
Druhým aspektem je zmíněný odklon od čistě zpravodajské, publicistické či dokumentaristické činnosti médií k infotainmentu. Sousloví infotainment vzniklo spojením slov information - informace a entertainment - zábava. Tedy jevu, kdy zábavná složka zprávy převažuje nad informativní. A zde je jasně patrné, že internet bude mít nad televizí opět „navrch“. Minimálně proto, že nemusí přesvědčovat diváka jako TV NOVA: „až skončí zprávy, jdi se podívat na TN.cz, je tam spousta zábavy“, ale proto, že ke každému sdělení rovnou přidá odkaz, na který stačí jen kliknout.

Jak souboj televizního a internetového zpravodajství dopadne?

Technologicky se jednoznačně favorizovanějším jeví internet. Naopak domácí pohodlí starších a méně vzdělaných diváků hraje do noty standardnímu modelu večerních televizních zpráv.
Kartami však může zamíchat právě „digitalizace“, která rozbije všem dostupný model seriózní ČT a bulvární TV NOVA, neboť nabídne širší výběr - obdobu portfoliu internetových kanálů.
Oproti tomu internet má dosud netušené možnosti v rozvoji „selfmade“ zpravodajství, weblogů atd. To je však na delší povídání.
Ponechám tedy tento text otevřený a dokonce připojím jednu aktuální, byť ne zcela převratnou, snahu. Její protagonistou je osoba nadmíru povolaná, zakladatel a majitel jednoho z největších mediálních impérií na světě, Rupert Murdoch. Řeč bude o penězích, neboť ani internet ani tisk ani televize nemůže financovat zpravodajství tak, aby bylo zcela zdarma. Tedy pan Murdoch, který ovládá například 9 satelitních televizních sítí, 40 televizních stanic, 100 televizních kabelových kanálů, 40 knižních vydavatelstvích, 175 novinových periodik a 1 filmové studio (jak se praví na Wikipedii ), zvažuje, že zpravodajství svých společností na webu zpoplatní. Pokud to provede, bude se to týkat skoro 1 miliardy lidí, které prostřednictvím svých médií oslovuje. Je pak jen otázkou, zda se pro stejný krok rozhodnou další.
A dojde-li k tomu, zcela se změní celý mediální trh, včetně situace na poli zpravodajství. A to, co jsem popsal v předchozích řádkách bude nutné od základu přehodnotit…