Informační embargo

Ilustrační obrázek, zdroj: archiv

Společnost se dostala do problémů. Ať už vlastní vinou nebo vinou někoho či něčeho jiného. Tyto problémy pochopitelně neunikly pozornosti médií, která se o ně začala patřičně zajímat. Pomalu se začíná sunout lavina, jejíž zastavení vyžaduje obrovskou koncentraci a mistrný úsudek.
Jenže jak se zachovat ve chvíli, kdy dojde k problému, o jehož existenci se vedení firmy dozví na poslední chvíli, v nejhorším případě až tehdy, kdy jim první zástupci médií dají před ústa mikrofon?

Co je to informační embargo

Jedná se o povel ke krátkodobému či dlouhodobému přerušení komunikačních a informačních kanálů, ať už celkově nebo selektivně. Používá se k zamezení úniků informací do doby, než bude vydáno rozhodnutí o obnovení těchto kanálů.

Kdy nasadit informační embargo?

Hned na počátku tohoto článku je potřeba říct, že zavedení informačního embarga musí vždy být až tou poslední možností. K jeho realizaci se má přistoupit teprve ve chvíli, kdy je jasné, že přinese více užitku než škody a popravdě - to, že situace dospěje až takhle daleko bývá znakem nezvládnuté krizové komunikace.

Je třeba připomenout, že škodu napáchá téměř stoprocentně – nedostatek informací povede sdělovací prostředky ke spekulacím, založených často na pochybných zdrojích. Navíc se v takovémto informačním vakuu rády přiživí konkurenční společnosti – není výjimkou, když se v takové situaci v rámci konkurenčního boje začnou prostřednictvím nastrčených figur šířit neověřená (či neověřitelná) svědectví.
Jak tedy poznat, že nastal ten pravý čas - respektive, že situace takovýto krok skutečně vyžaduje?

Nepřipravenost na krizový scénář

Rozhodně se vyplatí ve chvíli, kdy cítíte, že se vám situace vymkla z ruky. Sice by se to dobrému managementu stát nemělo (vypracování krizového scénáře se vyplácí nepodceňovat), ale ve chvíli, kdy k tomu dojde, a vy potřebujete čas na domluvě dalšího postupu, bývá uvalení embarga jedním z poměrně přijatelných východisek. Zmateným komentováním situace si rozhodně nepomůžete.
V takové situaci je pak vhodné stanovit novinářům čas, kdy dojde k oficiálnímu prohlášení či improvizované tiskové konferenci.

Krize právě propukla

Právě jste se dozvěděli, že je něco špatně. Informační embargo můžete uvalit do té doby, než zmobilizujete prvky krizového scénáře (dáte dohromady krizový tým apod.). Toto je běžný postup a většinou se jedná o zákaz podávání informací v krátkém časovém rozpětí (např. do 30 minut) a měl by zabránit zejména nepovolaným lidem uvnitř firmy, aby podávali vlastní svědectví.

Nevíte, co se vlastně přesně stalo

Doposud si nejste jisti rozsahem krize – nevíte přesně, co se stalo a tím pádem není jasné, jakou další strategii zvolit. I v tomto případě platí to co v případech předchozích – vydejte prohlášení, vysvětlete, že situace je v šetření a stanovte dobu, kdy podáte další prohlášení.

"No comment"

Zároveň je třeba upozornit, že informační embargo rozhodně neznamená nástup „no comment“ komunikačních praktik – tedy takových, kdy se vyhýbáte mediální pozornosti, popřípadě na ni reagujete naprosto nevstřícně. Jak již bylo řečeno, médiím se je potřeba v každé situaci postavit čelem a přestože někteří reportéra nectí základní principy slušného mezilidského chování, i v této chvíli je potřeba zachovat rozvahu a neztratit nadhled. Jakékoli agresivní jednání, útoky nebo zakrývání kamery, ať vzniklo právě třeba v reakci na nevídanou drzost novináře, je velmi dobře zneužitelné. V tom, abyste neselhali, vám pomůže kurz mediálního tréninku.
Proto buďte i ve chvíli, kdy o situaci nechcete mluvit, vstřícní, a novinářům podejte alespoň základní informaci, která jim neřekne nic nového, ale nebude známkou nespolupráce. O tom, že jste se rozhodli k informaci zatím hlouběji nevyjadřovat, se vůbec zmiňovat nemusíte.

Nevýhody informačního embarga

Vyvolání dojmu, že společnosti se není schopna postavit k situaci čelem

Toto je asi první přirozená reakce – pocit, že se společnost pokouší vyhnout následkům, že není dost silná, aby čelila realitě. Podobné pochybnosti by měly zmizet, jakmile společnost poskytne vhodné prohlášení a otevře krizové komunikační kanály.

Zametání stop

Aplikací informačního embarga pochopitelně „hrajete o čas“, jenže dojem, že nechcete nikoho pustit pod pokličku s sebou může nést dojem toho, že tento čas využíváte například k likvidaci důkazů o nastalé situaci, převracením svědectví a podobně.
Pokud můžete, pokuste se vysvětlit, proč jste se k informačnímu embargu uchýlili, pokud to nelze, budete se muset spolehnout na poskytnutí kvalitního vysvětlení, až embargo pomine (tak jako v prvním případě). Důvěra zainteresovaných však bude otřesena.

Hledání nevhodných zdrojů

Nedostatek informací často vyprovokuje média k hledání jiných (pro vás horších) zdrojů, které by mohly situaci okomentovat. Místo fundovaných informací se pak komunikačními kanály šíří neodborné komentáře, které bývají značně odtržené od reality. V takovém případě není od věci poskytovat novinářům alespoň nějaké informace, byť v menších dávkách.

Stakeholdeři a informační embargo

Média a veřejnost má trošičku jiné postavení než lidé zainteresovaní ve firmě. Stakeholdeři tedy bývají zpravidla uvedeni do problematiky s tím, že informace pochopitelně dále nešíří. Odstřihnutí stakeholderů od informačních kanálů by otřáslo jejich důvěrou a ve finále by mohlo natropit víc škody než samotná krize.

Zatajování informací a lži?

Přestože informační embargo vede k dojmu, že se jedná o určité „zatajování informací“, rozhodně tomu tak nesmí být. Vždy bez výjimky musí sloužit pouze k tomu, aby se na světlo dostaly pouze relevantní informace. Vezmeme-li jednoduché exemplum – v případě, že dojde k úrazu na pracovišti, samotný fakt, že se tak stalo, nesmí být zatajen, důvody a následky, pokud jsou v šetření, však informačnímu embargu podlehnout mohou.
Uvalení informačního embarga je bude vždy značně kontroverzním a diskutabilním nástrojem. Navíc je třeba zdůraznit, že v případě, kdy máte kvalitně zpracovanou strategii krizové komunikace, se nenajde jediná situace, kdy byste museli sáhnout ke zbrani takto silného kalibru.