Firefox oživuje staré memy. Ukazuje, že Big Tech zašel moc daleko
Společnost Mozilla útočí na únavu z internetu plného reklam a trackingových nástrojů, kdy je uživatel sám produktem prodávaným inzerentům. Její nová globální kampaň pro její webový prohlížeč Firefox vrací na scénu kultovní tváře raného webu, aby s nadhledem připomněla, že prohlížeč má chránit uživatele, ne profitovat z jeho dat.
Návrat popkulturních ikon
Pohled zpět do časů, kdy byl internet divočejší, svobodnější a o poznání osobnější, přináší čerstvá kampaň s názvem „Come Back to Firefox“, za kterou stojí agentura We Believers, produkční společnost nobodys a režisérský kolektiv Sunny Sixteen. Firefox za posledních 20 let ztratil jednu z výsadních pozic mezi vyhledávači, dominantní Chrome od Googlu nyní představuje surfování webem v područí společností, pro které se vžilo označení „Big Tech“.
Místo laciné nostalgie ale tvůrci zvolili chytřejší cestu: ikonické postavy redefinují své vlastní příběhy, aby je konfrontovaly s frustracemi moderního online světa.
Matt Harding oprášil svou slavnou taneční chůzi před světovými památkami. Tentokrát ale s připomínkou toho, jaké to je, když vás na každém kroku nesledují korporátní trackery.
Dítě se zaťatou pěstí, jehož snímek lidé roky používali jako univerzální symbol malých každodenních vítězství, oživuje radost z momentů, kdy má člověk své digitální soukromí opravdu pod kontrolou.
Tay Zonday svým hlubokým barytonem provádí diváky světem, kde píseň Chocolate Rain dostává zcela nový rozměr.
Zatímco staré memy dříve bavily miliony lidí zcela přirozeně a bez snahy za každou cenu generovat virální zásah, dnešní síť se proměnila dle Firefoxu v korporátní arénu plnou agresivního sledování a vnucovaných funkcí umělé inteligence.
Výzva pro Big Tech: V čem se Firefox liší?
Za projektem stojí snaha Mozilly oslovit ty, kteří kdysi Firefox používali, ale během let odešli jinam. Marketingový ředitel John Solomon přiznává, že hlavní výzvou bylo vytvořit kampaň, která těží z historického dědictví značky, aniž by v něm zůstala zaseknutá.
„Chtěli jsme vytvořit myšlenku, která Firefoxu skutečně patří – jakožto rebelskému prohlížeči, který pomáhal utvářet zlatá léta internetu a zůstal nezávislý i poté, co velcí technologičtí giganti ovládli scénu,“ přibližuje zrod kampaně Gustavo Lauria, zakladatel a CCO agentury We Believers.
Zatímco velké technologické společnosti těží z pozornosti a dolují z uživatelů maximum dat, Firefox sází na osvědčené pilíře: vestavěné ochrany proti sledování, transparentní open-source kód a možnost svobodně se rozhodnout, zda vůbec a jakým způsobem chcete AI funkce využívat.
Zabere nostalgie na unavené uživatele?
Kampaň odstartovala koncem října v amerických televizích a postupně míří do klíčových evropských zemí včetně Německa, Francie a Velké Británie. Jde o osvěžující, lidský a překvapivě levný způsob, jak otevřít debatu o tom, komu by měl internet vlastně patřit. Nápovědou pro budoucí úspěch může být fakt, že unavenost z neustálého sledování a korporátního tlaku neustále roste. Zda ale vzpomínka na zlatou éru webu přiměje uživatele k většímu návratu, ukážou až nejbližší měsíce.
Přehled legendárníchh memů z kampaně Firefox
Success Kid (Sam Griner)
V srpnu 2007 vyfotografovala matka Laney Griner svého jedenáctiměsíčního syna Sama na pláži v Jacksonville na Floridě. Chlapec se zaťatou pěstičkou a odhodlaným pohledem původně jen zkoumal písek, který se chystal sníst. Snímek se záhy proměnil v univerzální šablonu pro jakékoliv nečekané malé vítězství, překonání každodenní překážky nebo moment zadostiučinění.
Pozadí tohoto memu zdokumentoval před 6 lety Buzzfeed. Sam Grigner už dokázal svou nechtěnou internetovou slávu využít ke crowdfundingové kampani, která zaplatila jeho otci transplantaci ledvin.
Numa Numa Guy (Gary Brolsma)
Jedna z prvních skutečně globálních internetových virálních vln odstartovala v prosinci 2004. Devatenáctiletý Gary Brolsma tehdy nahrál na webkameru video, kde ve svém pokoji se sluchátky na uších s nakažlivou energií a teatrální mimikou zpívá na playback rumunský popový hit Dragostea Din Tei od skupiny O-Zone. Klip nejprve ovládl komunitní portál Newgrounds a záhy celý web jako čistá, ničím nefiltrovaná radost z raného internetu.
Bad Luck Brian (Kyle Craven)
Klasický zástupce éry obrázkových textových memů, který začal kolovat na Redditu v lednu 2012. Jádrem je nepovedená školní ročenková fotografie chlapce v pletené kostkované vestě s rovnátky a rozpačitým úsměvem. Vtip byl v tom, že reálný Kyle Craven si fotku schválně naaranžoval pro pobavení spolužáků, ředitel školy ho tehdy dokonce donutil se nechat přefotit. Internet formát přijal jako univerzální ztělesnění absolutní životní smůly, bizarních nehod a situací, kde se pokazí i to, co se pokazit nemůže.
Overly Attached Girlfriend (Laina Morris)
V červnu 2012 vyhlásil zpěvák Justin Bieber soutěž pro fanynky o nejlepší autorskou variaci na píseň Boyfriend. Dvacetiletá Laina Morris na YouTube nahrála parodii, kde s vytřeštěnýma očima a bez mrkání zpívala o chorobně žárlivé partnerce, která čte příteli SMS zprávy a sleduje každý jeho krok. Internet si její démonický výraz okamžitě zamiloval a začal z něj generovat tisíce variací na téma extrémního stalkingu a toxických vztahů.
Annoying Orange (Dane Boedigheimer)
V říjnu 2009 nahrál animátor Dane Boedigheimer na YouTube první skeč s antropomorfním pomerančem s autorovýma reálnýma očima a ústy. Zápletka byla primitivní, ale návyková: mluvící ovoce k smrti otravovalo ostatní potraviny v kuchyni lacinými slovními hříčkami, chichotáním a opakováním vět, dokud jeho konverzační partner neskončil pod čepelí kuchařského nože. Ze skeče se stal jeden z nejúspěšnějších raných kanálů YouTube s miliardami zhlédnutí.
Dancing Matt (Matt Harding)
Bývalý vývojář videoher Matt Harding dal v roce 2005 výpověď a vyrazil na cesty kolem světa. V každé navštívené zemi natočil krátký záběr, kde na veřejném prostranství před slavnými památkami nebo v zapadlých uličkách předváděl svůj neohrabaný, hopsavý tanec na oslavu lidské pospolitosti. Sestříhaná videa zachycující desítky států a stovky místních lidí, kteří se k němu přidávali. Stala se symbolem raného optimismu otevřeného internetu.
Shoes (Liam Kyle Sullivan / Kelly)
Hudebně-komediální skeč z února 2006, ve kterém komik Liam Kyle Sullivan vystupuje v paruce jako pubertální dívka Kelly. Ta na veškeré rodinné problémy, odmítnutí od kluků nebo životní krize reaguje monotónním opakováním slova Shoes a nákupem další obuvi. Klip patřil k prvním velkým komediálním hitům YouTube s desítkami milionů přehrání.
Chocolate Rain (Tay Zonday)
V dubnu 2007 nahrál postgraduální student Tay Zonday na YouTube svou autorskou píseň nazpívanou s jeho nečekaně hlubokým barytonem. Text skladby byl metaforou pro systémový rasismus v USA, ale virální kulturu fascinovalo minimalistické provedení: mladý muž stojící u kláves, který po každém verši komicky cukne hlavou mimo záběr s titulkem I move away from the mic to breathe in.
