Komu není lhostejná kvalita světového PR aneb První bitva o PR spam

Určitě to znáte. Do emailové schránky vám přijde tisková zpráva, která má s vaším oborem pramálo společného. A ještě k tomu je pokud možno od osoby či společnosti, o které jste buď nikdy neslyšeli anebo slyšeli, ale tak málo, že si ji ani neumíte řádně zařadit. Co s takovou poštou? Samozřejmě že poputuje ihned do koše. A vy ji ve své hlavě označíte za spam – nevyžádané sdělení s nulovým přínosem.
Vězte, že problém PR spamu rozhodně není typický pouze pro Českou republiku. Dokonce se dá říct, že Češi jsou na tom s objemem pošty, která není primárně klasifikována jako spam, ale spamem se stává právě kvůli nerelevantnosti adresáta ještě poměrně dobře. Mnohem hůř je na tom západní Evropa a USA – zde se udává, že na jedno relevantní obchodní sdělení připadá pět takových, která si koledují o zmáčknutí tlačítka delete. Když si toto číslo převedeme na velikost skupiny, o které se bavíme, zjistíme, že jej již není možné brát na lehkou váhu. A právě to je ten důvod, proč v Británii konstituovali odborníci z oblasti PR výzvu s názvem An Inconvenient PR Truth (Nepříjemná pravda o PR).

Enough is enough

To, že je PR spam dlouho neřešená otázka, která s sebou nese celou řadu problémů v čele s neustálým snižováním renomé public relations aktivit, si ne náhodou uvědomili ti nejpovolanější. Za An Inconvenient PR Truth totiž stojí například Mark Borkowski, Stephen Waddington, Adrian Johnson, Stephen Davies nebo Adam Parker – tedy jedny z nejvýznačnějších osob britské a vlastně i světové public relations scény.

Kampaň, jejímž nejnosnějším sdělením je kontroverzní videospot, odstartovala koncem ledna. Borkowski k jejímu zahájení prohlásil: „PR spam je stejně nakažlivý jako chlamydie a má stejné následky. U nakažených osob může způsobit sterilitu.“
Sdělení výzvy je jasné – PR začíná zneužívat komunikační kanály způsobem, který je krajně nevhodný a prudce snižuje reaktivnost příjemců. A koho jednou „vyštvou ze hry“, ten se do ní podruhé nezapojí. Autoři výzvy ovšem nevaří z vody. Kampaň navazuje na výsledky výzkumu, který proběhl právě ve Velké Británii a Spojených státech a praví, že každý rok PR průmysl pouze v těchto dvou zemích vypustí 1,7 miliard nerelevantních tiskových zpráv, které v sobě utopí poměrně menší množství zpráv, které ovšem míří na správné místo.

Ostatně, nejlépe jsou veškeré důsledky PR spamu shrnuty v následujícím oficiálním videu výzvy.

Proč se nic neděje?

Bod, do kterého se situace dostala, se dal poměrně dobře předpovědět. Nakonec – výzva An Inconvenient PR Truth se dá považovat za příjemné překvapení. Ostatně, sám Stephen Davies, zakladatel 3WPR prohlásil: „Výzva An Inconvenient PR Truth míří do našich vlastních řad. Jejím cílem je přinutit PR agentury a firmy diskutovat o situaci a společně vymyslet, co udělat, abychom zredukovali množství PR spamu na minimum.“
Návrh na zlepšení chodu odvětví tedy vyšel z úst lidí, kteří se jím aktivně zabývají, kteří znají jeho specifika, klady a kteří jsou schopni přiznat si i chyby, které se v oboru dějí. Na druhou stranu se nemůže nevynořit otázka, kterou si pokládá snad každý, kdo se v public relations pohybuje – proč už se něco podobného nedělo dávno? Proč agentury nad podobným problémem zavírají oči? Od čeho tedy máme asociace nebo odborné komory?
Ono totiž nejde pouze o PR spam, který se dá považovat za špičku ledovce, ale o celou škálu dalších a mnohdy zásadnějších problémů, jako je uplácení, předkládání nepravdivých informací, agresivní lobbing a manipulace. Pakliže PR spam přirovnáme k situaci, kdy se musíme naučit přerovnat věci ve skříni tak, aby každá našla své místo, pak jsou ostatní jmenované projekty na roveň problému kuřáka, který chce se svým zlozvykem přestat. A to málokdo zvládne sám. Jenže odborné pomoci v podobě řešení právě od zmiňovaných asociací a komor se pravděpodobně nedočkáme.
A tak nezbývá než doufat, že řešením PR spamu An Inconvenient PR Truth neřekla své poslední slovo a její kritický hlas se bude nad hlavami piáristů ozývat ještě dlouho…