PR bitva jinak: Severní Korea posílá balóny s výkaly, Jižní Korea hraje přes hranice K-pop

Zdroj: BTS

V geopolitice u států rozlišujeme dva druhy síly: tvrdou a měkkou. Ta první (tzv. hard power) odstrašuje, jde hlavně o zbraně a armádu: silový kapitál, který jsou státy schopné využít pro prosazení svých cílů. Měkká síla (tzv. soft power) naopak přitahuje. Jde zejména o kulturní kapitál. V druhé polovině minulého století byl velmi silný u USA. Narativ amerického snu, svobody zaručující možnost vypracovat se a materiálně zabezpečit jen díky své vlastní píli byl obzvláště lákavý ve státech východního bloku, včetně Československa, kde mohla životní vyhlídky vás i vašich dětí stejně nakonec zašlápnout komunistická strana.

Podobně to platí dosud i v Severní Koreji, kde jsou lidé vychováváni v přesvědčení, že je Severní Korea jednou z nejrozvinutějších zemí světa a Američanům, stejně jako „zaprodaným“ Jihokorejcům, nejde o nic jiného než o to jejich malý ráj zničit. Jde o totalitní společnost, kde je většina populace odříznuta od informačních toků ze zahraničí. O svobodných médiích se ani nemusíme bavit, Severokorejci jsou od mala masírováni státní propagandou. Jižní Korea jako šťastnější půlka z národa rozděleného korejskou válkou se v minulosti snažila komunistický režim zlomit či alespoň oslabit shazováním letáků nad Severní Koreou. Nyní něco podobného udělalo několik aktivistických organizací a odpověď na sebe nenechala dlouhou čekat. Ze země oddané totalitnímu vládci Kim Čong-unovi začaly po větru přilétat horkovzdušné balony s tím, čeho je na severu dost: s odpadky a výkaly.

V uplynulých týdnech jihokorejští představitelé potvrdili, že Severní Korea vyslala mezi 28. a 29. květnem a během uplynulého víkendu přibližně 1 000 balónů s odpadky jako odvetu za to, že údajně aktivisté pouštěli přes hranice letáky namířené proti Severní Koreji. Stovky jich byly vyslány o uplynulém víkendu. Z cca 300 vypuštěných se jich mělo dostat na jihokorejské území kolem 80, 3 z toho dokonce údajně přistálo blízko prezidentského paláce.


Jeden z balonů sundávaný hasiči ze střechy domu v Inčeonu. Zdroj: Hasiči města Inčeon

Jihokorejská vláda nevyznává strategii „shit in — shit out“. Podobně jako disidenti a část lidí poslouchala za komunistického režimu na našem území jako projev odporu proti režimu Svobodnou Evropu, i pro Jižní Koreu je nesmírně důležité rozhlasové vysílání, ve kterém se Severokorejcům snaží objasnit, jak se jejich zemi daří. Zároveň se ale může opřít i o svou „měkkou sílu“. Jihokorejská kultura je v posledních deseti letech globálně jednou z nejvlivnějších. Můžete to poznat na oblibě korejské kinematografie, na úspěchu seriálu Squid Game nebo Parazitovi, který získal jako první cizojazyčný snímek Oscara za nejlepší film. Fanoušky po celém světě má ale i tamní populární hudba, známá jako K-pop.

A právě poslední položka hraje roli i v akustické odvetě z jihu. Hranice mezi Severní a Jižní Koreou leží zhruba na 38. rovnoběžce severní šířky, a 5 kilometrů kolem ní na sever i jih je tzv. demarkační linie, kde je zákaz pořádat vojenská cvičení s těžkým typem artilerie. Vojáci ve velkém množství nicméně stráží obě strany hranice. Jižní Korea nyní přistoupila k řešení, které využila nejprve v 60. letech minulého století a naposledy v roce 2018. Statisícům vojákům „za čárou“ zmanipulovaným totalitním režimem pouští „na plné koule“ svou stranu příběhu: o demokracii; reálném stavu ekonomiky či úrovni nákupního košíku obyvatel na jihu; o úspěších společnosti Samsung; o tom, že Jižní Korea, USA a Japonsko silně odsuzují severokorejské zkoušky raket nebo jejich dodávky zbraní Rusům. A prokládá to také popem.

Z reproduktorů s dosahem až 26 kilometrů tak zněly písně skupiny BTS, mezi nimi také Butter nebo Dynamite, které byly oceněny cenou Grammy a druhá z nich má na YouTube přes 1,8 miliardy zhlédnutí.  

Postavení BTS je fenoménem samo o sobě. Lze ji považovat za skutečný jihokorejský poklad, u kterého si všichni uvědomují i to, že je jakýmsi exportním klenotem. A v tomto světle se v dobách největší slávy o BTS mluvilo často třeba i v hlavních televizních zprávách. Ta nyní pohasla z důvodů, které více než souvisí s konfliktem mezi korejským národem rozděleným arbitrární hranicí. Právě z důvodů obav útoku ze severu je v Jižní Koreji povinná vojenská služba a nevyhnou se jí ani ty největší popové hvězdy. Několik členů BTS ji nyní „kroutí“, a proto má skupina přestávku. Písně BTS jsou tak nyní alespoň částečně něčím i armádní.

„Naše protiakce (vysílání balonů) měla skončit 9. září, ale situace se změnila... V pohraničních oblastech začala provokace prostřednictvím reproduktorů. Je to předehra k velmi nebezpečné situaci. Pokud bude Jižní Korea pokračovat ve shazování letáků a využívání reproduktorů, budou svědky naší reakce,“ napsala podle agentury Yonhap sestra severokorejského vůdce Kim Čong-una, Kim Jo-čong.

Ve hře tak je více odpadů z balónů a zároveň prý i v Severní Koreji již instalují u hranic jejich reproduktory — ač jejich počet a výkon bude moc těžko konkurovat možnostem z jihu.

Přijde vám to vše totálně absurdní? Něco takového lze nazvat skutečným Public Relations bez nadsázky. Snaží se totiž ovlivnit ve velkém veřejnost, i když v tomto případě za hranicí státu. Navíc její část, která drží zbraň v ruce a je na Jižní Koreu připravena zaútočit. Přeshraniční PR tohoto typu dosud snese i termín propaganda — a to na obou stranách. Její forma z jihu a ze severu se ovšem zásadně liší. Každý vyváží to, co může nabídnout.

Zdroje: Korea JonngAng Daily 1, Washington Examiner, Korea JonngAng Daily 2