S Petrem Sedláčkem o komunikaci všech druhů

Petr Sedláček je kouč, lektor a terapeut. Působil mnoho let v nadnárodních společnostech v manažerských funkcích (Siemens, Kofola, LG a další). Jeho doménou je coaching, osobní rozvoj, krizová a mediální komunikace včetně komunikačních strategií.

Petr Sedláček spojuje svět byznysu se světem alternativních terapeutických postupů. Zkušenosti jak ze světa vrcholného byznysu, tak ze světa alternativních filozofických směrů dávají jeho práci málo vídanou mnohovrstevnost.

Marketing Journal si s panem Sedláčkem povídal velmi dlouho, a proto vám první část rozhovoru přinesl již minulý týden. V první části jste se mohli dočíst o krizové komunikaci a o tom, jak se k ní staví české firmy.

Nyní si můžete přečíst i část druhou, která je věnována komerční i nekomerční komunikaci nebo třeba mediálním tréninkům, s nimiž má Petr Sedláček bohaté zkušenosti.

Foto: Hana Poltikovičová

Do jaké míry může komerční komunikace ovlivňovat „osobní, mezilidskou“ komunikaci?

Zásadně. Komerční komunikace zanechává velkou stopu v nevědomí člověka. Poznáte to i na tom, když se lidí zeptáte na jejich oblíbenou značku. Váš výběr bude iracionální.

Co si myslíte o využívání nevědomých procesů v marketingu?

Vždycky mě bavilo využívat tyto znalosti, ale ne je zneužívat. Což je velmi jemná, ale o to důležitější hranice.

Máte zkušenost s mediálními tréninky?

Ano.

Jak se pracuje s vrcholným managementem firem?

Mediální trénink je úžasný v tom, že obnaží osobnost manažerů. Často si lidé myslí, že když se dokážou na televizi dívat, tak v ní dokážou i mluvit. Ale potom spatří kameru a ostré světlo a zjistí, že to umění je třeba se naučit.

Mezi manažery existují dvě skupiny – první z nich se snaží své znalosti udržovat pravidelně a na každodenní práci si najmou profesionály, kteří to opravdu ovládají. Druhá skupina si myslí, že celou věc hravě zvládá. Někdy je to samozřejmě pravdu, někteří lidé mají talent od přírody, často se však nepřipravené výstupy v médiích nevyplácí.

Co lidé nejčastěji podceňují při komunikaci s médii?

Dopad svých slov. Nevnímají, že jedna věta (či dokonce slovo) může pro každého člověka znamenat něco úplně jiného.

Jak to ve velkých firmách vypadá?

Standard je, že poradce mají. Otázkou je, nakolik jim naslouchají. Rozdíl je např. mezi západní Evropou a námi. V západní Evropě se vědomí moci médií zdá být povinnou výbavou manažera. Protože na trhu jsou zkušenosti, když několik nevhodných slov způsobilo miliardové škody.

Komunikátoři tam mají mnohem větší vážnost. I tiskoví mluvčí jsou vážení na rozdíl od České republiky, kde jsou tiskovými mluvčími často neprofesionálové. U nás manažeři často nechápou, že stačí jedna věta k tomu, aby přišli o práci.

Jak pozorujete prolínání komerční a nekomerční komunikace ve firmách?

V chytrých firmách rozdíl mezi komerční a nekomerční komunikací není. Manažeři často propadají dojmu, že jakmile dostanou nějakou novou funkci, tak musí hrát okamžitě jinou roli. Často se začnou brát tak vážně, že z komunikace odpadne lidský aspekt.

U lidí, kteří jsou natolik vyzrálí a svou funkcí si nic nedokazují, potom není velký rozdíl mezi komerční a nekomerční komunikací.

Lidé si tedy často chtějí získáním funkce něco dokazovat. Domnívám se, že s tím souvisí oblast marketingu luxusních značek. Jak ji vnímáte?

Záleží na tom, s jakou motivací si jdete danou značku koupit. Buď si chce člověk udělat radost, například protože má rád dobré a kvalitní věci, anebo si ji kupuje jen proto, aby to všichni viděli. To je velký rozdíl.

Značky cílí na pocit výjimečnosti, a to je marketingově velmi správně - funguje to. Ono dokazování si však neprobíhá na vědomé úrovni, ale s tím už značky také pracují velmi obratně.

Co se vám na Vysočině nejvíce líbí?

Mám rád přírodu. Líbí se mi, že když vyjdu z domu, tak se dívám na daňky. Mám totiž za domem oboru a oni chodí až k domu. Baví mě to, že se známe s lidmi, že jednou pomůžu někomu a on potom pomůže mně.