Restart kariéry: Lidé na křižovatce
Podtitul konference Restart kariéry pořádané společností HR Spectrum a reklamní agenturou Dark Side zněl „Buďte pozitivní a inspirujte se příběhy, jak restartovat kariéru nebo myšlení". Společným znakem řečníků konference bylo, že svou kariéru otočili v určitém okamžiku doslova čelem vzad. Množství inspirace z akce bylo tak velké, že jsme rozhodli rozdělit reportáž na více dílů. V tom prvním se pokusíme přímo postihnout rady, jak se dá nový směr kariéry najít a jako ho poté skutečně následovat.
Nebuďte jen „vzývači"
Mantrou mnoha knih zaměřených na osobní rozvoj je, že když budeme po něčem dlouhodobě toužit, vesmír nám to nadělí. Spousta lidí proto opakovaně objednává, ale z „vesmírného dispečinku" nikdo nic neposílá. Problémem dle coache osobního rozvoje, Evžena Cekoty, také je, že si lidé objednávají úžasného partnera, skvělou kariéru a „bavoráka" v garáži, aniž by pro to ovšem něco udělali. Cekota je nazývá „vzývači". Mnohem funkčnější je chování „tvůrců", lidí, kteří se zastaví a zamyslí se, co by mohli vytvořit.
Evžen Cekota obvykle svým klientům „na křižovatce" radí: „Jen se zastav, jdi a zkoušej nové věci." Rozšíří to tvůj „mentální manévrovací prostor"." Někomu takováto poznávací cesta trvá týdny, někomu několik měsíců. Důležité je si průběžně své dojmy a zážitky zapisovat. Zanedlouho se začne rodit v našich hlavách vize. S vizí se musíme naučit žít, začnou se objevovat nové myšlenky a lidi. Brzo z vize vzejdou i velmi konkrétní cíle.
Na této cestě překáží především dva bloky: nejsem na to moc dobrý a nemají mě rádi. To, že nás má někdo rád je v dospělém pracovním životě vyjádřené penězi. Lidé jsou tak připoutaní ke své kariéře nebo třeba sociálnímu systému a bojí se udělat změnu. Spojeno je to samozřejmě se strachem, že nejsme dost dobří na novou roli, ve které by nás měli rádi.
Konference se konala v prostorách coworkingového prostoru HUB.
Evžen Cekota něco takového sám zažil, s povodněmi v roce 2002 se mu vytopila kancelář jeho úspěšné PR agentury a s velkou vodou metaforicky odplula do Drážďan i velká část klientů. Seděl poté na zemi ve svém obývacím pokoji obklopen disky ze serverovny a šanony s dokumenty za posledních 12 let podnikání a uvědomil si, že všechny ty kampaně a klienti nejsou jen v papírových a elektronických záznamech, ale jsou v jeho hlavě. V rámci osobní inventury je dobré napsat, co jsme v životě dokázali, s kým jsme se potkali, kdo by nám mohl být užitečný. Povětšinou je tato hodnota obrovská.
Jedním z hlavních poselství Evžena Cekoty je, aby se „lidé na křižovatce" zastavili a odsekli od některých věcí, začali poznávat nové, zapisovali si své dojmy a ne za tak dlouho přijde rozhodnutí.
Když najdete svůj cíl, následujte ho
Inéz Cusumano na začátku své prezentace ocitovala slova Paula Coelha z románu Alchymista: "Každý člověk se narodí se svým osobním příběhem, málokdo ho dokáže prožít." Většina lidí si totiž zvolí bezpečnou cestu bez rizik, pak jim ale často chybí pocit naplnění. Inéz Cusumano svoje poslání od mala nevěděla. Díky inspiraci příběhem Joy Adamsové a lvice Elsy chtěla být nejdříve veterinářkou v Africe, ale nechala si to rozmluvit profesorem na gymnáziu. Poté chtěla zamést s chudobou a připravovala se i na dráhu manažera ve Světové bance na Harvardu, ale lidé, kteří v ní už pracovali, jí to opět rozmluvili. První pracovní zkušenost nabrala netradičně v Japonsku a odnesla si z ní především odpor k práci ve velké korporaci. Svůj profesionální příběh poté začala žít ve velké developerské firmě, kde v sobě objevila vášeň pro opravy historických budov a řízení velkých projektů. Měla velký plat, spousty drahých šatů a kabelek, ale byla sama a neměla žádný osobní život. Hrozila proto vedení několikrát odchodem, přičemž dostala vždy výrazně přidáno. Ukončení naplňující, ale v něčem i ubíjející práce se tak několikrát oddálilo.
Přesto nastalo a po několika týdnech cestování a užívání si svobody se rozhodla splnit slib kamarádce z USA, že jí pomůže najít zámek v Čechách, který si chtěla koupit. Během 14 dní jich objezdila velké množství. Když se dostala do tehdy zříceniny zámku Mcely, měla, ač tam nikdy nebyla, pocit, že to tam zná. Kamarádka z fotografií oprýskané budovy s chybějícími skly v oknech nadšená nebyla, ale Inéz Cusumano doslova nemohla spát. Jen pro klid duše nabídla majitelům 50 % požadované ceny s tím, že to odmítnou, a ona tak bude moci pokračovat svým životem bez výčitek svědomí. Oni to však po pár dnech váhání přijali. Inéz Cusumano si opět pomohla citátem od Coelha: „Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl." To je popravdě trochu v rozporu s tím, co říkal Evžen Cekota. Je si potřebné uvědomit, že jen samotné chtění není zárukou úspěchu ani změny. A v patrnosti je také potřeba mít, že cíl Inéz Cusumano byl v souladu s jejími schopnostmi získanými dlouholetou tvrdou prací jinde. Abychom nenegovali záblesky Coelhova magického realismu v životě ovšem dodáme, že krátce po rozhodnutí věnovat příští roky života rekonstrukci zámku odjela Inéz do USA, kde našla svého manžela. V pokřiveném pohádkovém příběhu si pořídila zámek a pak si na něj svého prince zavezla.
Inéz Cusumano vytvořila pro rekonstrukci zámku poněkud netradiční byznys plán.
Zámecké pokoje Chatteu Mcely byly otevřeny veřejnosti v roce 2006. Nikdy přitom nezamýšleli, že si otevřou hotel. V plánu bylo mít zámek jako místo pro pořádání eventů. V médiích o nich napsali, že je to nejluxusnější boutique hotel v Čechách, nedlouho na to i získali ocenění hotel roku. Vlastně až v návaznosti na to prošli oficiálním hodnocením nutným pro udělení hotelové hvězdy.
Poslední jemný restart kariéry spočívá v tom, že Inéz Cusumano pozvedla bylinářskou léčitelskou tradici regionu. Bylo jí líto, že zůstává přehlížena, a tak s pomocí svého manžela, jenž je fyzikální chemik, začala objevovat kosmetiku. Nyní již vyrábí a prodávají vlastní kosmetickou řadu Mcely Boquet.
Sama Inéz Cusumano označuje své posuny v pracovní kariéře jako velice emotivní. Tou pravou volbou je práce spojená s vášní, taková, v které čas utíká jako voda a člověk se do ní těší. Tento přístup je zároveň spojen i s otázkami typu: „Co bych mohla dělat, aby to přinášelo světu kolem mě největší prospěch a současně mně největší uspokojení vzhledem k času, který tomu věnuji? Jaká je moje jedinečná schopnost či dovednost, jejímž plným uplatněním bych přinesla velký prospěch firmě, pro kterou pracuji, světu a sama sobě?"
Neřiďte se očekáváním společnosti. Je to váš život a vaše zodpovědnost
K restartu kariéry měla rozhodně co říct i Jana Žižková. Žena, která emigrovala v 18 letech. Postupně žila mimo ČR v USA, Švédsku, Rakousku, Německu a Jihoafrické republice, jejím současným bydlištěm je pak Singapur. V rámci své pracovní dráhy byla v nejvyšším vedení kosmetické společnosti Estee Lauder, z které přešla do segmentu IT ve vedení firmy Sybase. Od úspěšné kariéry si nicméně dokázala odskočit i na dlouhodobé cesty pro zklidnění a utřídění myšlenek, cestovala tak půl roku s batohem po Asii a objela se svým přítelem na plachetnici svět.
Na životní změny je Jana Žižková dle svých slov expert. V kariéře měla štěstí, že dělala převážně práci, které ji hodně bavila. Díky svému nastavení ale v takovém případě pracuje obvykle příliš a zapomíná na svůj osobní život. Právě proto si již mnohokrát vybrala delší pauzu od pracovního života, kterou pojímá jako čas pro sebe, zamyšlení se nad tím, jestli ji baví ráno stávat do práce a jestli je spokojená s tím, kde je.
„Strach z neznáma je často větší než nespokojenost, kterou dnes cítíme. Překonání obav je na provedení změny to nejtěžší," je jedna ze zásad, kterou při svých cestách zjistila. Když čelíte velkým změnám, nezbývá než být pozitivní. Návrh svého přítele na cestu kolem světa na plachetnici přijala s nadšením. To byla v nočních hodinách v baru. Když měla kvůli ní za nějakou dobu dát výpověď v práci a připomněla si, že je jako mořeplavec nezkušená, věci už nezněly tak samozřejmě. V tu chvíli jí pomohla představa plachetnice ukotvené v poklidné zátoce v Tichomoří. Když už byla na lodi a byla konfrontována s tvrdou prací, kterou mořeplavba obnáší, už byla postavená před problém a musela ho řešit. Zpětně hodnotí jako největší překážku právě psychické zábrany a hlavu plnou myšlenek, „proč by to nešlo".
Při dělání změn jí pomáhá aktivní snění. Metoda, o které mluvil již Evžen Cekota, spočívá v tom, že si své sny a plány zapisujete a v průběhu času se s nimi konfrontujete. Mimo jiné tento způsob napomáhá tomu, že když máte příležitost „odškrtnout" si některou z položek „vysněného seznamu", máte mnohem větší pravděpodobnost, že ji skutečně využijete.
Zásady, které pomáhají Janě Žižkové provádět v životě změny a neustrnout na jednom místě.
Dalším pravidlem je neodkládat své sny. Není dobré říkat: „Až jednou..." Oddalovaní snů tímto způsobem často skončí tím, že je nezrealizujete, nebo tak učiníte v době, kdy si to už tak neužijete. Jana Žižková toto vysvětlila i příkladem z cest: „V Panamě jsme potkali velmi sympatický starší pár se stejným cílem plavby kolem světa. 65letý pán z této dvojice nicméně dostal na lodi mrtvici a cestu nikdy nedokončili." I z těchto důvodů si například pořídila malé sportovní auto teď a ne v důchodu, kdy by se jí z něj špatně lezlo.
„Důležité je sednout si na zadek, rozmyslet si co chci a vydat se tím směrem," připomíná a dodává, že v tom posledním kroku nám často vadí zámky utvořené někým jiným. Už odmala je tvoří rodiče a škola a dotváří sociální tlak: „Společnost od vás očekává spousty věcí - kolik máte mít peněz, jak má vypadat kariéra v tomto oboru, jaké má být vaše auto a dům... tato porovnání jsou strašně nebezpečná, protože vás drží ve vzorci, který je těžké opustit." Janě Žižkové se přitom vyplatilo řídit se vlastním rozumem, ostatně zodpovědnost za svá rozhodnutí a život máme vždy sami. Když začala poprvé po pozicích jako uklízečka či pomocnice v pekárně budovat opravdovou kariéru, ocitla se v korporaci, kde na své podřízené šéf řval. Práci po šesti měsících opustila, přestože ji od toho všichni blízcí zrazovali. Například matka měla strach, že bude považovaná za fluktuantku a ztíží si možnost získání další „pořádné práce". Podobně ji o mnoho let později zrazovalo mnoho lidí od opuštění pozice CEO ve společnosti SAS Institute kvůli cestě kolem světa. Přesto se rozhodnost po důkladném promyšlení situace vyplatí. Dle Jany Žižkové je občas dobré zabouchnout dveře a překonat strach, protože se otevřou další příležitosti, které budou lepší.
Pro kompletní zážitek a předání zde formulovaných myšlenek doporučujeme zhlédnutí výše vloženého videozáznamu prezentací všech třech osob, Evžen Cekota začíná v čase 9:40, Inéz Cusumano v 43:43 a Jana Žižková v 1:24:50. Poučením ve zkratce z první části Restartu kariéry může být to, že lidé, jež se cítí „na křižovatce", by se neměli svazovat s tím, co od nich chce společnost. Měli by objevovat nové, vše si zapisovat a dojít ke své vlastní cestě. Pomůže si udělat interní audit všeho, co umíme a koho známe. Když najdeme nový směr, měli bychom za ním jít. Často je tou největší překážkou překonat všechny výmluvy, proč by to nešlo, a skutečně se na cestu do neznáma vydat.
