Tajný online život teenagerů

Společnost McAfee bádala nad tím, jak se vlastně američtí teenageři chovají v online prostředí a svému výzkumu dala trochu pikantní název „The Secret Online Lives of Teens“. Jaké jsou tedy tajné životy teenagerů na síti?

To, co dělají teengeři u počítače je pro mnohé rodiče opravdu tajemstvím. Nebaví se příliš s neznámými lidmi a nevystavují své počítače, případně sebe nějakému nebezpečí? Dnešní teenageři jsou členy takzvané „digital natives“ generace a prostředí internetu rozumějí mnohdy více než my starší. Důležité je, aby si mláež uvědomila, že ani doma v pokoji nemusí být v bezpečí, pokud provádějí na počítači nebezpčné akce. Studie se zabývala více než tisícem desetiletých až sedmnáctiletých Američanů, zjištění jsou zajímavá a někdy i varující. Například 27 % teenagerů doma na počítači postihlo nakažení virem či malwarem. Což je skoro třetina z všech, zdá se, že zabezpečení a bezpečnost bere mládež na lehkou váhu.

Polovina dětí z výzkumu uvedla, že internet používá 5 a více let, mělo by tedy jít o zkušení harcovníky, navzdory nízkému věku. Dnešní děti a mládež s internetem skutečně vyrůstají a je nedílnou součástí jejich životů. Více než polovina oslovených potvrdila, že internet používá šest nebo sedm dní v týdnu, jde tedy o „heavy users“, ty nejčastější uživatele internetu. Potěšující je informace, že 80 % teenagerů využívá internet pro školní účely, tedy k učení nebo jako zdroj inormací pro domácí úkoly. V oblati vzdělávání je tedy počítač a internet jednou z hlavních pomůcek a kdybychom měli srovnávat s využíváním klasických knihoven, tak by asi knihovníci splakali nad výdělkem. Populární jsou také hry na internetu, věnuje se jim 61 % dětí z výzkumu. Ve věku 16 – 17 let jsou populární sociální sítě, na kterých má v tomto věku minimálně jeden profil více než 80 % dětí. Toto číslo za poslední dva roky velmi podstatně vzrostlo. Polovina dětí na internetu prohlíží nebo stahuje online média.

Zjímavý parametr je také vliv rodičů na děti v problematice používání internetu. Celých 91 % dětí tvrdí, že jim rodiče věří v tom, co dělají na internetu, 56 % dětí říká, že rodiče vdí o části toho, čím se na internetu zabývají a 26 % dětí tvrdí, že jejich rodiče namají čas na to, aby je kontrolovali. Třetina dětí prý vůbec neříká rodičům o svých činnostech na internetu a pokud se rodiče na děti u počítače dívají, tak třetina dětí dělá pod dohledem na internetu něco jiného, než obvykle. Z této statistiky plyne, že název výzkumu zase tak bulvární není, tedy pokud bereme v úvahu, že minimálně třetina dětí dělá na internetu něco, co nemají rodiče vědět. Pokud připočteme ty děti, které nejsou u počítače hlídány, tak je jasné, že děti vlastně dělají na internetu většinou to, co by jim rodiče asi zatrhli. Ve věku 16 - 17 let také více než polovina dětí své online aktivity před rodiči skrývá.

Jak vlastně děti skrývají svojí činnost na internetu? Ne moc rafinovaně – když se rodič přiblíží tak minimalizují okno, mažou svojí komunikaci nebo přímo historii navštívených stránek v prohlížeči. Na internetu číhají nebezpečí, o kterých jsou děti obvykle informované, ale mnohdy nevědi co dělat, když se jim něco podobného přihodí. Čtvrtina dětí neví co dělat, když je někdo na internetu obtěžuje, o tom, že děti jsou se svými počítači často obětmi virů bylo psáno výše. To všechno i přesto, že jsou děti dlouholetými a častými uživateli internetu. Neuvěřitelných 14 % dětí tvrdí, že jejich hesla znají známí. Děti (a zejména dívky, skoro polovina z těch ve věku 16 – 17 let) se nebojí na internetu komnikovat s neznámými lidmi, z čehož plyne časté obtěžování. Třetina dětí si stahuje programy bez vědomí rodičů, starší chlapci často erotický obsah. Polovina dětí zná někoho, kdo se stal obětí oběžování na internetu, třetina z nich to zažila na vlastní kůži. Což je alarmující hlavně ve spojení s faktem, že čtvrtina z dětí neví, co dělat, když se stanou obětí obtěžování.

Takzvaný „cyberbullying“ (tento termín je asi nejvýstižnější, označuje obtěžování na internetu, například s cílem získat tajné informace či kompromitující fotky) je velkou hrozbou. Podle výzkumu a srovnání s výsledky z roku 2008 je jasné, že se děti s ataky na internetu budou setkávat častěji. I pouhé zveřejnení posměšných komentářů či fotek na sociálních sítích může s postiženým velmi zamávat a způsobit psychycké problémy. Jak děti stárnou, tak se jejich praktiky jak zesměšnit na internetu kamarády stávají více a více nebezpečné, v jejich arzenálu jsou například anonymní e-maily, zesměšňující skupiny na sociálních sítích a další prostředky. A to je řeč jenom o víceméně nevinné hře mezi spolužáky, když se do hry vloží nebezpečný člověk zvenčí, může dojít i na nejhorší. Alarmující je fakt, že teenageři nebezpečí znají, ale nevědí, jak mu uniknout, případně co dělat, když se stanou obětí. Podstatnou roli ve výchově k ostražitosti v online prostředí by měli hrát rodiče. Spíše než zákazy pomůže otevřená debata a vzájemná důvěra, na které se dá postavit otevřený vztah. Tento vztah pak může pomoci, když se dítě ocitne v nebezpečí a nebojí se o problému mluvit s rodiči, kteří jsou obvykle schopni rychle dítěti pomoci. Nastavení správného vztahu rodiče a dítěte v oblasti používání internetu je pro bezpečí dítěte klíčové.

Celý materiál v pdf najdete zde.