Další módní značka čelí nařčení z neetického chování. V oblečení ze Zary se našly vzkazy propuštěných dělníků
Pracovní podmínky dělníků v továrnách, kde se vyrábí oblečení dodávané do velkých módních řetězců, jsou v posledních letech čím dál větším tématem. Aktuálně bojuje s nařčením z neetického přístupu k pracovníkům značka Zara. Zákazníci v jedné z jejích istanbulských poboček totiž o víkendu objevili na některých kusech oblečené skryté visačky se vzkazem: „Vyrobil/a jsem pro tebe tenhle kus, který se chystáš koupit, ale nedostal/a jsem za něj zaplaceno.“
Harika bir eylem! @Zara'dan zaten açlık sınırındaki maaşlarını bile alamayan işçiler giysilere yeni bir etiket bastı. #BravoİşçilerineAdalet pic.twitter.com/ykrzTR2ybl
— Mehmet Efe (@guneyli_cocuk) 30. října 2017
Podle agentury Associated Press vzkazy na oblečení zanechali zaměstnanci továrny Bravo Tekstil, která dodává oblečení pro Zaru, Next a další značky. Visačky jsou jejich reakcí na nečekané uzavření jedné z továren Bravo Tekstil, ve které pracovalo 155 lidí. Ti všichni přišli ze dne na den o práci tvrdí, že jim jejich bývalý zaměstnavatel dluží tříměsíční mzdu a odstupné. Na jejich podporu už dokonce vznikla petice, kterou podepsalo více než 20 tisíc lidí.
Zara employees are finding notes from “unpaid workers” (slaves) crying for help in garment pockets..... Don’t buy fast fashion guys
— angelica (@xangelllica) 5. listopadu 2017
Na první pohled se sice může zdát, že uzavření jednoho podniku, který nezaměstnává ani dvě stovky lidí a který navíc nepatří přímo značce Zara, nemůže tak velkou značku nijak poškodit či ohrozit. Podmínky dělníků v továrnách a zacházení s nimi ale v poslední době zákazníky velkých značek zajímá čím dál více a každé obvinění z neetického přístupu může pro značku znamenat velkou PR krizi. Pro Zaru to navíc není první kauza, které musí čelit. Už loni byla nařčena, že její továrny v Turecku najímají na práci děti a dochází zde k vykořisťování syrských uprchlíků.
Jednou z prvních firem, která bojovala se skandálem způsobeným skrytými vzkazy na jejím oblečení, byl obchodní řetězec Primark, který je po celé Evropě známý svými extrémně nízkými cenami. V roce 2014 tam totiž zákaznice Rebecca Gallagher našla na šatech za 10 liber štítek, na kterém bylo jehlou vyšitý nápis „forced to work exhausting hours." Případu se chytila většina mainstreamových médií a pro společnost Primark nebylo zrovna snadné vysvětlit, odkud se zoufalý vzkaz vzal.
Jak je vidět, podobných kauz v poslední době přibývá. Je však otázkou, jaký mají tyto PR krize reálný dopad, a to jak na zlepšení podmínek dělníků v rozvojových zemích, kde se většina oděvů pro velké módní řetězce vyrábí. Velké domy se sice navenek bijí v prsa, že jim na podmínkách dělníků v jejich továrnách záleží, ale realita může být někde jinde. Třeba právě skupina Inditex, pod kterou spadá momentálně propíraná Zara, ale také značky Bershka, PULL&BEAR a další, v říjnové tiskové zprávě uvedla, že se ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce věnuje zlepšení pracovních podmínek. Je dost dobře možné, že se Zara i další značky skutečně snaží o zlepšení podmínek ve vlastních továrnách, ve kterých se ale vyrábí jen část jejich sortimentu. Velká část věcí ale pochází z externích továren, jako byl výše zmíněný Bravo Tekstil. A nad nimi už značky kontrolu nemají – a možná ani nechtějí.
Kam dál?
Kromě krizí způsobených tajnými vzkazy na oblečení se o otrocké práci v továrnách mluvilo i díky několika velkým PR kampaním, které v posledních letech proběhly v různých zemích. Jedním z největších a nejúspěšnějších projektů byl dokumentární projekt Sweatshop – Deadly Fashion publikovaný online nejprodávanějším norským deníkem Aftenposten, který uvrhl známé norské fashihon bloggery do zaprášené Kambodži přímo za šicí stroj ve sweatshopu - tedy v místě, kde se na ně šije. Jejich procitnutí z bubliny života zlaté mládeže na YouTube zhlédly miliony lidí.
Zdroj: Evening Standard, The Independent, AP
