Eskortní služba připravila svým klientům děsivé překvapení
Prostituce vždy zahrnovala riziko násilí, ale v současné době, kdy internet poskytuje širší možnosti a hlavně anonymitu, je toto riziko ještě vyšší. Možnost anonymity posiluje tento průmysl a už málokdo vidí jeho oběti. Z tohoto důvodu se francouzská organizace Le Mouvement du Nid rozhodla, společně s marketingovou agenturou McCann Paris, založit svoji vlastní eskortní službu Girls of Paradise.
Na webu zmíněné služby si klienti mohli prohlížet profily žen v nabídce, jejich fotografie, začít s nimi chatovat a případně jim i zavolat, než si domluvili schůzku. Na úvodní stranu této služby se můžete podívat na obrázku níže.
Na první pohled se jedná o šokující nápad, který přímo podporuje problém, proti kterému chtěla nezisková organizace bojovat. Ve chvíli, kdy se klient rozhodl pro objednání některé z žen, však zjistil pravdu. Jeho zvolená žena je totiž ve skutečnosti mrtvá. Vlastně, všechny ženy ze zmíněné eskortní služby už byly po smrti.
Cílem této kampaně bylo ukázat klientům, že i když jsou za monitorem, tak využíváním těchto služeb přispívají k násilí, kterým prostitutky čelí. A tak ve chvíli, kdy se klienti chtěli dozvědět o vybrané ženě více, byly jim zobrazeny fotografie té stejné osoby, tentokrát však zmlácené a zakrvácené. Pokud zákazník zatelefonoval, bylo mu sděleno, že vybraná dívka se nemůže na schůzku dostavit, protože byla zavražděna. Příběhy všech dívek z eskortní služby byly reálné a o to více šokující. Reakci jednoho z klientů můžete i slyšet v případové studii ve videu níže.
Během prvního týdne zaznamenala eskortní služba Girls of Paradise přes 600 telefonických hovorů a tisíce chatovacích zpráv. Kampaň se velice rychle dostala do povědomí Francouzů a získala si pozornost médií a v návaznosti na ni byl 6. dubna 2016 přijatý zákon, který udělal placení za sex ilegální.
Tato kampaň získala zlatou medaili v rámci udělování cen Clio. Ceny Clio se udílejí každoročně již od roku 1959 a oslavují originální a neotřelé nápady v reklamě a propagaci.
Zdroje: Adweek, Campaignsoftheworld, McCann Paris