Knihkupectví Kanzelsberger propustilo prodavačku za rasistický tweet
Toto je příběh jako z Ameriky. Respektive z USA jsme slyšeli už mnoho případů, kdy někdo za rasistický, nevhodný či urážlivý tweet přišel o práci. V některých případech dokonce i mnoho let poté, co ho dotyčný vypustil ven. Nyní se něco velmi podobného odehrálo na české půdě.
V listopadu minulého roku napsala na Twitter prodavačka jablonecké prodejny knihkupectví Kanzelsberger několik rasistických odplivnutí. Konkrétně si stěžovala na to, že musela zaučovat kolegyni romského původu a označila to za horší zážitek než procházku po části Brna, kde mnoho Romů žije. Pod příspěvkem v komentáři pak dodala: „Každý přece ví, že normální barva je bílá.“
Opravdu vám rasismus v @kanzelsberger přijde normální?
Tereza Bartůňková, prodejna Jablonec nad Nisou. pic.twitter.com/1m1AF1mi66
V neděli 9. února tento tweet sdílel Daniel Hůle, známý bojovník proti exekucím z organizace Člověk v tísni (účet @tereza_bart byl mezitím zrušen, pravděpodobně tak učinila sama autorka, pozn. red.). Označil přitom i zmíněné knihkupectví s otázkou, jestli jim něco takového přijde normální. Dosah Hůleho pak jen napomohl dalším retweetům, a tedy šíření příspěvku natolik, že ho bylo těžké ignorovat.
Den poté, v pondělí 10. února, knihkupectví Kanzelsberger prodavačku propustilo. „Zachovala se neslučitelně s lidským přístupem, nemůže urážet svoje kolegy,“ uvedla pro iROZHLAS.cz vedoucí marketingového oddělení Jana Kmuníčková s tím, že tweety nebyly vyjádřením firemního postoje. Na Twitteru pak Danieli Hůlemu odpověděl firemní účet knihkupectví slovy:
„Dobrý, den, pan Kanzelsberger považuje chování prodavačky za profesně odpudivé a prodavačka už u nás ode dneška nepracuje.“
Dobrý den, jen pro Vaši informaci pan Kanzelsberger považuje chování prodavačky za profesně odpudivé a prodavačka už u nás ode dneška nepracuje
— Knihy Kanzelsberger (@kanzelsberger) February 10, 2020
Právě z retweetů apelu na Kanzelsberger a jejich rámování slovy jako „aby věděli, co mají ve slečně Tereze Bartůňkové za marketingový poklad“ a vyjádření ochoty nenakupovat u firmy s takovými zaměstnanci je patrné vnímání podobných veřejných projevů jako nepřijatelných a poškozujících image firmy. Ač se jedná o u nás poněkud úžeji vymezený Twitter, ilustruje to vývoj české společnosti a posunu standardů toho, co je přijatelné. Stejně tak to ukazuje, že firmy jsou ochotny na negativní ohlasy v sociálních médiích okamžitě reagovat a někdy i výpovědí na hodinu.
