Své digitální stopy se nezbavíte ani po smrti - Reportáž z TIB
Pokud by se dalo shrnout poselství většiny prezentací na odborné konferenci Trendy internetové bezpečnosti, znělo by: „Váš strach je oprávněný… ještě více, než tušíte.“ Západní společnost stojí na využívání informačních technologií, a je proto velice zranitelná.
Jaroslav Pelčoch ze společnosti T-Soft zdůrazňoval, že bezpečnostní hrozby na internetu mají přesah do reálného života. Na IT totiž stojí i kritické infrastruktury (dodávka energií, logistika, fungování nemocnic, záchranné služby, policie). Existuje spousta služeb a vymožeností, bez kterých si život neumíme představit a jež jsou v mnohém vzájemně propojené. Zranitelnost toho všeho se dá přirovnat k údělu žongléra - zhasnete mu nebo ho jinak vyvedete z rovnováhy, a padá zcela vše. Náš úctyhodný civilizovaný svět je přitom na fungování kritických infrastruktur závislý. Například hurikán Katrina dokázal, že stačí 5 dní bez nich a pro společnost začne platit Hobbesem popsaný stav „homo homini lupus“ spojený s pohrdáním zákony, rabováním a snahou urvat si pro sebe sousto, dokud je k dispozici. I Česká republika má krizové plány, jak se s nesnázemi naznačených rozměrů vyrovnat, pan Pejčoch jako insider při jejich vytváření ovšem přiznává, že v praxi by zůstalo spíše pouze u nich.
Prezentace Petra Koubského pak pro změnu zdůrazňovala to, že svoboda internetu je iluze. Ač je internet něco globálního a všeobjímajícího, je závislý na místních poskytovatelích. Proto dokáže Čína zakázat více než miliardě lidí Facebook a státy mohou „vypnout internet“.
V odpoledním bloku došlo i na prezentaci Daniela Dočekala nazvanou „Rizika sociálních sítí od narození a možná i po ní“, jež se věnovala primárně Facebooku. Sbírání informací o zákaznících tu je už velmi dlouho, až sociální sítě ho ovšem povýšily do surreálních rozměrů. Navíc otevřely i nové možnosti pro viry, krádeže identit, šmírování, získávání osobních údajů a řadu dalších aktivit.
Dočekal se přiklání k používání výrazu sociální internet, který více postihuje rozsah nových rizik. V jeho rámci již není jasné, kde začíná a končí soukromí. O jeho erozi svědčí i to, že obvyklé doplňující otázky při ztrátě hesla jako „Jméno matky za svobodna?“ či „Jak se jmenovala základní škola, kterou jste navštěvovali?“ se staly něčím, co lze často zodpovědět jen s trochou píle u internetového vyhledávače. Soukromí se stalo zpeněžitelnou komoditou. Ti, co z jejího prodeje či využívání bohatnou, pak mají výrazně zjednodušenou práci tím, že lidé vydávají své soukromí zdarma nebo za příslib „cukrátek“. Ta mohou být i pěkně nepravděpodobná. Facebooková skupina lákající na soutěž o automobil Škoda Superb každý den má přes 60 tisíc fanoušků, příslib soutěže o každodenní šanci na výhru laptopu Asus pak přilákal o 200 tisíc lidí – většině z těchto příliš důvěřivých jedinců asi nepřijde divné, že dosud nikdo nic nevyhrál, a zůstávají fanoušky skupiny nadále. Podobně přes 555 tisíc lidí se stalo fanoušky stránky „Vytvoř si svou fotku z Avataru a podívej se, jak bys vypadal“.
Jedním z argumentů těch stojících za čím dál větším odhalováním soukromí na internetu je to, že jen následuje trendy ve společnosti. Lidé si dle nich tento posun uvědomují a jsou rozvážnější v tom, co na sebe na internetu prozradí. Nejen výše zmíněné příklady o přihlašování do podvodných skupin ale toto tvrzení vyvracují. Například dle facebookové logiky se na stránku nahrané fotografie nikdy nesmažou, pouze se zneviditelní.
Facebook poměrně naivně tvrdí, že je nelze odstranit z technických důvodů. Ztrátu anonymity na modrobílé síti pak dokládá i to, že při nahrávání fotek vám Facebook zpravidla správně nabízí jména lidí, kteří se na nich objevují. Má dnes databázi tváří lidí, kterou by mu tajné policie včerejška skutečně záviděly. Facebook sleduje uživatele i po odhlášení (prý z důvodu jejich bezpečnosti) a vytváří si „složku“ i na některé lidi, kteří nejsou jeho uživateli. Vývoj toho, co bylo soukromé a již je veřejné, si můžete prohlédnout na uvedených obrázcích.
V dnešní době tak o nás neshromažďuje informace jenom stát, ale i další entity. Naše digitální stopa se skládá z terabajtů osobních informací, fotografií, údajů, statusů, komentářů, odkazů či kolokačních informací. Navíc je tato stopa čím dál více nesmazatelná. Facebook se až na tlak veřejnosti podvolil k tomu, že profily zesnulých mohou být smazány na žádost ověřených příbuzných. Většině nebožtíků ovšem jejich profil zůstává jako virtuální pomník, který lze poměrně snadno počmárat. I proto otázka Daniela Dočekala na závěr zněla: „Už máte svoji digitální závět?"
