Krizová politická komunikace s ženským dotekem: od tiskové konference s dětmi po návštěvu seniorů
Premiérka Nového Zélandu, Jacinda Ardernová.
Pokládat si ve 21. století otázku, zdali ženy patří do politiky, je v moderní západní společnosti zbytečné. Samozřejmě, že patří. Výrazný nástup žen v několika evropských zemích do vrcholných politických úřadů nicméně ukazuje — o to víc v době pandemické krize, že ženy v těchto pozicích dokážou komunikovat s větší elegancí a empatií. Navíc si najdou čas na promluvy nikoliv jen k zemi jako celku, ale také k částem její společnosti. Tento text představí tři příklady z poslední doby, které ukazují, že více lidskosti a méně machismu může politické komunikaci jenom prospět.
Tisková konference o korona-krizi pro děti
Česká republika pozoruje už od začátku března festival tiskových konferencí vlády a někdy se zdá, že se rozhodnutí vytvářejí až v jejich průběhu. I kvůli tomu může být dojem pro mnohé zneklidňující a nezlomí to ani časté ujišťovaní premiéra Andreje Babiše o tom, že „jsme na špici Evropy“ a celý kontinent závidí, jak pandemii dobře zvládáme. Ve Finsku mají od podzimu loňského roku sociálnědemokratickou premiérku Sannu Marinovou a koaliční vládu se třemi dalšími stranami, jež vedou také ženy. Všem je přitom pod 40 let a sama premiérka je matkou dvouleté dcery. Není tak náhodou, že právě tento kabinet uspořádal v pátek 24. dubna tiskovou konferenci pro děti. Ta byla organizována dětským časopisem Apu Juniory a magazínem Yle, mimo Sanny Marinové jí byly účastny i ministryně školství Li Anderssonová a ministryně vědy a kultury Hanna Kosonenová.
Děti se od půlky března učí doma a školy zůstanou pravděpodobně zavřené do půlky května, v mnohém jsou tak v podobné situaci jako školáci u nás. Učí se přes videokonferenční software, chybí jim kontakt s vrstevníky a mohou si lézt na nervy s rodiči, kteří nově zastávají pozici asistentů pedagogů. Právě učitelé dali dětem úkol, ať se zamyslí nad otázkami pro premiérku. Výběr z nich pak byl vysloven během konference sedmi dětskými reportéry. Otázky nebyly pravděpodobně nijak překvapivé. Patřily mezi ně: „Kdy půjdeme zpátky do školy?“, „Budeme moct v létě zajít do zábavního parku?“, „Kdy můžeme navštívit naše prarodiče a starší příbuzné?“ nebo „Co dělat, když pociťujeme ze současné situace stres?“
Nepředstavujte si nicméně, že by bylo dětem lakováno něco na růžovo. Na otázku, jak dlouho potrvá tento zvláštní stav, odpověděla Li Anderssonová takto:
„Ia položila velmi dobrou otázku, na kterou je obtížné odpovědět. My jako vláda věříme, že si budeme muset dávat pozor na koronu po docela dlouhou dobu. Společně dohodnutá pravidla o důležitosti mytí rukou, udržování odstupu od dalších lidí a nenavštěvování prarodičů osobně… domníváme se, že ty budeme muset ve Finsku dodržovat hodně dlouho, možná i na podzim.“
Ministryně školství také poradila to, co můžou dělat v tuto chvíli samy děti:
„Už teď si vedete skvěle. Víme, že vzdělávání na dálku není nejjednodušší věc na světě. Další důležitou věcí, kterou můžete udělat, je, že se budete zajímat nejen o své prarodiče, ale i o své přátele. Když si všimnete, že jste dlouho nemluvili s někým ze svých spolužáků, někdo (z nich) vypadá smutně nebo se dlouho neúčastnil vzdělávání na dálku jako obvykle, je určitě skvělý nápad ozvat se mu a zeptat se, jestli je vše v pořádku a můžete nějak pomoci.“
Tiskové konference české vlády možná ve srovnání vyhrávají na četnost, nikoliv ovšem ve věcnosti sdělení a jeho schopnosti diváky uklidnit.
Premiérka Nového Zélandu považuje velikonočního zajíčka za nezbytnou profesi
I Nový Zéland má ve vedení země ženu. Premiérka Jacinda Ardernová během tiskové konference před Velikonoci měla vzkaz i pro děti. „Potěší vás, že uvažujeme o zařazení zubní víly i velikonočního zajíčka mezi pracovníky nezbytných profesí,“ uvedla. Zároveň ale upozornila, že tento rok budou velikonoční zajíci (tedy ti, co na Novém Zélandu rozdávají sladkosti) asi dost zaneprázdnění svou rodinou a svými malými zajíčky. Budou se tak snažit přijít i do dalších domácností, ale nemusí to vyjít. Místo toho Ardernová vyzvala k velikonoční hře. Povzbudila děti k tomu, aby si sami nakreslily velikonoční vejce a nalepily ho na okno. Tak aby je mohly další děti v sousedství vidět i z větší vzdálenosti. Právě to měla být alternativa ke klasickému velikonočnímu „lovu na vajíčka“.
Premiérka země, která 25. března také vyhlásila karanténu, dokonce zveřejnila pro děti na Instagramu vzor vejce pro omalování a poprosila je, aby zaslaly fotografie svých výtvorů na její mailovou adresu primeminister@parliament.govt.nz a případně je zveřejnily na sociálních médiích s hashtagem #NZEggHunt.
Že by něčeho takového byl se správným ghostwriterem schopný ledasjaký politik? Spíše by ho něco takového nenapadlo. Video níže s úryvkem ze zmíněné tiskové konference vám navíc ukáže lidskou vřelost, s jakou Ardernová onen vzkaz říká. Od matky 21měsíční holčičky to zkrátka zní uvěřitelně.
