Od práce v reklamní agentuře k čištění záchodů aneb Zprávy o kreativcích na cestě kolem světa
- Jak zlepšit efektivitu prodeje?
- Jak komunikovat se zákazníky?
- Jak vycházet vstříc klientům?
- Jak zpracovat funkční strategii?
„Nespočet dlouhých nocí, víkendů, prázdnin, narozenin, školních besídek a večeří na oslavu výročí byl dobrovolně obětován na oltář nějakého neuchopitelného vyššího cíle. Všechno se to nakonec vyplatí...
Byl to podvod. Přesvědčení sebe sama, že neexistuje místo, kde bych byl radši (než v kanceláři), byl jen mechanismus pro vyrovnání se s realitou. Teď si to uvědomuji. Nebylo to doopravdy důležité a nemělo to ani žádný dopad. Jak by mohlo? Jen jsme posunovali produkt - náš i klienta. Jen jsme naplňovali kvótu. Krmili bestii, jak jsem říkal v mých více cynických dnech.
Stálo to tedy za to?
Samozřejmě, že ne. Šlo jen o reklamu. Žádné vyšší poslání v tom nebylo."
Tyto věty jsou úryvkem z posledního článku Lindse Reddinga. Art directora z Nového Zélandu, který pracoval pro agentury jako BBDO a Saatchi & Saatchi. Takto rekapituloval svůj život krátce předtím, než podlehl v roce 2012 rakovině ve věku 52 let. 
K podobnému vystřízlivění došli loni ještě za plného zdraví Chanel Cartellová a Stevo Dirnberger z Jižní Afriky. Rozhodli se opustit svou bublinu života v reklamní agentuře a začít žít. A to dokonce tak, že se vydají na cestu kolem světa. Toto rozhodnutí si vysloužilo silnou medializaci v oborových titulech a aplaus od těch, co by něco takového chtěli také udělat, ale nemají na to odvahu. Blogové příspěvky a Instagram páru dosud ukazovaly především momentky z úžasných míst, pokaždé s cedulí s číslem ukazujícím, kolik kilometrů na své cestě už urazili. Jejich poslední článek „Why We Quit Our Jobs In Advertising To Scrub Toilets" napsaný Chanel Cartellovou dává ovšem nahlédnout i odvrácenější stránky plnění si cestovatelského snu s malým rozpočtem. Je mezi nimi třeba drhnutí toalet nebo přehazování kravského trusu:
„Po tom, co jsme pryč přesně 6 měsíců, cítím jako nutnost sdílet také ošklivější část naší cesty. Při procházení našimi blogovými příspěvky a feedem na Instagramu se může zdát, že prožíváme nejlepší chvíle našeho života. A nepochopte mě špatně, prožíváme.
Ale není to jen o zmrzlinách na slunci a krásných krajinách. Ne. Myslím, že dosud jsme zvládli vydrhnout 135 toalet, roznesli na 250 kilo kravské mrvy, přeházeli lopatou 2 tuny kamení, položili na 60 metrů chodníku, ustlali 57 postelí a už si ani nevzpomenu, kolik jsme vyleštili sklenic na víno."
„Nenechte se ošálit hromadou krásných fotografií. Nejsem zrovna nejvíce ve formě, hubená nebo fyzicky zdravá. Většinu dnů jíme marmeládu s krekry, stihneme zhruba 5 hodin spánku a chodíme s naší extrémně těžkou bagáží po dlážděných ulicích v 1 hodinu ráno ve snaze najít ubytování (protože lístky na autobus nejsou samozřejmě součástí rozpočtu)," uvádí Cartellová příklady toho, že takovýto styl života se může podepsat i na vašem zdraví.
Dosud mohli mnozí - a obzvláště ti z kanceláří agentur - cítit určitou škodolibost. I přes všechny nesnáze hodnotí však pár své rozhodní pozitivně:
„Ačkoliv máme asi víc šedin než na začátku, špínu pod nehty i po dlouhé sprše a levné svačiny jako hlavní zdroj živin, dovoluje nám tento šílený životní styl svobodu k objevování bohatých švédských lesů, nekonečných norských fjordů, italských dlážděných uliček a kosmopolitních měst. Máme čas na probrání našich nápadů a vyzkoušení kreativních experimentů. Je to pro nás jako v nebi... Nic není podobné výměně reklamních rozpočtů v hodnotě milionů randů za škrabání záchodových mís, aby vás to naučilo skromnosti, životu a důležitosti žít každý den, jako by to byl ten poslední."
Jaké je tedy poselství tohoto příběhu? Je to obhajoba vyčerpávajícího kolečka deadlinů v agenturách, které působí ve srovnání se špatně placenou manuální nádeničinou vlastně docela dobře? Nebo vám přijde spíše podezřelé, že i přes nutnost zmíněné práce podstupovat, se na fotografiích pár cestovatelů tváří navýsost spokojeně? Rozhodnutí necháme na vás.
