Ekonomika v roce 2011: Česko si bere oddechový čas

České firmy a domácnosti čeká těžký příští rok. Minimálně proto, že pořádně nevědí, co je čeká. Ti, kteří by jim to měli sdělit, toho nevědí o moc víc. Jedni analytici a ekonomové říkají: „Firmy budou mít dost práce, naberou nové lidi, zvýší mzdy a domácnosti budou utrácet více než letos.“ Jiní kontrují: „Firmy sice budou mít o něco více zakázek, ale vystačí si se stávajícími zaměstnanci. Na vyšší mzdy zapomeňte a raději si přepočítejte úspory. Budou se vám hodit.“ Všichni přitom hovoří o tomtéž, o výhledu české ekonomiky na rok 2011.

Navíc je tady ještě jedna velká neznámá. Eurozónou, největším obchodním partnerem českých firem, pořád cloumá krize státních dluhů. Po jarní záchraně Řecka a podzimní pomoci Irsku se situace příliš neuklidnila. Kosa nadále visí nad Portugalskem či Španělskem. Přitom kdyby se do potíží se splácením dluhů dostali Španělé, mohli by je rychle následovat Italové či Belgičané, kteří mají dluh v porovnání k HDP dvojnásobný. To by byl šok, který by rozdýchalo těžko i Německo, které z recese zatím vychází jako jednoznačný evropský vítěz a které ze dna vytáhlo i českou ekonomiku.

Německý motor a krize eurozóny

Motorem českého oživení byl letos německý export. Doslova. „My nevyvážíme nic. To německé podniky na našem území vyvážejí své produkty zpět do Německa,“ komentuje českou závislost na západním sousedovi Milan Zelený, ekonom a profesor manažerských systémů z newyorské Fordham University (celý rozhovor si můžete přečíst ZDE). Jenže německá exportní mašina se příští rok zadrhne, jak zpomalí i výkon jejích hlavních obchodních partnerů. Mezinárodní měnový fond předpovídá, že celá německá ekonomika zvolní z letošního tříprocentního růstu na dvě procenta. Navzdory přetrvávajícímu optimismu německých firem. Očekávání vývoje ekonomiky v příštím půlroce měřená mnichovským Institutem pro ekonomický výzkum (Ifo) jsou nejlepší za posledních 12 let.

Tento optimismus se ovšem může rychle změnit, pokud eurozóna nebude schopna vyřešit dluhovou krizi některých svých členů. Všechny oči nyní míří na Španělsko, které se potýká s téměř dvacetiprocentní nezaměstnaností, vysokým schodkem veřejných financí a splasklou nemovitostní bublinou. Pokud si investoři do státních dluhopisů začnou myslet, že tato kombinace dlouhodobě zpomalí španělskou ekonomiku natolik, že si nebude schopna vydělat na splátky státního dluhu, přestanou její dluh financovat. Bez prostředků by se rychle ocitly i španělské banky závislé na penězích ze zahraničí. Do hry by musel vstoupit záchranný mechanismus EU, který už vytáhl z bryndy Irsko. „Záchrana čtvrté největší ekonomiky eurozóny by v měnové unii vyvolala velké vlny, které by přímo i nepřímo pocítilo i Česko,“ myslí si Petr Sklenář, hlavní ekonom společnosti Atlantik. Jednak by v takovém případě vzrostly výnosy českých státních dluhopisů, což by znamenalo, že zdraží dlouhodobé úvěry pro firmy a domácnosti. Dražší půjčky omezí investice a následně i růst. Tento šok by odneslo hospodářským zpomalením i Německo, což postihne české vývozce. Přesto tuzemské podniky věří, že je odbyt v Německu podrží i v příštím roce. „Tahounem poptávky v průmyslu zůstává dynamické oživení v Německu. I přes očekávané určité zpomalení bude nadále významným zdrojem obnoveného, i když již mírnějšího růstu naší průmyslové výroby,“ uvedl analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Oldřich Körner.

Snižování dluhu utlumí růst

Pravděpodobnost, že v nejbližších měsících a letech některá ze zemí eurozóny bude potřebovat finanční pomoc, je stále velká, myslí si Michal Brožka, analytik z Raiffeisenbank. Cesta z této krize podle něj povede jen dlouhodobou stabilizací veřejných financí a snižováním podílu státních dluhů na hrubém domácím produktu. Snižovat dluh lze ovšem jen dvěma způsoby. Buď rychlým růstem HDP, nebo kombinací růstu a drastických úspor ve veřejných rozpočtech, které by umožnily staré dluhy splácet. „Jenže na to, aby se z krize dalo vyrůst, jsou dluhy příliš velké a očekávaný hospodářský růst příliš nízký,“ upozorňuje Tomáš Vlk ze společnosti Patria. Cesta proto vede z větší části přes zvyšování daní a osekávání vládních výdajů. To bude dlouhodobě tlumit jakékoli hospodářské oživení. Zvlášť, když do snižování dluhů budou evropské země nutit nově přijatá unijní pravidla Paktu růstu a stability. Podle nich se nucené snižování podílu dluhu na HDP týká všech států s dluhem převyšujícím
60 procent HDP. A to včetně Německa, jehož dluh je nyní zhruba 80 procent HDP.

Snižování dluhů, jak veřejných, tak i dluhů domácností a firem, následuje každou recesi, zjistili analytici z McKinsey Global Institute. Poválečná historie ukazuje, že toto oddlužení zpravidla výrazně tlumí růst ekonomiky tři až čtyři roky po odeznění recese. Pomalejší růst v Evropě se přelije i do Česka.

Česku vládne pesimismus

Předpovědi vývoje české ekonomiky zatím s výraznějším dlouhodobým zpomalením v Evropě nepočítají. Zahraniční prognózy, ať už z pera Evropské komise či MMF, dokonce pro příští rok věští Česku rychlejší růst než letos. Tuzemští analytici a instituce jsou obezřetnější. Příští rok české hospodářství zvolní, aby nabralo nový dech v roce 2012. Jenže významně se liší v tom, jak velké ono zvolnění příští rok bude.

Nejoptimističtější je v Česku ministerstvo financí. To postavilo návrh státního rozpočtu na příští rok na předpokládaném růstu HDP ve výši 2,3 procenta. V říjnové prognóze se toto číslo snížilo na dvě procenta. Důvodem je dopad úsporných opatření vlády. Ta by měla podle propočtů analytiků Raiffeisenbank snížit tempo růstu ekonomiky o 0,8 procentního bodu. Jinými slovy, kdyby vláda nešetřila, rostlo by podle ministerstva financí HDP o 2,8 procenta.

Takové předpoklady jsou příliš optimistické, tvrdí Česká národní banka (ČNB), odbory či někteří analytici. Česká národní banka předpovídá růst o 1,2 procenta. Odboráři hovoří dokonce o stagnaci. Analytici Raiffeisenbank se kloní k číslu 1,5 procenta. Hospodářská komora rovněž odhaduje růst pod dvě procenta. Všichni svorně tvrdí, že kromě zpomalení v zahraničí bude Česko brzdit šetření státu a spotřeba domácností.

Trochu optimismu se tuzemským firmám snaží dodat ministerstvo průmyslu a obchodu. To se v odhadech růstu HDP kloní k prognózám ministerstva financí. „Odhady jednotlivých institucí se liší v tom, jaký dopad budou mít restriktivní opatření v rozpočtu na rok 2011. Jsem zastáncem odhadu ministerstva financí, které je schopno nejlépe reflektovat jak tvorbu úsporných opatření, tak jejich dopad,“ řekl týdeníku nový Profit ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (celý rozhovor najdete ZDE).

V pozitivní vývoj věří také Sdružení pro zahraniční investice AFI. „Doufám, že tato změna proběhne co nejdříve během příštího roku. Rovněž jako velmi pozitivní signál vnímám zvyšování podpory exportu výrobců i poskytovatelů služeb působících v České republice. To se týká třeba plánů na spojení a koncentraci podpory příchozích investic s podporou investic a exportních záměrů vycházejících z České republiky pod jednu střechu,“ řekl Profitu předseda AFI Kamil Blažek.

Pro stát by to znamenalo nižší příjmy do rozpočtu. Pokud by vláda chtěla udržet jeho deficit na plánovaných 135 miliardách korun, musela by začít zvyšovat daně. V úvahu připadá zvýšení dolní sazby daně z přidané hodnoty, odhadují analytici Raiffeisenbank.

Na utrácení domácností nespoléhatMatematika vládních škrtů je relativně jednoduchá. Vyšší daně, snížení platů zhruba půl milionu státních zaměstnanců a osekání některých sociálních dávek sebere části Čechů chuť utrácet. Na zbytek dopadne neochota firem zvyšovat mzdy. Ti, kdo kvůli recesi přišli o práci, budou jen těžko hledat novou. Peněz na výdaje proto budou mít domácnosti v průměru méně než letos. Minimálně v první polovině roku. Část spotřeby proto budou muset financovat z úspor, tvrdí prognóza ČNB. Situace se začne zlepšovat až ve druhé polovině příštího roku. Celkem domácnosti utratí jen o 0,4 procenta více než letos. Ministerstvo financí počítá s tím, že spotřeba obyvatel poroste o 1,5 procenta.

Dokončení textu naleznete na serveru Profit.cz.