Restart myšlení 2019: 'Pouze ti, kdo vidí neviditelné, dokážou nemožné,' říká Jakub Zajíc z Vnitroblocku

Říká vám něco jméno Jakub Zajíc? Pokud si ho hned nedokážete zařadit, dáme vám malou nápovědu: Vnitroblock. Ano, Jakub Zajíc je jeho spolumajitelem. Určitě budete znát i Kavárnu, co hledá jméno a Radlickou - kulturní sportovnu. I tyto podniky rekonstruoval a zařizoval, společně se svým parťákem Lukášem Žďárským. „Nejdřív to byl jen koníček, ale teď už pod sebou máme 50 až 60 lidí a stává se z toho takový soukromý korporát,” vysvětlil své podnikání Jakub Zajíc na konferenci Restart Myšlení pořádané 6. června 2019 právě v prostorách holešovického Vnitroblocku.

Jakub Zajíc na konferenci Restart myšlení 2019. Zdroj: Dark Side

Před několika lety se Jakubovi a Lukášovi nevyvedl jeden soukromý projekt. Potřebovali načerpat novou energii, a tak se z nich na chvíli stali zaměstnanci. Oba ale věděli, že tato cesta není ta pravá. Práce je nenaplňovala a chtěli víc. Jednoho dne Jakubovi zazvonil telefon: „Každý den chodím do práce kolem jednoho rozpadlého domu na Smíchově. Nikdo tam nebydlí, pojď se tam podívat,” pobídnul ho Lukáš. Jakub se nenechal dlouho přemlouvat a společně se do neobydlených prostor zašli podívat. Nevypadalo to tam příliš k světu. Dům byl zchátralý a zasypaný odpadky. 

To je ale neodradilo. S lehkou naivitou a neznalostí stavebních prací se rozhodli, že bude stačit jen pár úprav, trochu úklidu a dům zprovozní. „Lukáš neuměl ani zatlouct hřebíky, já jsem na tom byl o trochu lépe,” zavtipkoval o jejich začátcích Jakub.

Developerské označení projektu bylo Radlická 125. „Tento název se nám líbil, v té době bylo trendy pojmenovávat objekty podle ulice, tak jsme to tak nechali,” vysvětlil, jak název vznikl. „Když byla otvíračka, lidé nám volali, že jsou nahoře u metra na Radlické a nemůžou nás najít. My jsme se divili, proč jsou na Radlické, když my jsme na Smíchově,” popsal Jakub jeden z počátečních fuckupů. Zadali si s Lukášem adresu do Googlu a zjistili, že Radlická je opravdu někde jinde. Jejich adresa byla Za Ženskými domovy 125. „A to už tak trendy neznělo,” smál se Jakub. „Museli jsme vymyslet nový název. A tím je současný Radlická - kulturní sportovna,” dodal. Prostory slouží k pořádání kulturních a sportovních eventů.

Jakub také ukázal jejich první propagaci. Byla to URL jejich facebookové stránky napsaná lihovkou na zadní straně starého banneru. Když se o této offline kampani zmínili například v Mladé Frontě nebo v deníku Metro, během 14 dnů získala stránka na Facebooku přes 10 tisíc lajků.

Jakub s Lukášem chtěli v budování pokračovat a hned se pustili do hledání dalšího objektu. Tak vzniklo místo, které nese název Kavárna, co hledá jméno. Nachází se na pražském Smíchově, v ulici Stroupežnického. I tyto prostory se jim dostaly do rukou ve značně zbědovaném stavu. „Byli jsme prý jediní, kterým se objekt líbil víc v realitě než na fotkách,” řekl Jakub k fotografii objektu v původním stavu. 

 „Pro nás to byl ale obrovský posun, oproti původnímu stavu Radlické  tady bylo všechno téměř hotové,” vysvětlil, proč je prostory tolik nadchly. Rekonstrukce si ale i tak vyžádala hodně práce. Den před otevřením měli na zahradě ještě bagr a kopali kanalizaci. „Na ulici jsme si stopli zrovna projíždějícího bagristu, jestli by nám nevykopal kus kanalizace... Ve dvě ráno jsme měli hotovo a mohli jsme podnik otevřít,” popsal den před otvíračkou Jakub.

„Měli jsme energii a chtěli jsme pokračovat dál. V Holešovicích jsme objevili prostor, který měl kolem 4 000 m² a byl v ještě lepším stavu než předešlé dva domy,” ukázal na fotografiích Jakub začátky Vnitroblocku.

Nyní je tu stylová kavárna a Footshop, obchod s teniskami. Do budoucna chce Jakub s kolegy ve dvoře zprovoznit obchody, ve kterých najdete pekárnu, restauraci, tetovací salon, barber shop nebo divadelní sál.

Možná vás teď napadá, že provozování tří takto velkých projektů není úplně nejlevnější koníček. Kde získává Jakub s kolegy finance? „Na začátku jsme do projektů vkládali všechny naše našetřené peníze a hodně nám pomohla i rodina. Pak už nám ale projekty trochu přerostly přes hlavu a museli jsme využít kampaně na Hithitu,” vysvětlil Jakub.

„Nábytek také nemusí být vždy perfektní na první dobrou. Využíváme bazary nebo starší kousky, které najdeme na půdě a renovujeme je.” dodal. V současné době jsou moderní surové prostory. Mladí lidé více vyhledávají přirozené prostředí a už je tolik netáhnou sterilní kavárny. „Naše babičky se nás ale často ptají, kdy už konečně vymalujeme. My máme rádi surovost prostor, takže se k malování rozhodně nechystáme,” zmínil Jakub rozdílný pohled dvou generací.

Jakub Zajíc a Lukáš Žďárský odešli z korporátu, protože je nebavily zdlouhavé postupy a nekonečná jednání. „Bavilo nás dělat věci hned, bez dlouhého rozhodování a meetingů. Postupem času jsme ale si založili vlastní korporát a jednání máme třikrát delší než dřív,” řekl s úsměvem Jakub.

Jak se s kolegy rozhodují, jestli do objektu investují, nebo ho nechají být? „Nejdříve se nám prostor musí líbit. Teprve pak se zajímáme o to, v jaké oblasti se nachází a jestli to pro nás dává smysl nebo ne,” vysvětlil Jakub. „Celou naši pracovní cestu nás provází myšlenka Patricka Shawa: „Pouze ti, kdo vidí neviditelné, dokážou nemožné!” zakončil svou přednášku.

Kompletní prezentaci Jakuba Zajíce si můžete prohlédnout také v následujícím videozáznamu. 



Zdroj fotografií: prezentace Jakuba Zajíce