Příběh My Stealthy Freedom: Od fotky na Facebooku k získání mezinárodního ocenění v oblasti lidských práv
Každý ví, že na Facebooku fungují nejvíce lidské příběhy. Ostatně dokazují to i úspěchy stránek typu Humans of New York, kdy jsou fotografie lidí doplněny útržky z jejich životních příběhů. V některých zemích je nicméně ilegální odhalit již pouze samotnou tvář. Mluvíme pochopitelně o ženských tvářích v některých arabských zemích, které by měly být zakryté hidžábem. Mnoho žen je přesto odhaluje. Íránská novinářka Masih Alinejadová vytvořila facebookovou stránku My Stealthy Freedom právě jako platformu pro sebevyjádření odvážných žen, které běžně svou tvář na veřejnosti ukazovat nesmí. Minulý týden za to získala ocenění Women's Rights Award na Summitu pro lidská práva a demokracii pořádaném v Ženevě.
Masih Alinejadová na Summitu pro lidská práva a demokracii. Zdroj: www.facebook.com/StealthyFreedom
Všechno to prý začalo jednoduše. Masih Alinejadová jednoho dne udělala něco úplně normálního v našem prostředí, ale společensky neakceptovatelného v její zemi: vyvěsila na Facebook svou fotku bez hidžábu. Podpora, které se jí od přátel dostalo, ji překvapila a vnukla jí myšlenku, že by něco podobného mohly dělat i jiné ženy. Proto založila v květnu loňského roku stránku My Stealth Freedom, na níž publikuje fotografie jiných íránských žen bez hidžábu spolu s jejich vzkazy - v arabštině, angličtině a francouzštině.
Zdroj: www.facebook.com/StealthyFreedom
Šátek přes hlavu musí ženy na veřejnosti nosit v Íránu povinně od islámské revoluce v roce 1979, preferovaná podoba hidžábu je od té doby předmětem rozhodnutí státní moci. My Stealth Freedom není jen vzdorem a jakýmsi trucpodnikem vůči vládě, komentáře a vzkazy u jednotlivých fotografií se dotýkají šířeji toho, co to znamená být ženou v Íránu.
Zdroj: www.facebook.com/StealthyFreedom
Například pod fotografií výše je na My Stealthy Freedom vzkaz:
„Toto omezení mé svobody je mučením... Potřebuji kyslík k dýchání stejně jako vy. Z mého těla můžete vidět jen oči. A to pouze proto, aby to ochránilo VÁS od hříchu. Je nešťastné, že styl mého oblékání, stejně jako moje myšlenky a ambice, mají být přizpůsobené úrovni vaší religiozity."
Nutno dodat, že Masih Alinejadová není v bezprostředním nebezpečí díky tomu, že žije v New Yorku. Z Íránu se odstěhovala v roce 2009 poté, co se cítila v ohrožení od vlády poté, co napsala reportáže o pro-demokratických demonstracích probíhajících v daném roce jako reakce na průběh prezidentských voleb. Na rozdíl od lidí spravujících stránky typu „Humans of ..." tedy aktivně nefotografuje ženy bez hidžábu v ulicích. Ty je jí posílají samy e-mailem. Většina z nich je z Íránu, ale některé prý pocházejí i z Afghánistánu nebo Iráku.
Zdroj: www.facebook.com/StealthyFreedom
Alinejadová přitom sama není proti hidžábu jako takovému. „Chci být v Íránu se svou sestrou a matkou, které nosí džiháb. Ovšem se stejnou svobodou ho nenosit," řekla v rozhovoru pro Toronto Star a dodala: „Existuje mnoho íránských žen, které se vystavují riziku protestováním proti hidžábu. Povinný hidžáb není součástí naší kultury, je to diskriminační zákon… Postavit se mu je prvním krokem pro to, aby ženy požívaly plnou rovnoprávnost… Chci přitáhnout pozornost světa, aby se nad tím zamyslel."
Stránka dosud zaznamenala celkově přes 774 tisíc fanoušků. Pěkných pár tisíc přibylo poté, co minulý týden publikovala společnou fotografii s Alinejadovou provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová s tím, že My Stealthy Freedom je její oblíbenou stránkou.
Vše ale není tak růžové. S Alinejadová čelila i ve své emigraci výhrůžkám fyzickou likvidací a v její domovině státem ovládaná média spustila diskreditační kampaň proti její osobě. Je velmi zdatná novinářka. Již před deseti roky ve svých 28 letech odhalila velký korupční skandál mezi íránskými politiky, a stala se proto personou non grata. Součástí hanlivé kampaně je i varování íránským občanům, včetně politiků, aby se s ní nebavili. Cílem je samozřejmě to, aby bez relevantních zdrojů nemohla na dálku íránská témata pokrývat. Britskému Guardianu se svěřila v létě 2013, že jedním z výsledků je to, že s ní její otec nepromluvil tři roky.
Zároveň není třeba nikterak heroizovat Facebook jako platformu pomáhající demokratizaci. Mark Zuckerberg po pařížských útocích na redakci Charlie Hebdo sice zvolal ve svém statusu: „Je suis Charlie." Ve skutečnosti ale Facebook stahuje z oběhu obsah na žádost nedemokratických režimů velice ochotně. Svým způsobem tak stránka My Stealthy Freedom štěstí, že je tvořena v New Yorku. Kdyby se tak dělo z Iránu, pravděpodobně by ji Facebook na žádost tamní vlády umlčel.
Je nicméně dobře, že nic takového není na pořadu dne. Úspěch My Stealthy Freedom potvrzuje, že uživatele Facebooku zajímají obyčejné lidské příběhy. V případě této stránky je navíc jinde obyčejné pro ženy na fotografiích nelegální. Jedná se tak zároveň o inspirativní příběhy osobní odvahy, které mají své následovnice.
Tip redakce:
Chcete se dozvědět více o tom, jak Facebook odstraňuje obsah na žádost nedemokratických režimů. Přečtěte si o tom více v článku Mark Zuckerberg není Charlie.
