Boření tabu: Tělesně postižení jako vzor pro figuríny ve výlohách

Reklama je převážně světem dokonalosti, specielně v módním průmyslu nemají obvykle odchylky od ideálu krásy právo na existenci. Figuríny ve výlohách jsou vždycky fit, o znázornění tělesného postižení pak nemůže být ani řeč - nikdy je nenajdete na vozíku nebo s deformovanou páteří. Právě proto si tato „klišé dokonalosti" vzala na mušku nezisková organizace Pro Infirmis. V kampani nazvané „Because Who Is Perfect? Get Closer" byly vytvořeny figuríny osobností s tělesným postižením, které pak byly vystaveny na nablýskané Bahnhofstrasse ve švýcarském Curychu, a to hned ve výlohách několika obchodů WE Fashion, modissa, PKZ, Schild a Bernies.

Jako vzor pro figuríny posloužili filmový kritik Alex Oberholzer, Miss Handicap 2010 Jasmine Rechsteiner, atlet Urs Kolly, herec Erwin Aljukić a blogerka Nadja Schmid. Video níže zobrazuje proces měření postav zmíněných a seznámení s jejich „plastikovým já":

Zajímavé je především to, že figuríny nepůsobily na lidi procházející po ulici věnované obchodům nijak nepatřičně. V jednom záběru dívka na druhé straně výlohy napodobuje do boku vytočenou figurínu podle Jasmine Rechsteiner, ne protože by si chtěla vyzkoušet, jak hrozné musí být žít s takto zkroucenou páteří, ale protože se jí tato póza libí. Podtrhuje to poselství kampaně říkající, že lidé existují v mnoha velikostech a tvarech a všechny jejich podoby mohou být svým způsobem krásné.

Nápad realizovaný v souvislosti s Mezinárodním dnem osob se zdravotním postižením, který připadá na 3. prosince, v sobě má prvky geniality spočívající v jednoduchosti. Vystavením něčeho „nepatřičného" na místech, kde mají obvykle povolen vstup jen dokonalé křivky, byla upoutána pozornost k dané problematice a zároveň reakce okolí ukázaly, že přetrvávající stigmatizace není nutná.

Není to první počin v této oblasti. Například před třemi lety pózovala pro belgickou neziskovou organizaci CAP48 Tanja Kiewitz v roli modelky napodobující slavnou reklamu s Evou Herzigovou pro Wonderbra. Text pod ní přitom zůstal stejný: „Podívej se mi do očí... Řekla jsem: „Do očí."

V tomto případě měl samozřejmě reklamní text o jeden význam navíc. I díky celosvětové publicitě, která se dané fotografii dostala, vybrala tehdy zmíněná organizace ve své každodoroční sbírce 4 miliony euro – tedy téměř jedno euro na každého francouzsky mluvícího Belgičana.

Zdroje: adweek.com, globalpost.com, www.huffingtonpost.com