Národní ostuda? Slavnostní olympijské kolekci se přikládá význam, který nemá

Zdroj: ČOV / Barbora Reichová

Uvedení kolekce, kterou budou nosit čeští sportovci při slavnostním zahájení a zakončení olympiády v Tokiu, vyvolalo velké vášně a poměrně polarizované reakce. Existují lidé, kterým se odkaz na lidové tradice, ale i techniku modrotisku, líbí. A pak poměrně hlasitá skupina těch, co celou kolekci zostouzí jako absolutní blamáž.

Přidáváme níže několik komentářů, které se objevily pod naším článkem na sociálních sítích:

Negativní stanovisko ovšem vyjádřila i řada odborníků. „Zvedlo to ze židle všechny české designéry… Říkám to trochu s emocemi, nedá se tomu vyhnout. Ale když jsem to viděla, polil mě stud. Je rok 2021, olympijské hry se odehrávají ve velmi nadčasové futuristické zemi, samozřejmě se silnými tradicemi, ale to přece neznamená, že české outfity musí působit tak moc staře, nudně a bez kreativity,“ uvedla například pro Seznam Zprávy návrhářka Lenka Mulabegovič stojící za značkou Mi Fashion Label.

Olympioniky obléká již od roku 2010 společnost Alpine Pro. Jednou ze současných konstruktivních kritik je to, že zvolený design nevychází z veřejné soutěže, ale je čistě na výrobci. Předpokládáme přitom pochopitelně součinnost s Českým olympijským výborem stojícím za prvotním zadáním, ale výsledná podoba je primárně odrazem myšlenky vybraného návrháře. Je dost možné, že by veřejná soutěž přinášela méně kontroverzní výsledky. Pokud je cílem být „slušivý a neurazit“, byl by to pravděpodobně ideální postup. Je to ale ten skutečný cíl?

Slavnostní zahájení her je show, při které se čeká na zažehnutí olympijského ohně na hlavním stadionu, ale přečkání nástupu všech zemí je do značné míry tou nejnudnější součástí celého přenosu. Ten je obvykle doprovázen celou řadou dalších uměleckých vystoupení, aby diváci neodpadli. Oblečení jednotlivých národů není už jen pro vysokou sledovanost přenosu třeba brát na lehkou váhu. Na druhou stranu si je bláhové myslet, že zrovna při tomto pochodu po atletickém oválu, kdy každá z letos 206 národních reprezentací dostane plnou pozornost kamer maximálně v řádu jednotek minut, se tvoří národní ostuda.

Zapamatovatelnost pro dokonalý střih nebo kvalitu materiálu nehrozí. Pokud je cílem upoutání pozornosti, tak se musí jít více na první dobrou.

Zahrajme si hru.

Vzpomenete si na nějakou minulou zahraniční olympijskou kolekci, která vás skutečně pozitivně překvapila? A pak také na tu, co vás popudila či naštvala, a vztáhli jste pak tyto emoce na celou dotyčnou zemi?

Troufám si tvrdit, že odpovědí na obě otázky bude u absolutní většiny čtenářů jasné: „Ne.“

A vybavíte si předchozí české slavnostní olympijské kolekce?

Autor tohoto textu vylovil z paměti pohled na českou výpravu na oválu londýnského Olympijského stadionu. Jasně na něm vidí jen jakoby barvou zcákané tmavě modré holínky, ve skutečnosti přitom šlo o linie z obrazu Františka Kupky Dvoubarevná fuga. Další otisk v šedé kůře mozkové se nekoná. Mimochodem ony holínky, které byly součástí kolekce od oděvní značky E.Daniely, to schytaly v Česku z mnoha stran jako projev vidláctví, zatímco v zahraničním tisku převažovala chvála za český smysl pro humor. Jako merch byly prodejním trhákem, který Alpine Pro vyprodal do dvou týdnů.  „Šli jsme do rizika. Ale řekli jsme si, že nesmíme být jedna ze 204 zemí, ale země, která bude od začátku svítit... Na zahájení to perfektně klaplo. Angličani si na něm dokázali udělat srandu sami ze sebe, což fungovalo s naším konceptem," pochvaloval si pro Deník Sport přijetí kolekce tehdejší místopředseda (a nyní předseda) Českého olympijského výboru, Jiří Kejval.   


Zdroj: Česká televize


Zdroj: ČOV

Přiznejme si to. Tzv. promenáda národů je zdlouhavou součástí velmi drahého zábavního programu. Nejde o žádné závody v důstojnosti a vysoké krejčovině, mnohem více jde o to zaujmout. Není to vyhlášení Nobelových cen, to už spíš (světovější) Eurovize.

Pár tisíců Čechů se možná u televize za naši reprezentaci zastydí s tím, že se dívá na pseudo-folklórní soubor, který si někde zapomněl nástroje. Mnohem významnější, a především zapamatovatelnější újmy či zisky na národní pověsti se ale odehrají na sportovních hřištích.

Odkaz olympijského oblečení je výrazně trvalejší u jeho běžnější „vycházkové“ varianty. Ta především se prodává jako merch a fanoušci toto oblečení a doplňky nosí i roky poté v běžných životních situacích.  V tomto případě má naše ryze konzervativní kolekce s nápady manifestovanými v pouhých detailech velkou šanci na komerční úspěch.

Zdroj: ČOV

Dva přístupy ze zahraničí: astronauti a džíska

Na závěr se pojďme podívat na severoamerický kontinent a dva příklady, které jsou doslova jako den a noc. Nebo jako čisté nebe a peklo pokapané javorovým sirupem.

Americké reprezentanty dlouhodobě obléká Ralph Lauren. Jistě jim to vše krásně sedí a vypadá to na fotografiích dobře. Jejich nástupová kolekce se skládá z modrobílého pruhovaného svetru, modrého blejzru, skinny džín a pásku v národních barvách, který vznikl z recyklovaných plastových lahví.