Směrnice EU o autorském právu má finální podobu. Paradoxně může znamenat ohrožení médií

Chystaná směrnice Evropského parlamentu (EP) o autorském právu na jednotném digitálním trhu se dočkala své finální podoby a čeká na schválení poté, co prošla trialogem. To znamená, že EP, Rada EU a Evropská komise se dohodly na kompromisní podobě legislativy, o které budou dvě prvně jmenované instituce hlasovat. Pokud ke schválení dojde, vejdou v platnost rovněž povinnosti plynoucí z kontroverzních článků 11 a 13. Podle mnohých to znamená konec internetu, jak jej známe.

Legislativa vzniká na popud velkých tvůrců obsahu a je zaštiťujících organizací, které mají pocit, že je duopol Facebook — Google okrádá o výdělky. Prostě jen tím, že uživatelé chodí na jejich služby v mnohém za tím, aby konzumovali obsah a zpravodajství, přičemž obzvláště u toho druhého jim stačí titulky a perexy ve feedu. Změnu tohoto stavu má nyní zajistit směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, kterou s téměř 200 hlasy odsouhlasili členové Evropského parlamentu. Měla by být řešením sporných bodů týkajících se autorských práv v online světě a rovněž navrhnout spravedlivé odměňování tvůrců.

Výkonný ředitel Unie vydavatelů, Václav Mach, se například po schválení směrnice v Evropském parlamentu v září minulého roku vyjádřil následovně:

„Schválení směrnice je významnou součástí reformy, kterou evropská legislativa reaguje na změny v evropské ekonomice a společnosti, kde se stále intenzivněji prosazují digitální technologie, které mění některé dosavadní obvyklé vztahy, a proto je třeba na ně reagovat. Přijetí návrhu směrnice Unie vydavatelů vítá.”

Odpůrci však zastávají názor, že gigantům ani tato regulace neuškodí a její schválení výrazně poškodí všechny malé a střední podniky.

Neoficiální finální podobu aktuálního textu legislativy zveřejnila německá pirátská europoslankyně Julia Reda. Z její interpretace pak také vychází následující popis možných dopadů plánované legislativy.

Článek 13: Upload filters 

Článek stanovuje odpovědnost platforem za publikovaný obsah. Téměř všechny webové stránky (s výjimkou velmi malých a nově vzniklých) se budou muset ze všech sil snažit zabránit publikování neautorizované kopie obsahu, který jeho vlastník registroval. Což zjednodušeně znamená vyvarovat se kopírování jakéhokoliv registrovaného obsahu. V důsledku jim tak nezbyde nic jiného, než používat speciální filtry pro nahrávání obsahu, které jsou jednak drahé a druhak mají vysokou chybovost.

Pokud navíc soud shledá, že jejich snahy o zabránění porušování autorských práv nebyly dostatečné, budou za porušení práv přímo odpovědné dané stránky. Ve snaze se tomu vyvarovat pak budou využívat taková opatření, která mohou mít zásadní dopad na svobodu slova na internetu.

Článek 11 aneb tzv. „daň z odkazu”

Článek by měl chránit vydavatele před ušlým ziskem v důsledku sdílení jimi vytvořeného obsahu giganty, jakými jsou Google či Facebook. Stanovuje, že kopírování více než „jednotlivých slov nebo velmi krátkých pasáží” bude vyžadovat licenci od autora daného textu. Zatím však není známo, nakolik krátké mají tyto „velmi krátké” pasáže být. Pokud směrnice vejde v platnost, budou o tom rozhodovat dílčí státy samy.

Co to znamená pro internet?

O článku 11 se mluví symbolicky jako o jakési „dani z odkazu”. Její reálné fungování je ale sporné. I v evropském prostoru máme dokonce příklady, že podobná regulace nefunguje. Ve Španělsku Google odmítl platit za poskytované linky na žurnalistický obsah a v roce 2014 vypnul ve Španělsku službu Google News. Výsledkem byl dramatický pokles organické návštěvnosti médií, přičemž nejhůře byla zasažena ta menší. K podobnému pokusu došlo krátce předtím v Německu, přičemž přinesl také negativní důsledky.

Existuje tak velká obava, že Google, Facebook a v českém kontextu třeba i Seznam.cz si nebudou komplikovat situaci a snippety obsahu médií jednoduše zruší. Tito velikáni to přežijí, mnohá média budou mít ovšem vážné problémy.   

Návrh směrnice nyní čeká na schválení Radou EU a Evropského parlamentu. Pokud se tak stane, členské státy budou mít dva roky na její zapracování do legislativy.

Celý návrh směrnice je k nahlédnutí zde.

Zdroje: juliareda.eu, techdirt, eur-lex