Vládní kampaň 'Moje vlajka' vyvrcholila 28. října. Měla podpořit hrdost občanů na republiku

Zdroj:  Odbor strategické komunikace

Včera 28. října 2024 v den oslav české státnosti vyvrcholila kampaň Moje vlajka. Jejím cílem bylo dle vládní tiskové zprávy „podpořit hrdost občanů na svoji republiku a ukázat jim, že žijí v krásné a sebevědomé zemi, kde stojí za to žít“.

Hlavním hybatelem kampaně byl Odbor strategické komunikace (dále stratkom) vedený Otakarem Foltýnem, zapojila se do něj ale řada ministerstev i českých ambasád v zahraničí. Symbol hrdosti na Českou republiku představovalo vystavení vlajky. „Strategická komunikace bude propagovat hodnoty, na nichž stojí Česká republika. Právě ty reprezentuje česká vlajka. Ta proto patří do rukou patriotů, pro něž je slovy Masaryka vlastenectví láskou k vlastní zemi, ne nenávistí vůči jiným,“ uvedl v tiskové zprávě Otakar Foltýn.

Kampaň v něčem můžeme brát jako snahu „vzít si vlajku zpátky“. Již pěknou řádku let je totiž česká vlajka na profilové fotce na sociálních sítích spíše znakem nedůvěry v demokratický systém. Technicky si jde přidat vlajku k profilovce na Facebooku od roku 2017, velký nárůst výskytu té české přišel v době protipandemických opatření v letech 2020 a 2021. Mezi jejími nositeli jsou lidé, kteří ani tak nevyjadřují hrdost na Českou republiku, spíše se proti ní vymezují. A přitom tím signalizují (jednotlivě nebo zároveň) svou podporu Rusku, odpor vůči EU a NATO, stejně jako proti očkování či existenci Covid-19 nebo třeba i nostalgii po Československu před rokem 1993 tak silnou, že odmítají její rozpad a ČR jako nástupnický stát.

Účty „Strategické komunikace ČR“ během minulého týdne kampaň odstartovaly videem, v němž najdete v úvodu i celebritu.

Následovalo několik příspěvků souvisejících s českou vlajkou, třeba o historii jejího vzniku a její symbolice.

Nebo informace o tom, jak vlajku věšet svisle.

Nás nejvíce baví pohled na českou vlaku od žáků 8. třídy, zejména půllitr v národních barvách.

Nechyběly ani místa po celé republice, kde se mohli lidé vyfotit s vlajkou, a získat za to odznáček.

„Dali jsme si za cíl být vlajkovou lodí strategické komunikace. Za dva roky působení se oddělení strategické komunikace MZV dostalo do role, kdy sdílí zkušenosti a inspiruje ostatní země. Ministerstvo zahraničí se aktivně zapojilo do kampaně Moje vlajka, ve spolupráci s Českými centry jsme poslali boxy s českou vlajkou a odznáčkem do sedmi destinací, od Hanoje po Bratislavu. Více než 60 zastupitelských úřadů z celého světa se na kampani podílí, sdílí fotografie a videa z míst, kde působí,“ uvedl v tiskové zprávě ministr zahraničních věcí Jan Lipavský. A i díky popsané pomoci pravděpodobně vzniklo následující video s lidmi ze všech koutů světa vyznávajícími se ze svého vztahu k České republice.

Do kampaně se zapojil v pondělí 28. října i Úřad vlády a v rámci dne otevřených dveří Strakovy akademie nabídl návštěvníkům pamětní knihu, kam mohl každý napsat své přání republice. Lidé se tak mohli vyfotit se státní vlajkou a odnést si na památku odznak se symbolem oslav. Večer se pak budova Strakovy akademie rozzářila v barvách trikolory.

Bude to stačit k nastartování české hrdosti?

Tato akce minimálně posloužila jako ukázka koordinované součinnosti. „Stratkom“ reálně fungující od letošního léta má velmi nízké počty sledujících na všech sociálních sítích. Vládní ministerstva příspěvky sdílela a repostovala, takže například na X se hlavní kampaňové video s Vavřincem Hradílkem v době psaní tohoto článku dostalo 67 tisíc zhlédnutí a kampaňové příspěvky agregovaně se pohybují v nižších stovkách tisíc.

Skutečný dosah nastartují spíše osobnosti a v tomto případě by nemusely být zdaleka jen politické. Do tak univerzálního poselství by tak šlo jistě zapojit mnohem více celebrit, než je bývalý kajakář a účastník StarDance Vavřinec Hradílek. Sportovci a umělci různého zaměření by pak mohli poselství dostat do více sfér společnosti než do jejích (omlouváme se předem za ty termíny) „pravdo-láskařkých“ a „pražsko-kavárenských“ segmentů.

Hashtag #mojevlajka na Facebooku, Instagramu a X vykazuje využití agregovaně na všech sítích dohromady v nižších stovkách a odhadem jde o příspěvky běžných uživatelů v méně než v polovině případů. Jde tak o ukázku, jaký „výtlak“ dokáže mít kampaň spojená s tématem, které nemá moc třecích linií. Už jen díky tomu, že k hrdosti na vlajku si každý může dosadit něco jiného.

Přesto si umíme představit, že kampaň nevyhovovala v úvodu článku popsaným skupinám lidí, kteří se na sociálních médiích ohánějí českou vlajkou běžně. Jistě ji „prokoukli“ už tím, že byla sdílená ministerstvy, vládními politiky a obecně institucemi spojenými se systémem.

Samozřejmě podobná akce mohla těžko změnit jejich myšlení a stačit k povzbuzení „propagování hodnot, na nichž stojí Česká republika“. Zapomeňte na to, že by české vlaječky na sítích přestaly fungovat jako poznávací znamení antisystémových sympatizantů.

Ostatně právě u příležitosti 28. října se o to pokusili i sympatizanti vlády před 2 lety s iniciativou #BeremeSiVlajkuZpět, v jejímž rámci si lidé začali přidávat na profilovku na Facebooku graficky jinak zpracovanou českou vlajku než ti „antisystémoví“.

Matěj - starosta z Tetína / X.com

Bez rozkliku profilu ale nebyl ve vlajkách poznat rozdíl a pohled na „sociálně-mediální vlajkonoše“ jako na falešné vlastence se tím nijak nezměnil. Je naivní myslet si, že aktuální kampaň stratkomu na to mohla pomýšlet na víc než na pár dnů na konci října… navíc se zdá, že ani výskytem hashtagu #mojevlajka ty, proti kterým se vymezuje, nezastíní.

Na druhou stranu je to pořád lepší, než když před 2 lety touto dobou přišel Vít Rakušan s komunikačním gestem placeným z rozpočtu jeho Ministerstva vnitra ztělesněným velkoformátovým Putinem v pytli na mrtvoly pověšeným mezi českou a ukrajinskou vlajkou. Tehdy se pak i jeho vládní kolegové v médiích přeli o tom, zdali a jak moc to bylo přes čáru.

Nyní je vidět koordinovaný přístup a jednotná komunikace se snahou o synergické efekty. Nejde o zanedbatelný počin, ale to samotné k naplnění ambiciózních úkolů stratkomu, rozhodně stačit nebude.