Konference Restart myšlení 2018: Martin Wichterle a jeho podnikatelské restarty v oblasti geologie, průmyslu a sklářství

Martin Wichterle na Konferenci Restart myšlení 2018. Zdroj: www.flickr.com

Jedním z přednášejících letošního ročníku konference Restart myšlení 2018 byl také Martin Wichterle. Vnuk vynálezce kontaktních čoček si během svého podnikání v oblasti geologie, strojírenství a sklářství zažil celou řadu restartů. Tím nejhorším je pro něj ale prý vstávání.

Svůj profesní život zahájil absolvent geologie na Přírodovědecké fakultě UK v porevolučním období roku 1990. „Byla to úžasná doba na rozjezd podnikání. Myslím, že už se nebude nikdy opakovat. Domluvili jsme se s přáteli v hospodě a začínali na zelené louce,” začal vyprávění o rozjezdu své kariéry. Díky firmě Ecochem pak strávil 11 let geologickými výzkumy nejen v Čechách, ale také v zahraničí. Úspěšné podnikání v jihovýchodní Asii mu překazila krize. Zahraniční společnosti přišly o zakázky a Singapur postupně opustily, Wichterle s kolegy je následoval za dva roky. „Akorát když jsme odlétali ze Singapuru, Američané se zase vraceli a rozjížděli byznys nanovo. Možná je ta schopnost opustit myšlenku a ve správný čas se k ní vrátit cílem k úspěšnému podnikání,” dodal s úsměvem.

Obnovení rodinné značky WIKOV

V roce 2001 prodal společnost Dennisu Kozlowskému, který byl zanedlouho poté obžalován ze zpronevěry. Tento obchod však Wichterlemu poskytl dostatek finančních prostředků pro další restart. „Spadly ze mě závazky, byl jsem sám, bez odpovědnosti za další lidi. Hledal jsem si novou kancelář a bylo to zase objevování něčeho nového. Ještě někdy bych to chtěl znovu prožít”, přiznal.

Martin Wichterle na konferenci Restart myšlení 2018 představil produkty značky Wikov. Zdroj: www.flickr.com

Díky jeho chemickým laboratořím se mu naskytla příležitost nahlédnout do strojírenství. Jako dle svých slov netechnický typ dlouho odolával, ale tradice českého strojírenství byla jedním z důvodů, proč se nakonec rozhodl fabriky navštívit a zanedlouho poté už hledal pro své nově nabyté společnosti vhodné jméno. Rozhodl se vrátit v čase do dob, kdy jeho prapraděd v 19. století založil firmu na průmyslové stroje a dohledal současného vlastníka značky WIKOV. Všechny své továrny tak sjednotil pod touto značkou. Své kariérní veletoče ovšem nepovažuje za tak výjimečné:

„Žijeme v úžasné době. Lidé žijící v první polovině 20. století procházeli restarty každou chvíli. Revoluce, války a krize. Museli se porvat s prostředím a dobou. Naše restarty jsou oproti tomu jednoduché.”

Přesto pro něj vstup do tohoto odvětví nebyl jednoduchý. Všechny své firmy rozjížděl dle svých slov prakticky ve sklepě a najednou přišel do obřích celků se staletou historií, kde byli lidé zvyklí fungovat určitým způsobem. „Změnit to bylo velmi náročné, až nemožné. Snažil jsem se měnit i takové věci jako je dress code a vysvětloval ajťákům, že se v práci nemají přezouvat do bačkůrek,” popisoval. Další nepříjemný byť úsměvný problém představovala pracovní doba. „Ve fabrikách se dělalo od šesti, většina tam přicházela ještě dřív. No a pak mi začali pomalu volat...vždycky třeba počkali tak do čtvrt,” dodal s úsměvem. „Já jsem se pak musel tvářit, že jsem vlastně už strašně dlouho vzhůru a to bylo dost náročné.”

Podnikání mu také umožnilo poznat cizí kultury. „Musíte si uvědomit, že jednáte s jiným národem a že každý má svá traumata,” uvedl. Dal k dobru také humornou příhodu z Německa, kde měl s kolegou podepsat velkou zakázku. „Šli jsme už jen na přátelskou večeři a bavili se o nebyznysových věcech. Zmínil jsem se jim, že jsem geolog a mimo jiné jsem se zabýval těžbou Vltavínu. Vyprávěl jsem, že Vltavíny vznikly tak, že do Bavorska dopadl meteorit, skelná hmota vystřelila do vesmíru a dopadla do jižních Čech. Jim to přišlo strašně zajímavé, ale jen do chvíle, kdy jim můj kolega řekl bravurní němčinou větu 'Das war die erste Bombardierung des tschechisches Gebiet von den Deutschen' (v překladu: To bylo první bombardování českého území Němci. pozn.red.) a začal se tomu neskutečně smát. Němci se samozřejmě nesmáli, neřekli už ani slovo a nic si od nás nekoupili. Od té doby si pečlivě rozmýšlím, co komu můžu říct a kdy mám naopak mlčet.” 

Od převodovek k horské boudě

Svým podnikáním zasáhl také do oblasti horského života. Jako velký milovník Krkonoš si pořídil horskou Vrbatovu boudu a snažil se o změnu přístupu horalů. Největší potíž byla s jídelním lístkem.  „Já jsem toužil po tom, aby se tam prodávalo něco dobrého a oni se mě snažili přesvědčit, že český lid nechce nic jiného než pigi čaj, párek v rohlíku a tatranku.” Po zhruba osmi letech se však objevili noví správci, kteří přinesli změnu, se kterou se zvedl i počet návštěvníků i tržby. 

Vrbatova bouda v Krkonoších. Zdroj: www.tyden.cz

Krkonošská drsná příroda je pro Martina Wichterleho místem, kam lidé jezdí za svými osobními restarty často. S úsměvem dodal, že se po horách pohybuje spousta zvláštních lidí.  „Lucie Bílá zpívá, že se všichni šílenci plazí po Petříně. Já mám pocit,  že se plazí po Krkonoších. Lidé tam jezdí v zimě na kole a zahrabávají se do sněhu, tahají za sebou různé předměty, jako jsou třeba pneumatiky. Jednou jsem se takhle bavil s Petrem Sýkorou o tom, že jsem tam potkal člověka na běžkách, co za sebou táhl kánoi. Říkal jsem si, že se s tím plazí nahoru, aby ho to brzdilo, to je jasné, ale jak s tím sjíždí dolů? Ta kánoi ho musí zákonitě předjet. A on mi na to řekl: ' To jsem byl já'. Člověk tam narazí na neuvěřitelné příběhy.”

Investice do skla

Zatím (a podle jeho slov poslední) oblastí, ve které se realizuje, je sklářství. Začalo to prý úplně stejně. Zase se nechtěl jet podívat do továrny, protože mu bylo jasné, že se mu to bude líbit. A zalíbilo se mu to natolik, že odkoupil sklárnu Bomma, specializující se především na produkci svítidel. 

Martin Wichterle na konferenci Restart myšlení 2018. Zdroj: www.flickr.com

Od toho byl pak krůček k nižborské sklárně Rückl. Ta má za sebou více než 300 letý odkaz. Jméno skláře Cirkla z Dietlova seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře je prý přesmyčkou jména Rückl. Vybudovat sklárnu od základů bylo náročné fyzicky, psychicky i finančně.  „Byly tady nějaké zmínky o charitativních projektech. K tomu se touto činností směle řadím,” dodal se smíchem.

Sklo má pro něj ale své kouzlo nejen díky svým až démonickým vlastnostem, ale také právě díky dlouholeté tradici, na kterou úspěšný podnikatel navázal. Stojí si však za tím, že se tím kapitola jeho podnikání uzavírá a žádného dalšího počinu se od něj nedočkáme. Alespoň pokud se nezajede podívat na další zajímavou továrnu.

Celou prezentaci Martina Wichterleho si můžete prohlédnout níže: 

Zdroje: restart-mysleni.cz, wikov.com, ruckl.cz, bomma.cz