PR skandál Aneb domnělá soulož ve Čtyřlístku a její důsledky
Tak nám zabili Myšpulína, teda Fencla. Přesněji nakladatelství Čtyřlístek vydávající stejnojmenný tradiční dětský komiks oznámilo, že rozvázalo pracovní poměr se svým kreslířem a scénáristou Bohumilem Fenclem. Stalo se tak čtyři dny poté, co bylo na Facebooku upozorněno na to, že se na jedné ze stran Čtyřlístku objevil náznak sexuální aktu. Eskalace této situace a její vyústění vypovídá o tom, jak snadno v dnešní době značky podléhají někdy i domnělým požadavkům lynčujícího davu v sociálních médiích.
2. ledna odstartoval povyk Martin Šinkovský, novinář a mimochodem také autor zabývající se dětskou tvorbou. Publikoval na svém facebookovém profilu printscreen scény z příběhu BINKY s tímto komentářem: „Tak si listuju Čtyřlístkem (dvojčíslo 589-590) z letošního roku... Vidím to jen já, nebo i někdo další?" K tomu označil detail muže a ženy jedoucí na zadním sedadle auta a starší ženu vyklánějící se z okna.
Zdroj: Facebook / Martin Šinkovský
Možná to v tom vidíte, možná ne. Já jsem se po prvním hledání pouze rozčílil s tím, že identifikovat děj na zadním sedadle automobilu jako felaci je sice možné, ale stejně tak jsou k dispozici i alternativní výklady. Třeba to, že ženě něco spadlo na podlahu, zavazuje si tkaničku, nebo sice dala hlavu svému muži na klín, ale ten ji pouze hladí po vlasech a konejší ji, že to bude všechno dobré. Interpretace záleží asi na tom, zdali vídáte častěji porno, nebo romantické filmy.
Scénu s domnělým „sexem zezadu" u paní jsem pak první den ani nepostřehl.
Ano, lze namítat, že mé omezené kognitivní schopnosti neznamenají, že je vše v pořádku. V komentářích pod uvedeným příspěvkem se objevila tvrzení poukazující na další sprosťárničky v jiných číslech. Korál či vodní rostlina na tomto snímku je prý příliš falická.
A zde v detailu si zase někdo na pláži uplácal v písku reliéf ženských prsou.
Poslední příklad je pravda poněkud zřetelnější. Připusťme, že Bohumil Fencl si tu a tam podobné náznaky s volnější interpretací neodpustil. Obhájci jevu schovaných legrácek, jež se v anglosaském světě označují jako easter eggs (velikonoční vajíčka), říkají, že jde o nevinnou zábavu, kterou možná poznají dospělí, nikoliv však děti, jimž ještě chybí „hříšná mysl". Do této skupiny patří například známý grafik Petr Staníček, který pod původním příspěvkem Martina Šinkovského napsal:
„Vždyť je to vlastně milé a zábavné. Taková hra: vtip pro dospělé, který děti zaručeně neodhalí. Mně to baví a tohle bych kupoval i svým dcerám v „kritickém věku" – protože to považuju jen za zábavné a nijak nebezpečné."
Samozřejmě ale existují i lidé, kteří to jako nic humorného nevnímají. A je svaté právo nakladatelství Čtyřlístek, že to jeho vedení cítí podobně. Na základě toho pak vydalo toto prohlášení oznamující ukončení pracovního poměru s Bohumilem Fenclem.
Formulaci „svaté právo" jsem použil záměrně. Vystihuje totiž míru fatalismu, s jakou značky berou své PR přešlapy. Obzvláště v sociálních médiích to ale je často přehnaný přístup. „Rychle si nasypat popel na hlavu a vyvodit důsledky," je radou, jež najdete v každé příručce krizové komunikace. A je ve své podstatě správná. Liší se ovšem potřebná míra, s jakou intenzitou musí značky bít pomyslnou „devítiocasou kočkou" sebe nebo identifikovaného viníka.
„Vyhodili jsme ho na hodinu, s panem / paní XY jsme se rozloučili, už s ním nebudeme spolupracovat," jsme slyšeli po přešlapech nejen v sociálních médiích mnohokrát. V obzvláště exponovaných případech (Viz tzv. startupově sexistická „Čurda gate") se dokonce vyskytnou i nezainteresované strany ze stejného odvětví, které si s chutí zakřičí: „Nikdy jsme s ním nespolupracovali a oznamuje, že nebudeme ani v budoucnu. Fuj ho!" Jedná se ale o krátkozraký přístup. Jedním z dalších pravdivých mouder osvědčených praxí je, že chybu s největší pravděpodobností neudělá ten, kdo ji již učinil a plně si uvědomuje, co udělal špatně. X-tý social media manažer, který nebyl v kontaktu s dalším internetovým trollem předpisově asertivní, pročež skončil na nástěnce hanby Daniela Dočekala, ale i Bohumil Fencl by mohli svou práci a pravděpodobně i zcela dle představ svých zaměstnavatelů zastávat nadále pouze s klepnutím přes prsty, třeba v podobě pokuty či s varováním: „Ještě jednou a dost."
Jedna z karikatur scény z Čtyřlístku, v které jsou ti špatní samozřejmě uprchlíci... a nevkusná růžová pracovní deska. Zdroj: Facebook / Jan Brbla Bažant
Je skutečností, že v krizové komunikaci je vděčnou taktikou distancování se od problému tím, že se nalezne beránek, jenž se obřadně obětuje. Forma obětiny ale může ve většině případů nabývat podoby: „Udělali jsme chybu. Už se to nestane, již jsme vyvodili personální důsledky," bez nutnosti další specifikace. Jde spíše o rychlost a upřímnost omluvy a přiznání chyby než o to, aby se ze schodů od ředitelovy pracovny kutálely hlavy a nechávaly za sebou krvavé cákance. Vedení mnoha firem nedokáže odhadnout, jaká je povaha krizové situace, a přistupuje tak automaticky k těm nejráznějším krokům.
Kauzu Čtyřlístku bych hodnotil zcela jinak, kdyby se odehrála například v Polsku. Zde ovšem nemluvíme o rozčílených reakcích vlivné církve a sepisování petic od rodičů rušících masově předplatné. Jde o další škodolibou pěnu dní na Facebooku v zemi, jejíž národ byl již v minulosti trefně nazván smějícími se bestiemi. Šlo o zábavu pro omezený okruh lidí na pár dní, při níž se nakonec dostalo i na karikatury původního komiksu nabízející interpretace, v nichž figurují Ilumináti a pochopitelně i uprchlíci. Karavana facebookového humoru a kuriozit se posune zhruba někdy pozítří dál, zkušený kreslíř a scénárista ale bude pořád bez práce. Může za to pochopitelně on sám, ale také zbytečně přehnaná reakce. Ta je navíc v případě vymezení se proti sexuálním náznakům od nakladatelství, jehož nejznámější komiksoví hrdinové nesou jména Bobík, Pinďa, Fifinka a Myšpulín, poněkud pokrytecká.
