Pomohli byste mrznoucí dívce na ulici? Sociální experiment organizace SOS dětské vesničky dojímá

Děti ve válce? Děti bez domova? Mnoho lidí nic takového nedojímá do chvíle, dokud nejde o jejich nejbližší okolí nebo dokonce pouze o jejich vlastní potomky. Z pohledu organizací, které se snaží dětem v popsaných situacích pomocí, je často nejúčinnější formou komunikace místo konfrontaces co největším zlem na dálku spíše zprostředkování pocitu potřeby pomoci skutečně nablízko. A přesně na tom stojí i aktuální kampaň Největší sbírka neziskové organizace SOS dětské vesničky.

Ta přišla s videem sociálního experimentu. V průběhu aktuálního zimního počasí vypustili pouze v mikině ven do zimy malou holčičku, která se očividně třásla chladem. Umí Češi pomáhat? Podívejte se, jak to dopadlo.

Ano, lidé se zachovali lidsky. Do 2 minut měla holčička na sobě cizí bundu a někdo se zajímal o to, proč je venku sama a bez dostatečného oblečení. A to ve více případech. Spot apeluje na to, že tu jsou tisíce lidí, kteří za zdmi ústavů vidět nejsou, přesto trpí tím, že vyrůstají bez rodiny.

Následuje samozřejmě výzva k daru a link na landing page kampaně s dalším videem, které ukazuje, že v Česku už máme s podobnými experimenty zkušenost. Ještě před 50 lety za dob hlubokého komunismu dal žurnalista Jiří Fajrajzl do novin inzerát, že vymění luxusní Fiat 850 za dítě. Nezůstal přitom bohužel bez odezvy. Ta poté naštěstí přispěla i k celospolečenské debatě o problematice opuštěných dětí.

Současný sociální experiment natočil režisér Jan Látal, který je zároveň autorem konceptu a také všech dalších spotů zahrnutých do letošní kampaně. Využít období adventu je pro mnoho pomáhajících organizací závislých na štědrosti a empatii donorů důležité. „O Vánocích jsou lidé bezesporu nejštědřejší, je to nejlepší příležitost oslovit nové dárce,“ uvádí pro Marketing Journal vedoucí oddělení fundraisingu pro SOS dětské vesničky, Jana Šagátová. Zároveň ale dodává:

„Dary spojené s Vánocemi ale přesto tvoří necelých dvacet procent z ročního objemu. Je pro nás velmi důležité finančně zajistit poskytování péče po celý rok, takže naše úsilí o získávání darů musí být intenzivní neustále, byť kanály se během roku trochu liší.“

Tato kampaň zatím funguje skvěle. Má již přes 2 tisíce sdílení. PR specialistka SOS dětských vesniček, Michaela Poláková, dodává, že jim lidé píšou, jak jsou dojatí.  

Samotný koncept kampaně není originální a přiznává to i Michaela Poláková. Před 5 lety v Norsku vznikla kampaň norské neziskové organizace SOS Mayday, která se s ní snažila získat financování humanitární pomoci pro Sýrii, v tu dobu konkrétně i zimních bund dětem ve městech Damašek a Allepo.

Poučení bylo tehdy jednoduché. Když považujete za něco přirozeného pomoci klukovi v Norsku na lavičce, proč nedáte třeba starou bundu i dětem v Sýrii, které žijí ve strachu a často i v rozbitých domech bez topení?

Česká verze se liší de facto jen na závěr deklarovaným účelem. Jde ovšem o inspiraci pobočkou stejné organizace v jiné zemi. Navíc tu nejde o soutěž v kreativitě. Více než kde jinde tu platí údajné moudro Davida Ogilvyho: „Lepší okopírovaná skvělá reklama než původní, ale slabá.“