Tohle není koloběžka, ale židle! Designéři našli využití pro vyhozené 'elektroběžky'

Sdílené elektrokoloběžky jsou inzerovány jako ekologický způsob dopravy pro každého, který vytlačuje auta z center měst. V realitě ale často překáží a stávají se nezřídka obětí „zločinů z nenávisti“, svůj konec najdou zlomené u popelnic nebo přímo ve vodních kanálech. Řeka ve švédském Malmö proto skrývá nejrůznější „poklady“. Najdete v ní vyřazené nákupní vozíky, kola či nefunkční koloběžky, které ve vodě leží třeba i dva roky. Mnoho lidí by je označilo za nechutné odpadky, ale pro designéry to mohou být poklady.

Mladé designérské studio Andra Formen spolupracovalo s potápěči, kteří vylovili z vodního kanálu v Malmö asi 20 rozbitých koloběžek. Poté je rozebrali na jednotlivé díly, a vytvořili tak stavebnici rozličných dílů, z nichž lze s dostatečně bujnou fantazií sestavit jedinečné kusy nábytku. Sbírka zahrnuje lampy, hydroponický květináč, židli nebo třeba velký gril – a to vše je vyrobeno z upcyklovaných řídítek a dalších komponentů ze sdílených koloběžek Tier, Lime a Voi.

Společnosti vyrábějící elektrické koloběžky je často prezentují jako šetrné k životnímu prostředí, právě proto, že jsou elektrické, a že jejich sdílení snižuje počet aut ve městech. Jenže to dle švédského příkladu není tak přímočaré. Často se bohužel setkáváme s vandalismem a pohozenými kousky na nejméně příhodných místech. Od pražské Vltavy přes oaklandské jezero Merritt až po kanály v Malmö končí koloběžky na dně městských vodních toků, kde se bohužel ve vodě louhují toxické lithiové baterie a znečišťují ji.

„Na některých koloběžkách dokonce rostly škeble," říká Christian Svensson, který spolu s dalšími třemi designéry založil firmu Andra Formen. Po jejich výlovu rozebrali každičký kousek (a bylo to tedy opravdu výzva) a začali v jednotlivých komponentech hledat inspiraci. „Snažili jsme se zůstat věrní tvarům koloběžek. Některé mají dokonce promáčkliny a škrábance, a barvitě tak vyprávějí příběh o tom, jaký život předtím vedly,“ říká návrhář Oskar Olsson.

Umělci použili ke spojení některých součástek 3D tisk, ale většinou se snažili znovu využít jednotlivé díly koloběžek. Například pro stojací lampu použil Jingbei Zheng vybitou baterii – nejtěžší součást koloběžky, aby lampu zatížil. A na židli zas Peder Nilsson využil sedm různých koloběžek: nohy jsou vyrobeny ze dvou řídítek Bolt a dvou řídítek Tier; sedadlo a opěradlo jsou vyrobeny z krytů. Celé dílo je poskládané z kusů koloběžek Voi. 

Nemůžete bez nich být? Studio prodává jednotlivé kusy na svých webových stránkách (ceny se pohybují od 200 do přibližně 800 dolarů). „Chtěli jsme ukázat, že i odpad se dá nějak kreativně využít a nemusí skončit na skládce," říká Svensson. Třeba si ze studia vezmou inspiraci čeští designéři, protože jak jsme avizovali výše, tento problém netrápí jen Švédsko. Ve Vltavě totiž také najdete tyhle železné žraloky, kteří jen čekají, až na ně narazí chudinky jiné ryby. A kdyby jen tam, občas se nějaká ta koloběžka najde dokonce v koruně stromů.  

Zdroje: Fast Company, Andra Formen, Design Milk