Že dvacátníci nemohou být v krizi? Reklama na novou knihu vás přesvědčí o opaku
Generace dnešních pětadvacetiletých to nemá jednoduché. Ukončení vysoké školy, obtížné hledání první (špatně placené práce), neosobní seznamování skrze aplikace typu Tinder i neustálá snaha vypadat na sociálních sítích stejně dokonale jako ostatní vrhá dnešní dvacátníky do pořádné deprese.
Psychologové už sice o tomto problému napsali dost, ale kdo by pocity dvacátníka ztraceného ve svém životě popsal lépe než ten, kdo se v podobné situaci právě nachází? Právě to je případ mladé americké freelancerky pracující v reklamní agentuře Samanthy Jayne, která o útrapách lidí na hraně odložené dospělosti pojednává v knize Quarter Life Poetry.
Pětadvacetiletá Samantha napsala knihu na základě krátkých básniček o svém každodenním životě, které zveřejňovala na svém instagramovém účtu nesoucím také název Quarter Life Poetry. Ten založila loni a během několika měsíců si svým humorem získala na 72 000 followerů.
Vydání knihy obvykle doprovází křest, několik úvodních recenzí a v některých případech i krátký trailer, což autorům obvykle jako způsob propagace knihy stačí. To by však Samantha nesměla pocházet z opěvované i zatracované generace Y, aby to stačilo i jí. Ona se však rozhodla vdechnout knize život formou čtyř minutových spotů, které by se nemusely stydět fungovat ani jako upoutávka na nový televizní seriál. Prostory pro natáčení jí poskytla agentura, ve které momentálně pracuje – a o které se tedy v knize často mluví - a hlavní roli si zahrála ona sama.
První z nich s názvem „Mortality“ (Smrtelnost) popisuje pocity beznaděje, které zná asi každý stážista či absolvent. Děláte práci, která vás nebaví, natož aby vás naplňovala. Excelovské tabulky už nemůžete ani vidět a hlavou vám běží jen jedna myšlenka: „Je tohle opravdu to, pro co jsem roky dřel na univerzitě?“ Ale veřejně přiznat to nemůžete. Ba právě naopak. Když přijde jakákoliv firemní akce, třeba pravidelný Pizza Day, musíte rychle pořídit fotku na Instagram a doplnit ji několika nadšenými hashtagy jako #nejlepsiprace a #milujusvojipraci. Nesnášet svou práci se dnes na sociálních sítítch totiž nenosí.
Spot „Mom Talk“ („Hovory s mamkou“) pak ukazuje úskalí osamostatnění se a „vylétnutí“ z rodinného hnízda. Ve spotu Samantha telefonuje se svou matku – v podstatě pořád a odkudkoliv. Vždy s ní přeci byla zvyklá řešit všechno, tak proč by měla přestat teď, když už s ní nebydlí. Na druhou stranu už ale není dítě, což její matka nejspíš nikdy nepochopí. Spot tak nemůže skončit jinak než zoufalým výkřikem do telefonu: „Mami, ale já už jsem přeci dospělá!“
Upoutávka s názvem „Going Out“ („Chození ven“) opět naráží na fakt, že generace dnešních dvacetiletých žije v podstatě dvojí život – ten na sociálních sítích a ten skutečný. A nic se od sebe nemůže lišit více, než tyhle dvě verze jejich bytí. Instagram je plný fotek šťastných lidí, kteří cestují, baví se a užívají si života, a oni mají pocit, že i jejich život musí vypadat právě tak. A přiznat, že raději než jít pařit do klubu zůstanou večer sami doma u televize, oblečeni v oblíbeném pyžamu a s miskou zmrzliny v ruce? Nikdy!
Poslední ze spotů se věnuje jedné z nejsložitějších oblastí života dvacátníků – milostným vztahům. Scénář „Morning After“ (Ráno poté) ukazuje dobře známou situaci, kdy se dívka ráno probudí v cizí posteli a s cizím člověkem vedle sebe. Samozřejmě se snaží co nejrychleji a nejtišeji zmizet, jenže její včerejší „úlovek“ se probudí. Následuje trapná otázka“ „Nechceš přinést palačinky?“ a ještě trapnější dovětek: „Já je zaplatím.“ Ups…
Autorka (nepříliš nadšeně) přiznává, že všechny výše uvedené situace sama zažila. Jen ve skutečnosti bohužel nebyly tak vtipné jako na papíře či ve videu. V knize tak prý chtěla ostatním dvacátníkům dokázat, že ve svém utrpení nejsou sami a že je to jednoduše něco, čím si musí každý během své přeměny v dospělého člověka projít.
Zdroj: Adweek
