Podobnost nikoliv čistě náhodná. Plakát k filmu Na plech silně připomíná ten pro Pelíšky
Marty Pohl je známý jako rapper Řezník, autor nekorektních Martyho frků a také režisér a scénárista nejen svých horror core klipů, ale také celovečerních filmů. Jeho poslední s titulem Na plech aktuálně vstupuje do českých kin a zaujme i svým plakátem. Ten se totiž nápadně podobá tomu, který patří ke snímku Pelíšky.
Když se podíváte na oba plakáty pod sebou, je podobnost nepopiratelná.
Zdroj: SN
Zdroj: ČSFD / Bontonfilm
Stejný font, stejné podtržení, liší se barva písma a podstata lžičky. Plastovou od „soudruhů z NDR” nahrazuje kovová, ve které je ještě zbytek ohřívaného pervitinu.
Zdá se to jako silný materiál, co si říká o žalobu.
Žaloba ovšem nepřišla. A důvodů pro to může být několik.
Autorský zákon mluví v § 38g o zákonné licenci pro karikaturu a parodii. Pokud je autorské dílo užito pro účely parodie nebo karikatury bez souhlasu autora díla, nejedná se o zásah do autorského práva.
A o tom, že parodie není dílu Na plech cizí, svědčí i oficiální popis děje od distributora (Bontonfilm):
„Rodinný film Martyho Pohla pojímá osobitým způsobem příběh Marka, který po dokončení vysokoškolských studií vstupuje do života. Zažívá spoustu neotřelých dobrodružství, aby nakonec dospěl k poznání, že rodina je to nejdůležitější. Ve svém zaměstnání dostává na starost velmi ambiciózní projekt, ale v osobním životě má nečekané potíže. Poté, co na chodbě domu nalezne batoh a snaží se ho poctivě vrátit, je zadržen inspektorem, který ho nezavře do vězení, ale přiměje ke spolupráci. Marek se tak musí vetřít do přízně třech bratrů, kteří v bytě o patro níž vaří pervitin. Marek plně využívá svých znalostí z vysoké školy ekonomické a drogový obchod jen kvete. Soužití se sourozenci Grundzovými přináší řadu humorných, ale i napínavých okamžiků. Divák bude nejen stržen dějem, zároveň se dozví řadu zajímavých faktů z blízké i vzdálenější historie”
Podívejte se přitom na trailer.
Pelíšky mají dnes status vánoční klasiky, u které sedí kompletní rodiny. Něco nám říká, že vaření pervitinu, zvracení a vulgarity nepatří mezi obvyklé ingredience rodinného filmu, u něhož se pobaví i vaše babička. Přesto se Na plech na plakátě i v propagačních textech v silné nadsázce jako rodinný snímek prezentuje.
Ač jsou parodické prvky zřejmé, dle advokátky specializující se na marketing, Petry Dolejšové, by toto pravděpodobně u soudu pro obhájení legálnosti plakátu nestačilo:
„Dle mě jde o zřejmé porušení autorských práv k vizuálu. Navíc jde o nekalou soutěž, tzv. freeride na filmu Pelíšky. Ten se projevuje tím, že plakát přitahuje lidi právě na základě známosti toho k Pelíškům. Čerpá z již vybudovaného povědomí o tom, že podobný vizuál je spojený s filmem, který znají téměř všichni."
Za porušení autorských práv k vizuálu soudy mohou dle Dolejšové přiřknout odškodnění až ve výši trojnásobku odměny za licenci. Freeride by pak s ohledem na kultovní status filmu také nevyšel lacino.
Tím nejpádnějším důvodem pokračujícího využívání plakátu k novému filmu tak spíše je, že bez žalobce není soudce. Na síti X se vyjádřil režisér Pelíšků, Jan Hřebejk, že o plakátu k filmu Na plech mluvil s autorem toho původního k Pelíškům, Alešem Najbrtem, a „nemá s tím problém”. Z dalšího dodatku je přitom zřejmé, že dopředu s ním plakát nikdo nekonzultoval.
Probírali jsme to s autorem plakátu Alešem Najbrtem. Nemám s tím problém. Na film se těším. Zeptat se mohli, ale co už
Edit: Text původně obsahoval tvrzení, že i za plakátem filmu Na plech stál Aleš Najbrt. Vzniklo chybnou interpretací vyjádření režiséra Hřebejka výše. Omlouváme se. Ve skutečnosti je jeho autorem Jaroslav Mašek.
Týmu stojícímu za propagací filmu Martyho Pohla vyšel kreativní a zároveň drzý tah. Mimo shovívavosti tvůrců Pelíšků a dle povahy licence potenciálně Aleše Najbrta za tím může být i tzv. Efekt Streissandové poukazující na fakt, že snaha nějakou věc či informaci stáhnout z veřejného prostoru ve svém důsledku jen přispěje k tomu, že se o ní více mluví. Soudní kontroverze kolem plakátu by se staly předmětem zájmu masmédií, a znamenalo by to jen publicitu zdarma, respektive vyváženou potenciální výší odškodného přiřknutého soudem a právních výloh. A to může být často pro žalované stále výhodné. Když je film v kinech, potřebuje zejména mediální buzz, to, aby o něm lidé věděli a mluvili. Na druhou strana žalující strana toho mimo nejisté finanční kompenzace v budoucnu moc získat nemůže. Právě proto se v marketingu odvaha kombinovaná s drzostí často tak vyplácí. A je to i tento případ.
Tip redakce
Kdybyste chtěli vidět u filmového plakátu jasnou „vykrádačku" bez invence, najdete více exemplářů. Představujeme jeden lokální načuchlý Hollywoodem. Tvůrci plakátu k české romantické komedii Bezva ženská na krku se „inspirovali" plakátem klasiky žánru, Pretty Woman. 
Zdroje: ČSFD, The Movie Database
